Josef Šimonek
český politik, manažer a podnikatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Josef Šimonek (26. března 1862 Stránka u Mělníka[1] – 18. dubna 1934 Lobeč[2][3]) byl český a československý průmyslník, politik a senátor Národního shromáždění ČSR za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu.
| Josef Šimonek | |
|---|---|
.jpg) Josef Šimonek | |
| Senátor Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1925 – 1934 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | agrární strana |
| Narození | 26. března 1862 Stránka u Mělníka Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. dubna 1934 (ve věku 72 let) Lobeč Československo |
| Místo pohřbení | hřbitov Lobeč |
| Choť | Marie Tůmová |
| Příbuzní | Zuzana Pavlíková-Šimonková (pravnučka) |
| Profese | bankéř, průmyslník, politik, státní úředník a manažer |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
Pocházel z rolnické rodiny. Absolvoval gymnázium v České Lípě a Českoslovanskou obchodní akademii v Praze. Ve věku dvaceti let odešel do Ruska, kde začal pracovat pro pobočku Škodových závodů. Roku 1885 přešel do centrály podniku v Plzni, kde byl od roku 1891 prokuristou. V 90. letech 19. století se stal vrchním komerčním ředitelem tohoto podniku a podílel se na expanzi Škodových závodů. Později podnik zastupoval v novém ústředí ve Vídni. Ještě v březnu 1918 byl za zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Po roce 1918 se stal předsedou správní rady podniku, nyní klíčového v nově vzniklém Československu. Třebaže již 1. ledna 1918 oficiálně odešel do penze, nyní se vrátil do výkonných funkcí a zajišťoval přechod Škody Plzeň na mírovou výrobu a zabýval se vstupem francouzského kapitálu do této společnosti. Roku 1919 se rovněž stal prezidentem Hospodářské úvěrní banky pro Čechy a provedl její fúzi s Českou průmyslovou bankou.[4][3]
V parlamentních volbách v roce 1925 získal Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu senátorské křeslo v Národním shromáždění.[5] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu zasedal až do své smrti v roce 1934. Pak ho nahradil Pavel Rejmon.[6]
Profesí byl statkářem v Lobči.[7] Tento velkostatek koupil v roce 1912, v roce 1917 zakoupil zámek Stránov a později přikoupil i další statky, včetně hradu Houska.[8]
Zemřel v dubnu 1934. Smuteční obřad se konal v Lobči, zpopelnění pak v krematoriu v Praze-Strašnicích.[3]
Rodina
Kolem roku 1884 se oženil s Marií Tůmovou (* 1864), dcerou známého pražského kavárníka Aloise Tůmy († 1900), majitele kavárny Tůmovka v Lazarské ulici 10[9]. S ní vyženil majetek, mj. dva domy v Nuslích. Do rodiny se narodily děti František a Marie.[10] Pro rekreaci zakoupil zámek Stránov, zámeček Lobeč a hrad Houska, které byly vráceny v restituci jeho prapravnučce Zuzaně Pavlíkové-Šimonkové, která se o ně nyní stará.[11]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.