Joseph de L'Espine

Joseph hrabě de L'Espine (25. prosince 1761 Avignon – 31. prosince 1826 Milán) byl rakouský generál francouzského původu. Od třinácti let sloužil u francouzského královského námořnictva a jako šlechtic prodělal rychlý kariérní postup. Vyznamenal se v americké válce za nezávislost a již v roce 1790 byl kapitánem. Po francouzské revoluci emigroval a vstoupil do služeb císařské armády. V roce 1813 dosáhl hodnosti polního podmaršála a po napoleonských válkách byl velitelem vyšších jednotek v Haliči, Čechách a severní Itálii. Díky svým předchozím zkušenostem na moři se stal historicky prvním velitelem rakouského válečného námořnictva.

Joseph hrabě de L'Espine
Velitel námořnictva Rakouského císařství
Ve funkci: 1814 – 1814
Ve funkci: 1802 – 1809
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	polní podmaršál (1813), generálmajor (1808)
Narození	8. listopadu 1736 Avignon
Úmrtí	31. prosince 1826 (ve věku 90 let) Milán
Titul	hrabě
Profese	voják
Ocenění	Řád sv. Ludvíka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Pocházel ze staré francouzské šlechty z Dauphiné, byl synem markýze Guillauma de L'Espine. V roce 1775 vstoupil k francouzskému královskému námořnictvu a již v šestnácti letech byl poručíkem fregaty (1778). Proti Británii se zúčastnil americké války za nezávislost a v roce 1784 byl jmenován poručíkem řadové lodi. V roce 1790 dosáhl hodnosti kapitána a po francouzské revoluci emigroval. V roce 1792 se připojil k armádě prince de Condé a v hodnosti kapitán-poručíka byl v roce 1795 přijat do císařské armády. Zúčastnil se válek proti republikánské Francii a byl velitelem rýnské flotily.

Po míru v Campo Formio v roce 1797 vstoupil do služeb nově budovaného rakouského válečného námořnictva. V letech 1799–1800 byl velitelem loďstva u břehů Itálie a Francie. Mezitím postupoval ve vojenských hodnostech (major 1799, podplukovník 1801). V letech 1802–1809 byl velitelem rakouského námořnictva^[1] a od roku 1805 byl přednostou námořního odboru ve dvorské válečné radě. V roce 1808 byl povýšen na generálmajora a v roce 1809 se stal vojenským velitelem v Terstu, kde byl od roku 1813 velitelem divize. K datu 26. července 1813 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[2]

V roce 1814 byl znovu velitelem rakouského námořnictva, ale téhož roku odešel ze zdravotních důvodů do výslužby. Ještě koncem roku 1814 se vrátil do aktivní služby v armádě a stal se velitelem divize v Haliči (1814–1818), v dalších letech byl divizním velitelem v Plzni (1818–1819)^[3] a Praze (1819–1821).^[4] V roce 1821 se stal velitelem divize u armádního sboru v Piemontu,^[5] v roce 1822 dostal dlouhodobou dovolenou, kdy v Avignonu a Paříži řešil rodinné záležitosti. Od roku 1822 byl velitelem v Miláně^[6] a nakonec v roce 1826 převzal velení ve Veroně.

Jako příslušník šlechtického rodu získal v roce 1802 titul c. k. komořího^[7] a od roku 1822 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 58.^[8] Byl čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1814 získal francouzský Řád sv. Ludvíka a v roce 1822 obdržel velkokříž sardinského Řádu sv. Mořice a Lazara.