Gvačaro jeskynní

Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) je jihoamerický pták, jediný zástupce rodu gvačaro (Steatornis), čeledi gvačarovití (Steatornithidae) a řádu gvačarové (Steatornithiformes).

Gvačaro jeskynní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	gvačarové (Steatornithiformes) Mayr, 2010
Čeleď	gvačarovití (Steatornithidae) Bonaparte, 1842
Rod	gvačaro (Steatornis) Humboldt, 1814
Binomické jméno
Steatornis caripensis Humboldt, 1817
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

Gvačaro jsou úzce příbuzný s lelky, nicméně lelci jsou hmyzožraví, zatímco gvačaro se živí ovocem. Gvačaro je od lelků natolik morfologicky i geneticky odlišný, že bylo v roce 2016 navrženo umístit gvačara jeskynního do samostatného řádu Steatornithiformes^[2] neboli gvačarové.^[3] Brzy na to klíčové taxonomické autority jako Mezinárodní ornitologická unie^[4] i Cornellova ornitologická laboratoř^[5] začaly gvačary řadit do samostatného řádu.

Popis

Dorůstá 41–48 cm, v rozpětí křídel měří 91 cm a váží 350–475 g. Má nápadně krátké končetiny, dlouhá křídla a silný, výrazně zahnutý zobák. Opeření je převážně červeno-hnědé s bílým poskvrněním na krku, ocase, křídlech a spodině těla.

Výskyt

Žije v jeskyních uvnitř lesů na území Aruby, Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Kostariky, Ekvádoru, Guyany, Panamy, Curaçaa, Bonaire, Peru, Trinidadu a Tobaga a Venezuely.

Chování

Je stálý, při hledání potravy však často překonává i značně velké vzdálenosti. Je aktivní v noci, přes den odpočívá na skalních římsách. Živí se výhradně plody, při jejichž hledání se jako jeden z mála ptáků orientuje pomocí echolokace. Hnízdí v koloniích uvnitř jeskyní. V jedné snůšce jsou pak 2–4 leskle bílá vejce.

Odkazy

Reference

1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
2. REMSEN, Van. Proposal (703) to South American Classification Committee: Elevate Steatornithidae and Nyctibiidae to rank of Order [online]. 2016 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
3. NOVÁK, Jiří. (NE)ŘÁD V SYSTÉMU OBRATLOVCŮ - MALÝ VÝLET DO SYSTEMATIKY PTÁKŮ [online]. Zoologické oddělení, Zoologická zahrada Ostrava [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
4. Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths [online]. IOC World Bird List 11.2 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
5. Clements Checklist v2021 [online]. The Cornell Lab of Ornitology, rev. August 2021 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

česky

• KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 289.

anglicky

• French, Richard (1991). A Guide to the Birds of Trinidad and Tobago (2nd edition ed.). Comstock Publishing. ISBN 0-8014-9792-2. (anglicky)
• Herklots, G. A. C. (1961). The Birds of Trinidad and Tobago. Collins, Londýn. (anglicky)
• Holland R. A., Wikelski M., Kümmeth F., Bosque C. (2009). The Secret Life of Oilbirds: New Insights into the Movement Ecology of a Unique Avian Frugivore. PLoS ONE 4(12) (anglicky)
• Hilty, Steven L. (2003). Birds of Venezuela. Londýn: Christopher Helm. ISBN 0-7136-6418-5. (anglicky)
• Stiles & Skutch: A guide to the birds of Costa Rica. ISBN 0-8014-9600-4 (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu gvačaro jeskynní na Wikimedia Commons
• Taxon Steatornis caripensis ve Wikidruzích

Portály: Ptáci