Homérské hymny mají rozdílný rozsah (od 3 do 582 veršů)[2] i charakter, některé z nich jsou orfické (nábožensko-mystické).[2] Byly nejspíše určené k přednesu na různých kultovních místech (Délos, Delfy, Eleusis) a přednášeli je rapsódové jako úvod k recitacím z Homéra.[2] Podle rozsahu se homérské hymny rozdělují na dvě části, na tzv. velké (v následujícím přehledu první čtyři) a malé, přičemž ve velkých je silně rozvinut epický prvek.
Hymnus na Apollóna, (546 veršů), pravděpodobně nejstarší a nejspíše ze dvou hymnů složený hymnus,[1] popisující narození Apolónna na Délu a založení veštírny v Delfách.
Hymnus na Démétru, (495 veršú), vyprávějící o únosu Persefony a o vzniku eleusinských mysterií.
Hymnus na Herma, nejdelší z homérských hymnů (582 veršů), humorně líčící ukradení Apollónových stád právě narozeným bohem a vynalezení lyry.
Hymnus na Dioskúry, (19 veršů), druhý z hymnů věnovaný těmto hrdinům.
Homérovy hymny, epigramy a batrachomyomachie, čili, Chvalozpěvy, nápisy a žab a myší vojna, nákladem Karla Janského, Tábor1881, šestiměrem epickým na český jazyk převedl Hynek Jaroslav Mejsnar,
Homérské hymny, Válka žab a myší, SNKLHU, Praha1959, přeložil Otakar Smrčka.