český historik umění a překladatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Josef Myslivec (7. července 1907 Praha[1] – 20. listopadu 1971 tamtéž) byl český právník, historik umění, byzantolog a překladatel, v 50. letech politický vězeň, syn advokáta a politika Josefa Myslivce, otec Michaely Freiové.
JUDr. et PhDr. Josef Myslivec | |
---|---|
Narození | 7. července 1907 Praha |
Úmrtí | 20. listopadu 1971 (ve věku 64 let) Praha |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | spisovatel, historik umění, byzantolog, právník a překladatel |
Děti | Michaela Freiová, Olga Kočicová |
Rodiče | Josef Myslivec |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se v rodině říšského poslance JUDr. Josefa Myslivce a jeho manželky Boženy, rozené Staňkovské.[1] V roce 1930 úspěšně ukončil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy,[2] kromě toho však studoval také dějiny umění a zajímal se zejména o byzantské umění; zde ho silně ovlivnil N. L. Okuněv, který jej také uvedl do pražského Archeologického institutu N. P. Kondakova. Myslivec publikoval v časopise Byzantinoslavica a v ročence Kondakovova institutu Seminarium Kondakovianum. Roku 1934 obhájil rigorózní práci Sv. Jiří ve východokřesťanském umění. Od roku 1937 spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby.
V letech 1945–1948 byl jedním z redaktorů časopisu Vyšehrad; spolupracoval s Josefem Zvěřinou či Bedřichem Fučíkem. Roku 1947 vydal dvě knihy věnované východnímu křesťanskému umění: Ikona a Dvě studie z dějin byzantského umění. Po roce 1948 se živil jako překladatel a pod pseudonymem Martin Šíma vydal několik překladů z ruštiny (Leskov, Čechov aj.).
V r. 1952 byl zatčen; r. 1953 byl v jednom z procesů s katolickými intelektuály odsouzen na 10 let vězení a jako vězeň pracoval v uranových dolech na Jáchymovsku a Příbramsku a ve valdické věznici. Roku 1960 byl propuštěn na amnestii a pracoval jako skladník, později mohl externě spolupracovat s Ústavem dějin umění ČSAV, pro který mj. sestavil katalog ikon ze sbírek bývalého Kondakovova institutu (1968, publikován až r. 1999). V letech 1968–1970 přispíval do časopisů Via a Katolické noviny, zejména na liturgická témata. Účastnil se překladu mešního řádu do češtiny. Patřil také ke spolupracovníkům Jiřího Reinsberga při zavádění liturgických reforem v Týnském chrámu a v kostele sv. Havla, podílel se mj. na edici Svatohavelského zpěvníku. Pod pseudonymem Pavel Strachota připravil výbor z patristických textů, vydaný r. 1970 v exilové Křesťanské akademii pod titulem Hlasy Otců.
Podle svědectví rodiny je autorem tří krátkých textů, které ve sbírce Hlasy Otců otiskl pod pseudonymem Kartuziánský anonym z XV století.
Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.