Jan Blankenštejn z Vartenberka

Jan Blankenštejn z Vartenberka († mezi lety 1464–1469) byl český šlechtic z rodu pánů z Vartenberka. Velkou část života strávil jako válečník. Bojoval se saskými vévody, lužickým Šestiměstím a v Prusku proti králi Kazimírovi IV. Jeho sídlem byl hrad Blansko u Ústí nad Labem.

Jan Blankenštejn z Vartenberka
Choť	Anna Berková z Dubé[1]
Děti	Kateřina z Vartenberka[2]
Rodiče	Václav z Vartenberka[1][3] a Jan IV. Děčínský z Vartenberka[1]
Rod	Vartenberkové
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Rodina

Jan Blankenštejn patřil k rodu pánů z Vartenberka, ale jeho přesný původ je nejasný. Mohl být synem Václava z Vartenberka, Jana IV. z Vartenberka (a tedy bratrem Zikmunda Děčínského) nebo mohl pocházet z ralské větve rodu. Oženil se s Annou Berkovou z Dubé.^[4] Narodila se jim dcera Kateřina, která se provdala za Albrechta z Kolovrat.^[5] Po manželově smrti se Anna znovu vdala za Mikuláše z Hermsdorfu, který byl Janovým družiníkem a hejtmanem na Blansku. Poté se odstěhovala na Svádov.^[6]

Život

Jan z Vartenberka roku 1440 zastával funkci jednoho ze dvou hejtmanů litoměřického landfrýdu. Po boku Berků z Dubé bojoval s Fridrichem z Olsnitz, a spolu se svým švagrem Albrechtem Berkou z Dubé jím byl zajat.^[4] Albrecht byl brzy propuštěn,^[4] ale Jan zůstával ve vězení na hradě Ratný.^[7] Vartenberkové s Berky z Dubé proto vyhlásili válku saským vévodům, čímž dosáhli dohody, na jejímž základě byl na začátku roku 1441^[7] propuštěn i Jan. V roce 1441 úspěšně ubránil Blansko před lužickým vojskem. Konflikt s Lužicí ukončil až v roce 1444, kdy se stal na dobu šesti let placeným saským dvořanem. Ovšem v roce 1449 na Lužici opět útočil. V Čechách se postavil na stranu strakonické jednoty proti Jiřímu z Poděbrad, ale roku 1450 začal Jiřího podporovat. V roce 1452 vyřešil spory se saskými vévody a zúčastnil se svatojiřského sněmu v Praze, na kterém proběhla volba Jiřího z Poděbrad zemským správcem. V jeho službách opět vypověděl nepřátelství Sasku.^[8]

Roku 1454 je doložena Janova funkce přísedícího u zemského soudu, ale krátce poté, nejspíše po bitvě u Chojnice, bojoval v Prusku na straně řádu německých rytířů proti králi Kazimírovi IV. Stal se hejtmanem hradu v Královci a po roce 1460 se účastnil dobytí města Iława. Naposledy byl v Prusku zmíněn roku 1464 (podle Augusta Sedláčka v Prusku pobýval v letech 1455–1458^[7]). Zemřel nejpozději roku 1469, kdy byla jeho manželka Anna uvedena jako vdova.^[9]

Majetek

Po smrti Zikmunda Děčínského z Vartenberka na přelomu let 1438 a 1438^[10] se hlavním Janovým majetkem stal hrad Blansko. Kromě něj mu patřily také hrady Karlsfried a Winterstein, které v roce 1441 prodal za 150 kop grošů Lužičanům.^[8]

Reference

1. Marek Rubeš, Martin Jeníček, Jan Ptáček: Hrad Blansko. Plzeň. 2020. ISBN 978-80-87170-75-5.
2. Marek Rubeš, Martin Jeníček, Jan Ptáček: Hrad Blansko. Plzeň. 2020. ISBN 978-80-87170-75-5.
3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svoboda. 1984. Dostupné online.
4. RUBEŠ, Marek; NOVOTNÝ, Josef; JENÍČEK, Martin; PTÁČEK, Jan. Hrad Blansko. Příprava vydání Marek Rubeš. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2020. 52 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 51). ISBN 978-80-87170-75-5. S. 14. Dále jen Rubeš (2020).
5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 592.
6. Rubeš (2020), s. 19.
7. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Blansko hrad, s. 325.
8. Rubeš (2020), s. 15.
9. Rubeš (2020), s. 16.
10. LEHKÝ, Ivan; SÝKORA, Milan. Kalich a Panna. Hrady Jana Žižky. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2016. 316 s. ISBN 978-80-86531-17-5. S. 272–273.

Portály: Česko | Lidé | Středověk