Gestapo (zkratka z Geheime Staatspolizei, česky „tajná státní policie“[1]) byla tajná policie nacistického Německa, působící i na jím okupovaných územích. Vznikla přeměnou tajné pruské státní policie dne 26. dubna 1933 a posláním bylo vyhledávat, zajišťovat a případně i likvidovat osoby a skupiny, které by mohly ohrožovat fungování nacistického státu. Gestapo zaniklo 8. května 1945. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci.
| Gestapo | |
|---|---|
 | |
| Předchůdce | Pruská tajná policie |
| Zakladatel | Hermann Göring |
| Vznik | 26. dubna 1933 |
| Zánik | 8. května 1945 |
| Sídlo | Prinz-Albrecht-Palais, Německo |
| Souřadnice | 52°30′26″ s. š., 13°22′57″ v. d. |
| Lídr | Rudolf Diels (1933–1934), Reinhard Heydrich (1934–1939) a Heinrich Müller (1939–1945) |
| Mateřská organizace | Reichssicherheitshauptamt |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a fungování
V roce 1933, když se Hitler stal německým kancléřem, stal se Hermann Göring pruským ministrem vnitra a rozhodl o vzniku zvláštní tajné policie. Oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie, do jejího vedení jmenoval řadu členů SS a její bezpečnostní složky Sicherheitsdienstu (SD). Státní policie tak postupně srůstala s represivními složkami nacistické strany, v roce 1934 přešla přímo pod vedení SS. Přesto většina z 32 000 až 46 000 zaměstnanců gestapa nebyli nacisté (v roce 1939 bylo jen asi 15 % členy SS, jejich počet ale stále rostl, v berlínské ústředně až do 50 %), byli to však loajální úředníci, kteří přesně plnili rozkazy nadřízených.[2] Roku 1936 Hitler sjednotil tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci Sicherheitspolizei zahrnující tajnou i kriminální policii (roku 1939 byly obě převedeny pod Říšský bezpečnostní úřad – RSHA), těsně ji propojil s SS a SD a zákonem stanovil, že její činnost nepodléhá soudnímu přezkoumání.
Tak se hlavní zbraní gestapa stalo právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, bez soudního procesu (tzv. schutzhaft, v překladu "ochranná vazba", což byl však eufemismus). Zaměstnanci gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem. Možnosti gestapa ve smyslu jeho všudypřítomnosti a vševědoucnosti byly někdy přeceňovány; ve skutečnosti bylo úředníků gestapa poměrně málo: například ve Frankfurtu nad Mohanem to bylo asi 45 zaměstnanců a o něco větší počet placených agentů. O to větší význam měla běžná udání, která způsobila až 80 % pronásledování. Jen asi čtvrtina z nich měla politický motiv, většinou šlo o osobní spory a snahu prokázat vlastní loajalitu.[2] Od roku 1936, kdy rozhodující roli ve výcviku převzal Werner Best, procházeli členové gestapa ideologickým školením. Best zdůrazňoval doktrínu, která měla členy gestapa utvrdit v přesvědčení, že jsou „lékaři národního těla", kteří bojují proti „patogenům“ a „nemocem“. Mezi předpokládanými nemocemi byli „komunisté, zednáři a církve - a nad nimi a za nimi stáli Židé“.[3] Historik George C. Browder tvrdí, že existoval čtyřstupňový proces, který členy gestapa připravoval na to, aby byli schopni jakéhokoli bezcitného násilí (autorizace násilí, posilování násilných vzorců, rutinizace násilí a úplná dehumanizace osobnosti). Browder též zdůraznil roli SS při infikování gestapa násilnými metodami.[4]
Jednou ze známých represivních operací gestapa byla akce Nacht und Nebel (Noc a mlha). Na osobní Hitlerův rozkaz z 12. prosince 1941 se mělo gestapo vypořádat s odbojovými skupinami na okupovaných územích metodou únosu osob uprostřed noci (Nacht) a jejich zmizení bez jakýchkoliv informací příbuzným (Nebel). Takoví lidé měli navždy zmizet a nejistota spojená s jejich zmizením měla být psychologickým terorem, který měl další jedince odstrašit od jakékoli opozice vůči nacistickému režimu. Zatčení během akce Nacht und Nebel byli převážně z Belgie, Francie a Nizozemska. Obvykle byli zatčeni uprostřed noci a rychle převezeni do stovky kilometrů vzdálených věznic. Zde byli podrobeni výslechům a mučení. Pokud přežili, byli odesíláni do koncentračních táborů Dachau, Sachsenhausen, Buchenwald, Mauthausen, Neuengamme, Gross-Rosen a Natzweiler. Všem úřadům bylo zakázáno podávat zprávu o úmrtí vězně z akce Nacht und Nebel, příbuzným ani nebylo vydáváno tělo zemřelého k pohřbení.[5]
Šéfové gestapa
- Rudolf Diels 1933–1934
- Heinrich Himmler 1934–1936
- Reinhard Heydrich 1936–1939
- Heinrich Müller 1939–1945
Organizace gestapa
Úřad A (Nepřátelé)
- Komunisté a Sociální demokrati (A1)
- Protisabotážní (A2)
- Reakcionáři a liberálové (A3)
- Atentátníci (A4)
Úřad B (Náboženství)
- Katolíci (B1)
- Protestanti (B2)
- Svobodní zednáři (B3)
- Židé (B4)
Úřad C (Administrativa a záležitosti strany)
Centrální administrativní kancelář gestapa, zodpovědné za kartové informace o celém personálu.
Úřad D (Okupovaná území)
- Oponenti vlády (D1)
- Církve a sekty (D2)
- Strany (D3)
- Západní území (D4)
- Kontrašpionáž (D5)
- Spojenci (D6)
Úřad E (Kontrarozvědka)
- V říši (E1)
- Politické formace (E2)
- Na západě (E3)
- Ve Skandinávii (E4)
- Na východě (E5)
- Na jihu (E6)
Úřad F (Hraniční a pohraniční policie)
- Vykonávala dozor nad pohraničím.
- Zajišťovala bezpečnost německých hranic.
- Odhalovala utečence, překupníky a pašeráky.
Místní úřadovny (Gestapostellen)
- I. – organizační, správní, osobní
- II. – hospodářské a správní záležitosti
- C – technické záležitosti
- 3 – autoprovoz
- C – technické záležitosti
- III. – skupina pro zvláštní úkoly (později převedena pod odd. IV, referát 3[6])
- IV. – exekutiva (nepřetržitá služba pro příjem zatčených, příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků, nejdůležitější tzv. výkonná složka Gestapa, pod které spadaly jak formace pro boj s odbojovým hnutím, provádění důležitých prohlídek, intervence v případech sabotáže a vloupání politického charakteru, tak např. archív úřadovny – zabavené tiskoviny, letáky atd.; dále se dělily na jednotlivé referáty[6]):
- 1a – komunistická a sociálně demokratická činnost
- 1b – pravicový odboj
- 1c – záležitosti válečných zajatců a dělníků z východu
- 2a – vyšetřování sabotáží a neoprávněného držení zbraní
- 2b – pátrání a vyšetřování parašutistů, boj s partyzány
- 3 – kontrašpionáž (dříve byla tato agenda v samostatném Oddělení III, které bylo zrušeno)
- 4 – agenda židů, spolků a církví
- 5 – záležitosti týkající se ochranné vazby
- 6a – kartotéka a spisovna
- N – agenda konfidentů (v čele stál vedoucí služebny nebo jeho zástupce)
- V. – Kriminální policie (Kripo) (od půlky roku 1944)
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
