Remove ads
rakouský kartograf From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Kryštof Müller, německy Johann Christoph Müller (15. března 1673 Wöhrd – 21. června 1721 Vídeň) byl profesionální měřič, mapér, kartograf a topograf.
Jan Kryštof Müller | |
---|---|
Narození | 15. března 1673 Wöhrd nebo Norimberk |
Úmrtí | 21. června 1721 (ve věku 48 let) Vídeň |
Povolání | kartograf, astronom, topograf, zeměměřič a geodet |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Narodil se 15. března roku 1673 na předměstí Norimberka ve Wöhrdu jako druhorozený syn učitele Jana Müllera a Uršuly Luft. Od mládí byl J. K. Müller velice nadaný. Prokazoval výrazné nadání k vědám a umění. Po ukončení humanitního vzdělání se věnoval čtyřletému odbornému studiu. V Norimberku vystudoval matematické hvězdářství a rýsování u Georga Christopha Eimmarta, který byl mědirytcem, iluminátorem a astronomem.[1]
Roku 1696 získal místo ve Vídni u císařského plukovníka Luigiho Ferdinanda Marsigliho, který se zabýval přírodovědou a zeměpisem.[2] Jeho hlavní činností byla práce na velkém geografickém a hydrografickém díle o Dunaji. Müller pomáhal určovat pro toto dílo zeměpisné souřadnice uherských měst. Plukovník Marsigli byl s Müllerovou prací velmi spokojen. Müller pracoval na podrobném zaměření Dunaje se zákresem všech důležitých meandrů. Roku 1697 se Müller vrátil s plukovníkem do Vídně, kde pozorovali průchod Merkura před Sluncem. Pozorování shrnul Müller ve své zprávě, kterou následně věnoval G. Ch. Eimmartovi.
O rok později roku 1698, po válečném a diplomatickém vítězství Rakouska nad Turky byl Marsigli pověřen spolu s ostatním štábem inženýrů vyšetřit nový průběh hranic monarchie. Müller jako pobočník Marsigliho ho doprovázel a pomáhal v pracích. Jeho hlavním úkolem bylo sestavit celkovou správní mapu uherských zemí.
Roku 1703 vstoupil J. Ch. Müller do císařských služeb jako polní vojenský inženýr. V té době dostával měsíční plat 75 zlatých. O dva roky později obdržel rozkaz, aby se zúčastnil polního tažení v Itálii po boku generála Harsche, který byl přidělen princi Evženu Savojskému. V tom samém roce ale onemocněl prudkou zimnicí a nemohl se tažení bohužel zúčastnit.[1] Po zotavení vyhotovil mapu pohraničních oblastí v měřítku 1 : 450 000, kterou po návratu do Vídně daroval princi Evženu Savojskému.
Roku 1708 na přání uherských stavů vytvořil velkou mapu Uher, kde upotřebil veškeré získané materiály z práce s Marsiglim. Díky tomu byla mapa vytvořena velmi rychle a to již roku 1709. Mapa je vyhotovena na 4 mapových listech v měřítku 1 : 550 000 a jejím hlavním přínosem bylo správné zakreslení Dunaje. Ještě před vydáním velké mapy Uher Müller zažádal, aby mohl pracovat na dalších mapách rakouských dědičných zemí a vytvořit velký Atlas Austriacus, který byl jeho celoživotním snem. V tom samém roce Müller požádal válečnou radu o navýšení měsíčního platu ze 75 zlatých na 100 zlatých, aby si mohl dovolit zaplatit pomocníka a nakoupit potřebné měřické přístroje. Zároveň mu byl poskytnut císařský rozkaz, který zemským stavům, úředníkům i obyvatelstvu ukládal povinnost vycházet Müllerovi při mapování vstříc, poskytovat seznamy, umožnit přístup a prohlídku míst za hradbami a případně i poskytnout průvodce.[3]
Roku 1708 mu byla svěřena tvorba mapy Moravy. Mapování v terénu započal téhož roku ve Znojemském kraji.[1] Mapování Müller prováděl tak, že nejdříve provedl přípravné trigonometrické práce a poté měřil jednotlivé vzdálenosti míst od sebe. K tomu mu sloužila buzola a tzv. instrumentum viatorium. Což byl cestovní kočár, na který byl připevněn zvláštní počítací stroj, který zjišťoval počet otáček kol kočáru. Naměřená délka byla funkčně závislá na počtu otáček kola a jeho obvodu. Tak byly měřeny vzdálenosti po zemském povrchu, ale nikoli vzdálenosti přímé. Ty byly zřejmě zjišťovány přibližnou redukcí.
V roce 1713 byl J. K. Müller povýšen na setníka. Mapa Moravy byla dokončena až roku 1716, protože byla nutná její revize, neboť v roce 1714 došlo ke změně v krajském uspořádání Moravy. Po předložení hotové mapy Moravy v měřítku 1 : 180 000 císaři Karlu VI. získal Müller na oplátku zvláštní odměnu. Císař mu daroval svou drahokamy zdobenou podobiznu v ceně 1300 zlatých a zároveň vydal císařský patent, podle kterého se mapa nesměla po dobu 10 let rozmnožovat dalšími rytci.[2] Od Moravských stavů získal za mapu také odměnu a to 1000 tolarů.
