Jindřich Heisler
český fotograf, spisovatel a výtvarník From Wikipedia, the free encyclopedia
Jindřich Heisler (1. září 1914 Chrast u Chrudimi[1] – 4. leden 1953 Paříž) byl český surrealistický spisovatel, malíř, výtvarník a překladatel.
| Jindřich Heisler | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. září 1914 Chrast u Chrudimi  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. ledna 1953 (ve věku 38 let) Paříž Francie |
| Místo pohřbení | Pantinský hřbitov |
| Národnost | česká |
| Povolání | malíř, básník |
| Hnutí | surrealismus |
| Ovlivněný | Jindřich Štyrský, Toyen |
| multimediální obsah na Commons | |
| citáty na Wikicitátech | |
| Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Mládí a studia
Jindřich Heisler pocházel z židovské rodiny Heislerů z Chrasti u Chrudimi. Jeho otec František Heisler (1882–1932)[2] byl továrníkem. Matka se jmenovala Vlasta, rozená Vondračková (*1890), mladší sestra Anna se narodila roku 1920.[3][4] Rodina vlastnila farmaceutickou továrnu a synovi bylo proto určeno vystudovat nejprve pražskou malostranskou reálku a potom chemickou průmyslovku v pražské Betlémské ulici. Školu však nedokončil a maturitu získal na chemické průmyslovce v Banské Štiavnici. Po studiích se vrátil do Chrasti, kde pracoval v rodinné továrně. Otec František Heisler zemřel v roce 1932, Jindřich Heisler se s rodinou přestěhoval do Prahy o čtyři roky později. Zde také nastoupil vojenskou službu.[5]
Surrealistická skupina
V roce 1934 vznikla tzv. Skupina surrealistů, jejíž program byl vyjádřen v letáku „Surrealismus v ČSR“. [p 1] [6] V roce 1938 se Vítězslav Nezval pokusil o rozpuštění skupiny, ta ale zůstala zachována bez Nezvala. Jindřich Heisler se k ní připojil pod vlivem svých přátel Jindřicha Štyrského a Toyen.[7] Sestra Jindřicha Heislera uvedla ve svých vzpomínkách, že si bratr postavil okolo roku 1935 poblíž Chrasti chatu, kterou Toyen vyzdobila kresbami. Spolu s Toyen a sestrou pobýval na této chatě v létě 1939 i Jindřich Heisler a řešili možnost vystěhování do Brazílie. Vycestování se neuskutečnilo, chata ani kresby se nezachovaly.[8]
Okupace a Toyen
.jpg)
Během nacistické okupace, kdy byl surrealismus považován za zvrhlé umění, nemohla být díla surrealistů vydávána. Jindřich Štyrský v průběh okupace zemřel (21. 3. 1942), Jaroslav Ježek emigroval, někteří členové se od surrealismu odvrátili. Toyen se stáhla do ústraní.[7]
Po vyhlášení platnosti Norimberských zákonů na území Protektorátu se Jindřich Heisler ukrýval v bytě Toyen v pražské Krásově ulici. Dalšími osobami, které ho ukrývaly, byla jeho matka Vlasta Heislerová (která nebyla židovského původu) a sestra Anna (kterou chránilo smíšené manželství), Karel Teige a další. Falešné doklady mu pomáhal zajistit malíř František Tichý.[9][8]
Poválečná činnost a Paříž
Po osvobození v roce 1945 obnovili Toyen a Heisler surrealistickou činnost a vydali v roce 1946 válečné kresby Toyen s textovými doprovody Jindřich Heislera Střelnice a Schovej se, válko!. Text ke Střelnici vyšel též v periodiku S. V. U. Mánes Volné směry v roce 1947.[10]
V březnu 1947 odcestovali oba umělci do Paříže, aby spolupracovali na přípravě „Mezinárodní výstavy surrealismu“.[5] Pražská replika této výstavy se uskutečnila v Topičově salonu v listopadu – prosinci 1947.[11] V letech 1948–1950 vycházela v Paříži surrealistická revue N.E.O.N., na jejíž redakci se Jindřich Heisler podílel.[12] Do Československa se již Jindřich Heisler ani Toyen, se kterou v Paříži žil, nikdy nevrátili.
Jindřich Heisler zemřel náhle v Paříži a byl pochován na pařížském hřbitově Pantin (Cimetière parisien de Pantin). Podle některých zdrojů byl jeho hrob pronajat s koncesí na 30 let; od roku 1984 je tedy pronajat někomu jinému a místo posledního odpočinku Jindřicha Heislera již nelze identifikovat.[13]
Posmrtné ocenění
V Čechách bylo dílo Jindřicha Heislera po jeho smrti důsledně zapomenuto. O tom, že byl Heisler zastoupen v antologii La Poésie surrealiste (autor Jean-Louis Bédouin) informovala v roce 1965 Kulturní tvorba pouze uvedením jména a národnosti, skrytého v soupisu mnoha dalších autorů.[14] V roce 1977 vydalo publikaci Aniž by nastal viditelný pohyb exilové nakladatelství '68 Publishers.
V roce 1999 vyšlo sice souborné vydání jeho literárního i výtvarného díla pod názvem Z kasemat spánku, samostatnou výstavu však ve své vlasti dosud neměl. Sté výročí Heislerova narození (2014) proběhlo v ČR bez povšimnutí.[15]
Mezi významnější posmrtné připomínky Jindřicha Heislera patří:
- V roce 2012 uspořádal Art Institute of Chicago výstavu Jindřich Heisler: Surrealismus pod tlakem (Jindrich Heisler: Surrealism under pressure).[16][17]
- V roce 2005 vznikl film režiséra Jana Němce Toyen. Zuzana Stivínová v něm představovala malířku Toyen a Jan Budař Jindřicha Heislera.[18]
Dílo
Literární dílo Jindřicha Heislera je spojeno s výtvarnou složkou díla Jindřicha Štyrského a Toyen:
- Přízraky pouště, 1939, spolu s Toyen (též francouzsky Les spectres du désert)
- Jen poštolky chčí klidně na desatero, 1939, sbírka poesie, ilustrace Toyen, vydáno v 15 českých a 40 německých kopiích
- Z kasemat spánku, 1941, s Toyen, vydáno v omezeném počtu výtisků
- Na jehlách těchto dní, 1941, vydáno Praha : František Borový, 1945 – texty ke knize fotografií Jindřicha Štyrského
- Střelnice, 1946, úvodní báseň, 12 kreseb Toyen, vydáno Praha: František Borový, typograficky upravil Karel Teige
- Schovej se, válko!, báseň k 12 kresbám Toyen, vydáno Praha: František Borový, předmluva Karel Teige
- Mezinárodní surrealismus, Praha : Topičův salon, 1947 – sborník k výstavě; Heisler překládal některé texty André Bretona a podílel se na redakci sborníku
- Toyen, Paříž, 1953 (spolu s André Bretonem a Benjaminem Péretem)[19]
- Aniž by nastal viditelný pohyb, Toronto, 1977, vydalo 68 Publishers[20]
- Z kasemat spánku, Praha : Torst, 1999, ISBN 80-7215-100-2
Od roku 1943 se Jindřich Heisler více věnoval výtvarným pracím, objektům a začal vytvářet foto-grafiky. Poté, co se usídlil v Paříži, se soustředil na proměnu slova v předměty. Výsledkem jsou jeho Knihy-objekty (1950–1951) a obrazová Abeceda (1951)[21][5]
Zajímavost
Díla Jindřicha Heislera jsou též v majetku pařížského Centre Pompidou.[22]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.