Jan Vermeer

Jan Vermeer van Delft [jan frmér fan delft], Johannes Vermeer (pokřtěn jako Johannis van der Meer 31. října 1632 Delft – 15. prosince 1675 tamtéž) byl jeden z nejvýznamnějších nizozemských barokních malířů.

Jan Vermeer
Možný vlastní portrét Jana Vermeera, detail z obrazu „Kuplířka“ (1656)
Rodné jméno	Johannes Vermeer
Narození	říjen 1632 Delft
Úmrtí	15. prosince 1675 (ve věku 43 let) Delft
Místo pohřbení	Oude Kerk
Povolání	malíř a sběratel umění
Rodiče	Reijnier Janszoon Vermeer a Digna Baltus
Manžel(ka)	Catharina Bolnes
Významná díla	Diana en haar Nimfen De geograaf De koppelaarster Het melkmeisje Christ in the House of Martha and Mary … více na Wikidatech
Mecenáš	Pieter van Ruijven
Ovlivněný	Carel Fabritius Dirck van Baburen Gabriël Metsu Leonaert Bramer
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl pokřtěn jako Johannis van der Meer v protestantském kostele Nieuwe Kerk v Delftu. Jeho otec se původně jmenoval Reynier Janz Vos a teprve později si z neznámých důvodů změnil příjmení na van der Meer či zkráceně Vermeer.^[1] Pracoval jako hostinský, po svatbě o sobě tvrdil, že je výrobcem hedvábí. Snad proto se na mnoha Vermeerových obrazech objevují nejrůznější látky a tapiserie. Vermeer starší však také nakupoval a prodával obrazy a byl členem cechu sv. Lukáše.

Vermeer a jeho rodina, příslušníci nižší střední třídy, žili ve velkém domě, zájezdním hostinci jménem Mechelen. Janovi prarodiče byli negramotní a negramotná byla i Janova matka. Jan se narodil jako druhé dítě a jediný syn.

Motivace Jana (Johannese) stát se umělcem a jeho malířské začátky jsou obestřeny tajemstvím. Musel však šest let navštěvovat ateliér mistra, jenž byl členem cechu sv. Lukáše (tj. cechu malířů). Teprve v roce 1653 mohl sám do cechu vstoupit a signovat a prodávat vlastní díla.^[1] Někteří z badatelů se domnívají, že se Vermeer vydal za studii do Amsterdamu či Utrechtu.

Mlékařka (mezi lety 1658–1660)

Vermeer se oženil v roce 1653 s Catharinou Bolnesovou,^[1] která byla katolička, a není jisté, zda Jan po svatbě konvertoval nebo ne. Z manželství vzešlo patnáct dětí, z nichž čtyři zemřely v raném dětství. V roce 1655 zemřel jeho otec, Jan získal část dědictví, společně s matkou vedl hospodu, obchodoval s obrazy a maloval.^[1]

Na Vermeerově raném díle je patrné, že se mladý malíř vyrovnával s vlivy náboženské, mytologické a žánrové malby utrechtské školy, která vycházela z Caravaggia.^[2] Vermeerova tchyně vlastnila skromnou sbírku obrazů utrechtských mistrů. Byla navíc vzdálenou příbuznou utrechtského malíře Abrahama Bloemarta.

Krátce poté přichází obrat a Vermeer se zaměřuje na malbu scén z běžného života. S podobnými tématy získali slávu malíři jako Gerard Terborch, Nicolas Maes nebo Pieter de Hooch. Přesto jsou Vermeerovy obrazy jiné: figury na obrazech jsou zachyceny jakoby v jediném a jedinečném okamžiku, což jim dodává nezvyklou důstojnost i živost.

Zdá se, že Vermeer se v období svých malířských počátků živil – podobně jako jeho otec – prodejem uměleckých děl jiných malířů. V průměru vytvořil jen dvě plátna ročně, přesto se při každé příležitosti na nejrůznějších listinách pokládá za malíře. Později byl nepochybně pokládán za znalce, takže býval zván, aby odhadl cenu obrazů, ale také jeho vlastní obrazy se prodávaly za velmi vysokou cenu.