Při mapování Moravy Müller shromáždil větší množství materiálů, než mu bylo úředně zadáno. Zajímal se zejména o kulturně-historická místa, která chtěl zakreslit do speciální mapy věnované přírodním zvláštnostem Moravy. Tak byly podle zdroje[3] zpracovány tři jihomoravské kraje. Tyto mapy se ale bohužel ztratily, jednalo by se o jedny z prvních tematických map Českých zemí.[3]
Na základě císařského patentu z května roku 1712 byl J. K. Müller pověřen mapováním Čech. Prvním zmapovaným krajem byl Bechyňský kraj, který byl v té době nejrozsáhlejší. V roce 1713 následoval Prácheňský a Plzeňský kraj a v roce 1714 začal s mapováním Chebského kraje.
Mapování probíhalo stejným způsobem jako na Moravě. Měřilo se v letních měsících a v zimě se data zpracovávala, vykreslovala a průběžné výtisky byly zasílané k nahlédnutí válečné radě do Vídně.[1] V roce 1715 byl J. K. Müller osloven válečnou radou, zda by byl ochoten zmapovat i Slezsko. Müller odvětil, že by se Slezskem mohl začít za 6 let po ukončení mapování Čech. Müller ale tak pilně a bez únavy měřil, že mapování Čech bylo dokončeno již roku 1718. Poté následovala zdlouhavá revize krajskými hejtmany a díky ní byla mapa Čech vydána až roku 1720.
Roku 1715 začal mapovat Loketský, Žatecký a Rakovnický kraj. Přičemž Loketský kraj byl územně sloučen s krajem Žateckým a Rakovnickému kraji bylo původně nazýváno Slánský kraj.[3] Následoval kraj Litoměřický, Královéhradecký a Chrudimský, o kterých není doloženo, kdy byly přesně dokončeny, ale zřejmě se jednalo o časové rozmezí mezi roky 1715–1717. V únoru roku 1717 byla revizi předložena mapa Čáslavského kraje a v březnu mapa Kouřimského kraje. V listopadu roku 1717 zaslal do Vídně informaci, že je s mapováním Čech hotov a že mu chybí pouze mapy na základně naměřených dat vytvořit. V lednu roku 1718 zaslal Müller do Vídně mapy Boleslavského a Berounského kraje.
Po zmapování všech krajů mohl Müller sestavit celistvou mapu Čech, která byla v měřítku 1 : 132 000 a rozdělena do 25 mapových sekcí. Mapa byla vyryta do měděných desek. Vyhotovením mědirytin byl na základě konkurzu pověřen Michael Kauffer z Augsburku. Ten se po podepsání smlouvy zavázal k vyrytí 25 desek do tří let od zadání zakázky. Dále měl za úkol obstarat měděné desky i ozdobné rytiny (parerga) v rozích na vlastní náklady. A musel hlavně zaručit, že se desky nedostanou do cizích rukou, aby mapa zůstala utajena. M. Kauffner byl odměněn za rytinu jednoho listu mapy 100 zlatými.[1] Za veškeré práce spojené s vydáním mapy Müller obdržel od českých zemských stavů celkem 3420 zlatých.[1]
Dne 31. 10. 1720 podal Müller žádost českým zemským stavům o zmapování Slezska a zároveň je požádal o poskytnutí veškerých potřebných instrukcí a peněžních prostředků. K mapování však bohužel nedošlo z důvodu vážné Müllerovy nemoci. Dne 4. 6. 1721 převzal referent z české dvorní kanceláře veškeré podklady týkající se map Čech a Moravy. O den později sepsal Müller ve svém bytě ve Vídni poslední vůli za přítomnosti notáře J. Jiřího Pürckhauera a šesti svědků. Dne 21. 6. 1721 Jan Kryštof Müller zemřel ve svém bytě na následky celkové únavy a přepracovanosti. Byl pochován na hřbitově u kostela Benediktinského opatství ve Vídni.[1]
Na Müllerovu celoživotní práci navázal jeho žák Johann Wolfgang Wieland. Wielandovým úkolem bylo dokončit mapu Slezska.
Jan Müller a Uršula Luft měli celkem tři syny a to Jana Jindřicha, Jana Kryštofa a Jana Matyáše. O matce Uršule Luft nebyly dosud zjištěny žádné další bližší informace. Otec Jan Müller byl zřejmě soukromým učitelem (dříve nazývaným preceptorem), který dokázal u svých dětí vzbudit lásku ke vzdělání.
Nejstarší ze synů Jana Müllera se v roce 1706 oženil s dcerou Georga Christopha Eimmarta, u kterého jeho bratr J. K. Müller studoval. Po Eimmartově smrti převzal soubor astronomických pozorování a vedení observatoře. O čtyři roky později se stal profesorem fyziky a matematiky na univerzitě v Altdorfu.
Nejmladší z bratrů Jana Müllera přednášel ve škole v Norimberku.
(Poznámka: Mapa je označována jako stavovská – byla financována moravskými stavy.)
(Poznámka: Mapa je vyryta do 25 měděných desek, které jsou vystaveny v Národním technickém muzeu v Praze. Müllerova mapa Čech je rozměrově největší tištěnou mapou Čech (282,2×240,3 cm).)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.