Jana Dítětová, vlastním jménem Jana Kalabzová (7. října 1926 Plzeň – 9. listopadu 1991 Praha), byla česká herečka.
| Jana Dítětová | |
|---|---|
| Narození | 7. října 1926 Plzeň  Československo |
| Úmrtí | 9. listopadu 1991 (ve věku 65 let) Praha Československo |
| Povolání | herečka |
| Manžel(ka) | Vladimír Vlček Josef Vinklář |
| Ocenění | zasloužilý umělec |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Narodila se v Plzni do rodiny hostinského. Už jako dítě hrála v hospodě na jevišti, než její otec zkrachoval. V Plzni navštěvovala baletní školu a v dětských rolích vystupovala v operetách a pohádkách v plzeňském divadle. Plzeňské noviny o ní tehdy psaly jako o zázračném dítěti. Když jí bylo deset, rodina se přestěhovala do Prahy, kde navštěvovala gymnázium Elišky Krásnohorské. Od třinácti let studovala na herecké škole u E. F. Buriana, kde skončila v roce 1941. Poté rychle vystřídala několik dalších scén nejprve na Kladně a posléze Praze.Ve 40. letech na sebe výrazněji upozornila například ve snímcích Karel a já (1942), Prstýnek (1945) nebo Polibek ze stadionu (1947). V roce 1951 se stala členkou hereckého souboru Realistického divadla na Smíchově (dnešní Švandovo divadlo), kde zůstala až do roku 1989.[1]
Její první manžel byl režisér Vladimír Vlček, kterého si vzala hned po válce. Vlček byl velkým propagátorem komunismu, čímž ovlivnil i Dítětovou.[2] Po rozpadu manželství se podruhé provdala za herce Josefa Vinkláře, s nímž měla syna Jakuba (* 1955)[3][4]. Manželství se rozpadlo v roce 1958. Její milenec a celoživotní ctitel byl ruský houslový virtuóz David Oistrach, který byl ženatý, takže se scházeli tajně.[2] Málem se provdala za psychiatra Stanislava Grofa, ten dal ale nakonec přednost své vědecké kariéře, když v roce 1967 dostal stipendium ve Spojených státech, kde již zůstal natrvalo.[2] Poté navázala vztah s holandským historikem a nakladatelem Hansem Rotym, kterého potkala ve Špindlerově Mlýně a s nímž i otěhotněla. Na jeho pozvání za ním přijela do Holandska i se synem, ale vrátila se zpět do Československa, protože si nedokázala představit budoucnost v cizině. Hans jí navrhl, že se přestěhuje za ní, ale mezitím došlo k sovětské invazi do Československa v roce 1968, což zmařilo i plány na společnou budoucnost a Dítětová podstoupila potrat.[2] Na protest proti sovětské invazi v roce 1968 vystoupila z komunistické strany, čímž se ocitla na seznamu nežádoucích umělců. V témže roce hrála ve filmu Žert (1968), který byl za Husákova režimu uzamčen do trezoru.[1]
Nečinnost a samotu zaháněla alkoholem. I přes všechny komplikace se objevovala ve filmech, televizních inscenacích i seriálech, např. ve filmech Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) nebo v pohádce S čerty nejsou žerty (1984). Žádné velké role se však již nedočkala. Objevily se u ní také zdravotní potíže, bolesti kyčlí a paradentóza, v jejímž důsledku přišla o chrup. Trpěla také zklamáním z lidí, kteří zneužívali její důvěřivost, jako například když koupila hausbót na Slapech, který šel záhy ke dnu. Později všechno zlé co v životě zažívala brala jako trest za to, že si nechala dítě vzít.
Zemřela v 65 letech na rakovinu hrtanu.[1]
Herecká kolegyně Ilona Svobodová ji v Českém rozhlase popisovala jako velmi tvrdou a drsnou ženu, která se uměla ozvat, ale zároveň i vlídnou přítelkyni. Spolu s Jiřinou Štepničkovou jí Dítětová dala část svého platu v Realistickém divadle, protože ředitel divadla neměl příliš peněz na její honorář.[5] Výtvarník a malíř Jakub Vinklář vydal roku 1998 v nakladatelství VIVO o své mamince Janě knihu Jana Dítětová - Vzpomínky z lásky. Druhé rozšířené vydání těchto memoárů vyšlo roku 2011 v nakladatelství Brána.[6] V roce 2003 pro Českou televizi natočila režisérka Světlana Lazarová o Janě Dítětové dokument Hani - Jani a svatá rodina.[7]
Film
- Karel a já – 1942
- Předtucha (nedokončeno)
- Prstýnek
- Polibek ze stadionu
- Konec velké epochy – 1965
- Žert – 1968
- Májové hvězdy
- Anna proletářka
- Dovolená s Andělem
- Babičky dobíjejte přesně! – 1984
- Dým bramborové natě
- S čerty nejsou žerty – 1984
Televize
- Hostinec U koťátek – 1971 (TV seriál) – role: Horáková zvaná Horajda
- Mrtvý princ – 1971 (TV pohádka) – role: královna
- Jak vytrhnout velrybě stoličku – 1977 (TV filmová komedie) – role: matka Anny, zdravotní sestra
- Jak dostat tatínka do polepšovny – 1978 (TV filmová komedie) – role: matka Anny, zdravotní sestra
- 30 případů majora Zemana
- Chtěla bych ten strom
- Poslední koncert
- Naděje má hluboké dno – 1988 (režie Jaromil Jireš, předloha Jaromíra Kolárová)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
