Fridrich II. Míšeňský

Fridrich II. Míšeňský řečený Vážný (německy Friedrich der Ernsthafte, 30. listopadu 1310 Gotha – 18. listopadu 1349 Wartburg) byl lantkrabě durynský a markrabě míšeňský z dynastie Wettinů.

Fridrich II. Míšeňský
lantkrabě durynský a markrabě míšeňský
Doba vlády	1323–1349
Narození	30. listopadu 1310 Gotha, Sasko-wittenberské vévodství
Úmrtí	18. listopadu 1349 (ve věku 38 let) Wartburg, Sasko-wittenberské vévodství
Pohřben	klášter Altzella
Manželka	Matylda Bavorská
Potomci	Alžběta Míšeňská Fridrich III. Míšeňský Baltazar Durynský Beatrix Ludvík Míšeňský Vilém I. Míšeňský Anna Klára
Dynastie	Wettinové
Otec	Fridrich I. Míšeňský
Matka	Alžběta z Lobdeburgu
Příbuzní	Fridrich V. Norimberský (zeť) Fridrich I. Braniborský, Eliška Norimberská, Beatrix Norimberská, Jan III. Norimberský, Markéta Norimberská, Anežka Norimberská[1], Kateřina Norimberská[1], Anna von Hohenzollern[1] a Veronika Pomořanská (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl jediným synem z manželství Fridricha I. Míšeňského a jeho druhé choti Alžběty z Lobdeburgu.^[2] Roku 1323 zdědil po otcově smrti Míšeň a Durynsko, regentskou vládu vykonávala jeho matka Alžběta. Původně byl zasnouben s českou princeznou Jitkou, dcerou Jana Lucemburského. V lednu 1323 se Fridrichova matka na nátlak Ludvíka Bavora svatebního plánu zřekla a Jitka byla potupně odeslána zpět na pražský dvůr.^[3] V květnu 1323 se Fridrich v Norimberku oženil s Bavorovou dcerou Matyldou.

Poté, co v roce 1329 dospěl, musel projít dlouhodobými boji s vazaly a sousedy, zejména s hrabětem z Weimar-Orlamünde a hrabětem ze Schwarzburgu. S českým králem Janem jej pojilo přátelství,^[4] které roku 1344 v Siegenu zpečetili smlouvou o vzájemné pomoci, na níž se podílel i moravský markrabě Karel, který měl provdat svou budoucí dceru za Fridrichova syna.^[5] Po smrti císaře Ludvíka Bavora roku 1347 byl Fridrich jedním z kandidátů na královskou korunu. Římským králem se stal Karel IV. a 21. září 1348 v Budyšíně spolu uzavřeli přátelskou dohodu, v níž Fridrich Karla uznal římským králem. Zemřel na podzim roku 1349 a byl pohřben v knížecí kapli v klášteře Altzella.