polský sochař, medailér a malíř From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Florian Raszka (2. května 1871, Ropice – 23. listopadu 1945, Krakov) byl polský sochař, rytec, medailér, malíř, profesor a akademický pedagog z Těšínského Slezska.
| Jan Raszka | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. května 1871 Ropice |
| Úmrtí | 23. listopadu 1945 (ve věku 74 let) Krakov |
| Místo pohřbení | Rakowický hřbitov |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Povolání | malíř, sochař a medailér |
| Znám jako | sochař, rytec, malíř, medailista |
| Ocenění | Kříž nezávislosti Zlatý záslužný kříž důstojník Řádu znovuzrozeného Polska |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Ropici na Těšínsku v chudé evangelické rodině. Byl synem Jana Raszky, správce železnice, a Marie Raszkové rozené Kiszové. Vystudoval lidovou školu v Pudlově (nyní část Bohumína). V roce 1892 složil maturitu v německém státním gymnáziu v Těšíně, kde vstoupil do tajné polské studentské organizace „Jedność“ (Jednota). O dva roky později spoluzakládal Asociaci polských akademiků na Těšínském Slezsku – „Znicz“ (Pochodeň).
Po absolvování střední školy se podle svých uměleckých zájmů zapsal na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Pět let studoval malbu a sochařství pod vedením Julia Victora Bergera, Siegmunda L'Allemanda, Augusta Eisenmengera, Edmunda von Hellmera a Caspara von Zumbuscha. Jeho jezdecký portrét císaře Františka Josefa I. pochází z vídeňského období.
V roce 1900 zvítězil v soutěži, kterou vyhlásil Artur Krupp, majitel společnosti na výrobu kovových výrobků v Berndorfu, při příležitosti výstavy v Paříži s modelem hnědé skupiny zobrazující konec jednoho a nadcházející nové století. Jeho dílo „19. a 20. století“ mělo zdůraznit význam páry a elektřiny v obou stoletích. Devatenácté století symbolizovala postava pracovníka, jehož pravá ruka drží kladivo a spočívá na okřídleném kole – symbolu komunikace a obchodu. Elektřina byla ztělesněna mladým mužem, který zapálil čtyři plameny rozkvétající z šeříkových pohárů na větvi naznačující oblouk nad tělem ženy. Sokl pokrývá had, symbol věčnosti.
V roce 1902 se přestěhoval do Krakova, kde byl zaměstnán při restaurátorských pracích na Wawelu a zároveň se stal lektorem kresby a sochařství na Fakultě umění na Technické univerzitě v Krakově. Ještě před vypuknutím první světové války se během svého pobytu ve městě setkal s Józefem Piłsudským a dalšími polskými aktivisty.
V roce 1914 se jako dobrovolník zapsal v Těšíně do Slezské legie, která se zúčastnila první světové války jako součást východní legie a poté polských legií. Od roku 1916 sloužil Raszka ve druhé brigádě, které velel generál Józef Haller. 10. srpna 1917 začal sloužit v Krakovském archivu polských legií a byl zde veden jako válečný sochař. Od 1. října 1917 zastával pozici úředníka, který se staral o hroby legionářů. Během tohoto období navrhoval mimo jiné legionářské medaile a vlastenecké odznaky. Výtěžek z jejich prodeje byl použit na financování legií.
Po první světové válce se vrátil do Vyšší průmyslové školy v Krakově. V letech 1922–1931 byl ředitelem této instituce. Od roku 1919 byl prezidentem Svazu umělců v Krakově. V roce 1921 byl spoluzakladatelem Společnosti umělců a sochařů „Rodzina“ .
Ve druhé polovině roku 1931, ve věku 60 let, odešel do důchodu. Kromě umění byla jeho vášní technika. Byl členem Krakovské společnosti techniků. Na některé své nápady získal patenty.
Na konci svého života napsal monografie, které zůstaly v rukopisu mnoho let. Byly upraveny Joannou Walaszakovou a poprvé publikovány v roce 2005 Výborem pro obnovu památníku slezských legionářů v Těšíně.
Zemřel 23. listopadu 1945 v Krakově a byl pohřben na zdejším Rakovickém hřbitově.
Vytvořil klasická díla, ale zůstal pod vlivem modernismu: zpočátku secesního stylu, později uměleckého stylu art deco, který po několik desetiletí dominoval umění na konci 19. a začátku 20. století. Jako sochař je Jan Raszka znám především svými památníky, zejména těmi, které jsou věnovány padlým vojákům z první světové války. Během druhé polské republiky byl autorem mnoha soch a památníků, které stály ve veřejném prostoru. Po vypuknutí druhé světové války Němci některé reliéfy a památníky J. Raszky zničili. V letech 1920–1939 vznikly tyto práce:
Samostatnou skupinou uměleckých aktivit Jana Raszky jsou plastiky a sochařské architektonické detaily, které jsou integrovány do podhledů veřejných budov nebo do nich umístěny. Mezi ně patří:
Byl také autorem mnoha menších soch ve dřevě a kameni, zobrazujících scény ze života slezského lidu, např. Baca Kantor z Kozubové.
Působil také v oblasti žánrové, náboženské a dekorativní malby. Během legionářského období maloval portréty legionářů a bitevní obrazy vytvořené převážně technikou akvarelu – „U ohně“, „Náš dvorek v Piaseczně“, „Ubytování v Piaseczně“, „Ranní cvičení“ a další.
Maloval také náboženské obrazy a ozdobné detaily, které tvoří výzdobu chrámů v Těšínském Slezsku.
Vytvořil řadu medailí zobrazujících aktivisty boje za nezávislost, z nichž mnohé znal osobně. Byli to hlavně lidé spojení s polskými legiemi. Zhotovil následující medaile:
Byl také autorem řady medailí a plaket věnovaných událostem v polské historii, jakož i významným osobnostem a umělcům:
Byla to především menší umělecká díla, jako jsou medaile a reliéfy, která byla zahrnuta do sbírek Muzea medailérského umění ve Vratislavi a Národního muzea v Krakově. V současné době se jeho práce nacházejí v řadě měst Malopolska a Slezska.
V Těšíně byla po Janu Raszkovi pojmenována ulice.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Raszka (rzeźbiarz) na polské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Raszka na Wikimedia Commons Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
