český malíř a grafik From Wikipedia, the free encyclopedia
Josef Jíra (11. října 1929 Turnov – 15. června 2005 Malá Skála u Turnova) byl český malíř, grafik a ilustrátor.
| Josef Jíra | |
|---|---|
 Josef Jíra v roce 1999 a jeho podpis | |
| Narození | 11. října 1929 Turnov  Československo |
| Úmrtí | 15. června 2005 (ve věku 75 let) Malá Skála Česko |
| Povolání | ilustrátor, malíř a grafik |
| Ocenění | Medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} II. stupeň (2004) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Studoval na odborné šperkařské škole v Turnově (od 1943), potom na Akademii výtvarných umění v Praze (od 1946), nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada.[1] Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu (1946 se stal členem čs. reprezentačního družstva v lyžování). Jeho sportovní kariéru ukončily až dva úrazy v letech 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý život, další dva úrazy (1973, 1989) vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později (především aby uživil rodinu) přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční stipendium (obraz je nyní v Puškinově muzeu v Moskvě).[2]
Jíra byl jedním zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav (1959, 1960, 1962, 1969 a 1970). Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem čs.výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v roce 1959. Jejími členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady – Ladislav Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se scházeli v malostranské vinárně Makarská. Josef Jíra využíval koncem 50. let a zvláště v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se světové výstavy Expo 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž, Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko,Švédsko, Kubu, Arménii, Gruzii a řadu dalších zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů (nefigurativní obrazy, motiv zabitých pstruhů). Hlavně však tyto cesty, zvláště v prvních letech, znamenaly seznámení se současným světovým uměním; zaujala ho především díla expresionistů. Jindřich Chaluecký napsal, že Jíra vytvořil „vlastní verzi expresionismu“.[3] V začátcích tvorby byl umělec ovlivněn Jindřichem Pruchou, jeho obrazy krajin, kromě olejomaleb také akvarely a kvaše, jsou expresivní, vznikaly často jako ohlas vzpomínek na dětství (Velikonoce I. 1960, Velikonoce II. 1963) i prožívání pobytu v přírodě (cyklus Člověk a kůň, 1972). V jeho obrazech se objevuje také pocit a vědomí konfliktu mezi poetickou představou vesnického dětství a zmatky a hlukem velkoměsta (Město 1962, Memento mori 1969).
V dalších letech umělec maluje krajiny, ale i sugestivní portréty, dvě monumentální kompozice pro budovu čs. zastupitelství v Tokiu, ilustrace, návrh na šest malovaných oken s motivy z Erbenovy Kytice pro zámeckou kapli v Liberci (návrh nebyl realizován, byl však vystaven na umělcově souborné výstavě v Mánesu, 1990). V 80. letech se Josef Jíra věnoval také tvorbě koláží, asambláží, textílií, dřevo-plechů a vitráží. Jeho obrazy, v nichž se často objevuje jako symbol otevřené oko, často vyjadřují úzkost a obavy o osud člověka v moderní době. V roce 1992 si splnil celoživotní sen – vybudoval v Malé Skále v Boučkově roubeném statku galerii výtvarného umění 20. století, kde se mu podařilo shromáždit sochy, obrazy a grafiku více než osmdesáti našich nejvýznamnějších umělců.
Josef Jíra měl 47 samostatných výstav a zúčastnil se svými díly více než padesáti skupinových výstav. Jeho obrazy a grafiky jsou v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, V Galerii hl. města Bratislavy, Středočeské galerii Praha, v Památníku Terezín, v řadě krajských a oblastních galerií (Karlovy, Vary, Hradec Králové, Liberec, Trenčín, Olomouc, Pardubice, Litoměřice) a v Puškinově muzeu v Moskvě. Byl členem Skupiny M 57, SČUG Hollar a SVU Mánes.
.jpg)
.jpg)
„Já si myslím, že člověk maluje jedno své téma - jeden obraz po celej život. Moje obrazy, to je můj deník, mé listy důvěrné, které zveřejňuji a snažím se jim dát všelidský, obecný význam.“[4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
