Ivan Ivanovič Panajev

Ivan Ivanovič Panajev (rusky Ивaн Ивaнович Панаев; 15. března^jul./ 27. března 1812^greg., Petrohrad – 19. února^jul./ 3. března 1862^greg., tamtéž)^[1] byl ruský pozdně romantický prozaik a žurnalista.^[2]

Ivan Ivanovič Panajev
Narození	15.jul. / 27. března 1812greg. Petrohrad
Úmrtí	18. únorajul. / 2. března 1862greg. (ve věku 49 let) Petrohrad
Příčina úmrtí	ruptura srdečního svalu
Pseudonym	Новый поэт (Nový nebo Moderní básník)
Povolání	prozaik, žurnalista
Národnost	ruská
Stát	Ruské impérium Ruské impérium
Alma mater	Šlechtická internátní škola při Petrohradské univerzitě
Žánr	novely a povídky
Literární hnutí	pozdní romantismus, naturální škola
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Panajev v roce 1856

Pocházel ze šlechtické rodiny. Vychován byl ve Šlechtické internátní škole při Petrohradské univerzitě a následně pracoval až do roku 1844 jako státní úředník. Literární činnost zahájil roku 1834 romantickými povídkami v duchu Bestuževa-Marlinského. Při svých pobytech v Moskvě se seznámil s Vissarionem Grigorjevičem Bělinským a pod jeho vlivem se stal jedním z hlavních představitelů tzv. naturální školy.^[1] Spolupracoval s časopisem Vlastenecké zápisky (Отечественные записки)^[1] a od roku 1847 se společně s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem podílel na vydávání časopisu Současník (Современник).^[3]

Je autorem mravoličných črt a salónních a milostných povídek s idealizací ruské ženy. V rozsáhlejších prózách zobrazil parazitující statkářskou šlechtu a životní vyhasínání tzv. zbytečného člověka. Pro ruskou literaturu má však daleko větší význam jako žurnalista. Pod pseudonymem Новый поэт (Nový, nebo Moderní básník) psal kritické i humorné fejetony z novinářského prostředí a ze života v Petrohradě, které poskytují množství cenného materiálu pro studium jednoho z nejdůležitějších období historie ruské literatury.^[3]

Výběrová bibliografie

• Ložnice světské ženy (1834, Спальня светской женщины»), povídka.
• Bílé myšky (1834, Белая горячка), povídka.
• Překrásný člověk (1840, Прекрасный человек), povídka.
• Petrohradský fejetonista (1841, Петербургский фельетонист), fejeton.
• Onagr (1841, Онагр), črta.
• Milostpaní (1841, Барыня), povídka.
• Akteon (1842, Актеон), povídka.
• Slečinka (1844, Барышня)., povídka
• Maminčin mazlíček (1845, Маменькин сынок), povídka.
• Příbuzní (1847, Родственники), rozsáhlá novela.
• Setkání na nádraží (1847, Встреча на станции), povídka.
• Provinciální lvi (1852, Львы в провинции), román.
• Sebrané básně Nového básníka (1855, Собрание стихотворений Нового поэта), sbírka autorových parodických básní.
• Frajeři (1856, Хлыщи), povídka.
• Vnuk ruského milionáře (1858, Внук русского миллионера), povídka.
• Črty z petrohradského života (1860, Очерки из петербургской жизни), črty.
• Vzpomínky na Bělinského (1860, Воспоминание о Белинском), paměti.
• Literární vzpomínky (1861, Литературные воспоминания), paměti.