Dívka čtoucí dopis (1658)

Vermeer příliš netvořil ani v časech největší slávy, dobře však prodával. Když jej roku 1663 v ateliéru navštívil francouzský cestovatel Balthasar de Monconys, Vermeer mu nemohl ukázat ani jedinou vlastní práci. Když pak společně navštívili dům pekaře Hendricka van Buytena, sběratele Vermeerových děl, de Monconys si do deníku poznamenal, že viděl „obraz s jedinou figurou“ za neuvěřitelnou cenu 600 zlatých (guilder).^[1][3]

V roce 1669 Vermeera dvakrát navštívil bohatý mladý znalec umění Pieter van Beckhout, který si poznamenal, že viděl některé ukázky Vermeerova umění, přičemž nejpozoruhodnějším aspektem na nich byla dokonalá perspektiva. Na období 1662–1663 a 1670–1671 byl Jan Vermeer opakovaně zvolen do čela cechu sv. Lukáše. V tomto období byl také – spolu s Hansem Jordaensem – povolán do Haagu, kde bylo jeho úkolem posoudit pravost řady obrazů, jež se prodávaly jako díla slavných italských mistrů, mj. Raffaela Santiho a Michelangela.^[4]

Roku 1660 se Vermeerova rodina z hostince Mechelen přestěhovala do menšího domu na Oude Langendijk, který vlastnila Janova tchyně. Za francouzské invaze v roce 1672 se příjmy rodiny s jedenácti dětmi rapidně snížily. Válečná doba obchodu s uměním nepřála a na Vermeera zřejmě dolehly velké finanční problémy. Maloval ještě méně než dříve a je pravděpodobné, že se obavy o budoucnost projevily i na jeho zdravotním stavu. Zemřel v roce 1675 a zanechal po sobě vdovu, jedenáct dětí a značné dluhy.^[2] Je pohřben ve Starém kostele (Oude Kerk) v Delftách.

Záhy po smrti upadl v zapomenutí. Zájem o jeho dílo se probudil v 19. století a od té doby stále roste. O Vermeera se velice zajímali impresionisté, zejména Vincent van Gogh, spisovatel Marcel Proust, malíř 20. století Salvador Dalí a další umělci. Počátkem 20. století Vermeerovy obrazy kupovali američtí milionáři za astronomické sumy, takže je větší počet jeho děl vystaven mj. v newyorském Metropolitan Museum of Art a v National Gallery of Art ve Washingtonu.

Vermeerovy obrazy byly také často padělány. Proslavil se zejména Han van Meegeren, který je považován za jednoho z největších padělatelů v historii umění.^[5]

V roce 2003 natočil režisér Peter Webber film o okolnostech vzniku Vermeerova obrazu Dívka s perlou. Hlavní role vytvořili Scarlett Johansson a Colin Firth.^[6]

Dílo

Dívka s perlou (mezi lety 1665–67)

Vermeerovo dochované dílo tvoří pouhých 37 obrazů, z nichž naprostá většina není datována. ^[2] Po počátečním hledání, kdy zpracovával mytologické náměty ve stylu historické malby, se Vermeer soustředil na žánrové obrazy poměrně malého formátu, které však vynikají jak kompozicí, tak také živostí a mimořádným zacházením se světlem. Zachycují vnitřní prostory s postavami zabranými do své práce. Jako zdroj světla slouží většinou okno umístěné na okraji obrazu. V obrazech interiérů Vermeer povýšil všední situace a běžné denní činnosti do roviny meditativní. Jeho náměty nabízejí průřez holandskou společností sedmnáctého století, od zobrazení prosté dívky při práci (Mlékařka) až po scény ze života měšťanů v jejich prostorných domech. Jen zcela výjimečně maloval z okna svého ateliéru pohledy na město Delft.

Vermeer na svých obrazech používal techniku pointillé, kterou dosahoval průsvitné tóny a odlesky. Hojně používal drahý pigment lapis lazuli, nazývaný také přírodní ultramarín.

	Obraz	Název	Rok	Velikost	Umístění
1		Kristus u Marie a Marty	1654/1655	160 × 142 cm, olej na plátně	National Gallery of Scotland, Edinburg
2		Svatá Praxedis (přisuzováno)	1655	101,6 × 82,6 cm, olej na plátně	Musée de la Chapelle de la Visitation, Monako
3		Diana s nymfami	1655/1656	98,5 × 105 cm, olej na plátně	Mauritshuis, Den Haag
4		Kuplířka	1656	143 × 130 cm, olej na plátně	Gemäldegalerie Alte Meister, Zwinger, Drážďany
5		Spící děvče	1657	87,6 × 76,5 cm, olej na plátně	Metropolitan Museum of Art, New York
6		Dívka u okna čtoucí dopis	1657	83 × 64,5 cm, olej na plátně	Gemäldegalerie Alte Meister, Zwinger, Drážďany
7		Ulička v Delftu	1657/1658	54,3 × 44 cm, olej na plátně	Rijksmuseum, Amsterdam
8		Voják a smějící se děvče	1658	49,2 × 44,4 cm, olej na plátně	Frick Collection, New York
9		Sklenka vína	1658–1660	66,3 × 76,5 cm, olej na plátně	Staatliche Museen zu Berlin, Preussischer Kulturbesitz, Berlín
10		Mlékařka	1658–1660	45,4 × 41 cm, olej na plátně	Rijksmuseum, Amsterdam
11		Dáma a dva pánové	1659/1660	78 × 67,5 cm, olej na plátně	Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig
12		Pohled na Delft	1660/1661	98,5 × 117,5 cm, olej na plátně	Mauritshuis, Den Haag
13		Přerušená hodina hudby	1660/1661	38,7 × 43,9 cm, olej na plátně	Frick Collection, New York
14		Žena v modrém čtoucí dopis	1662–1664	46,5 × 39 cm, olej na plátně	Rijksmuseum Amsterdam
15		Hodina hudby	1662–1665	74,6 × 64,1 cm, olej na plátně	Buckinghamský palác, Londýn
16		Žena s váhami	1662–1664	42,5 × 38 cm, olej na plátně	National Gallery of Art, Washington D.C.
17		Hráčka na loutnu	1664	51,4 × 45,7 cm, olej na plátně	Metropolitan Museum of Art, New York
18		Žena se šňůrou perel	1664	55 × 45 cm, olej na plátně	Staatliche Museen zu Berlin, Preussischer Kulturbesitz, Berlín
19		Žena s konvicí vody	1664/1665	45,7 × 40,6 cm, olej na plátně	Metropolitan Museum of Art, New York
20		Dívka s perlou	1665	44,5 × 39 cm, olej na plátně	Mauritshuis, Den Haag
21		Koncert	1665/1666	69 × 63 cm, olej na plátně	Isabella Stewart Gardner Museum, Boston (ukradeno 1990)
22		Píšící žena ve žlutém	1665–1670	45 × 39,9 cm, olej na plátně	National Gallery of Art, Washington D.C.
23		Hlava dívky	1666/1667	44,5 × 40 cm, olej na plátně	Metropolitan Museum of Art, New York
24		Dívka s flétnou (přisuzováno)	1665/1670	20 × 17,8 cm, olej na dřevě	National Gallery of Art, Washington D.C.
25		Dívka s červeným kloboukem	1666/1667	23,2 × 18,1 cm, olej na dřevě	National Gallery of Art, Washington D.C.
26		Dáma se služkou a s dopisem	1667/1668	89,5 × 78,1 cm, olej na plátně	Frick Collection, New York
27		Astronom	1668	50,8 × 46,3 cm, olej na plátně	Louvre, Paříž
28		Geograf	1668/1669	53 × 46,6 cm, olej na plátně	Städelsches Institut, Frankfurt am Main
29		Milostný dopis	1669/1670	44 × 38,5 cm, olej na plátně	Rijksmuseum, Amsterdam
30		Krajkářka	1669/1670	24,5 × 21 cm, olej na plátně	Louvre, Paříž
31		Dáma s dopisem a služkou	1670	71 × 59 cm, olej na plátně	National Gallery of Ireland, Dublin
32		Žena sedící u virginálu	1670	25,5 × 20 cm, olej na plátně	Wynn Collection, Las Vegas
33		Alegorie víry	1671–1674	114,3 × 88,9 cm, olej na plátně	Metropolitan Museum of Art, New York
34		Kytaristka	1672	53 × 46,3 cm, olej na plátně	Kenwood House, Londýn
35		Alegorie malířství	1666–1673	130 × 110 cm, olej na plátně	Kunsthistorisches Museum, Vídeň
36		Stojící dáma u spinetu	1673–1675	51,7 × 45,2 cm, olej na plátně	National Gallery, Londýn
37		Sedící dáma u spinetu	1673–1675	51,5 × 45,5 cm, olej na plátně	National Gallery, Londýn

Odkazy

Reference

1. FLEYBERK, Jiří. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jan Vermeer (z Delftu), s. 132–136.
2. Slovník světového malířství. Praha: Odeon+Artia, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 642–644.
3. SCHNEIDER, Norbert. Vermeer. Köln: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 978-3-8228-6323-7. S. 92.
4. Schneider. Vermeer, s. 13
5. GLÜCKSELIG, Josef. Atentáty na umění. Praha: ČTK-Pragopress, 1971. S. 48–74.
6. Stránka filmu v databázi ČSFD; Stránka filmu v databázi IMDB

Související články

• Historie kompozice obrazů
• Han van Meegeren

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Vermeer na Wikimedia Commons
• artmuseum.cz Archivováno 24. 8. 2006 na Wayback Machine.
• Vermeerova nadace
• Essential Vermeer
• Vermeerovo centrum Delft
• Jan-Vermeer-Haus

Portály: Lidé | Nizozemsko | Umění