František Kreuzmann starší

František Kreuzmann starší (11. října 1895 v Plzni^[1] – 28. prosince 1960 v Praze) byl český operetní zpěvák a činoherní i filmový herec. Narodil se do herecké rodiny, jeho otec Adolf Kreuzmann byl herec, herečkou byla i jeho sestra Anna Kreuzmannová.

František Kreuzmann starší
František Kreuzmann starší
Narození	11. října 1895 Plzeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. prosince 1960 (ve věku 65 let) Praha Československo Československo
Děti	Alena Kreuzmannová dcera
Rodiče	Adolf Kreuzmann otec
Příbuzní	Anna Kreuzmannová sourozenec František Kreuzmann mladší vnuk Felix le Breux zeť
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob rodiny Kreuzmannů na plzeňském Ústředním hřbitově

Život

Své herecké vzdělání získával soukromě u legendy českého divadla Vendelína Budila. Hrát začínal v roce 1913 u různých kočovných hereckých společností (spol. R. Morávka, J. Tuttra). Během první světové války pracoval v plzeňské Škodovce, aby se vyhnul nasazení na frontu. Nicméně v roce 1918 stejně musel narukovat. Po válce zpíval a hrál v letech 1919–1923 v Plzni, od roku 1923 do roku 1926 v Národním divadle v Brně. V roce 1926 jej angažoval Jaroslav Kvapil do pražského Divadla na Vinohradech, kde zůstal v angažmá až do roku 1940. V červnu roku 1927 se v Brně oženil^[2] s herečkou Valerií Zavadilovou.^[3] Od roku 1940 prakticky až do smrti byl členem činohry pražského Národního divadla.^[4]

Od roku 1926 až do roku 1960 hrál i ve filmu. V polovině třicátých let patřil mezi nejobsazovanější české filmové herce vůbec. Jen v roce 1937 hrál ve 12 filmech, v roce 1938 v 17 filmech a v roce 1939 v 16 filmech, tedy během 3 let celkem ve 45 různých českých filmech.

Zemřel roku 1960 v Praze a byl pohřben v rodinné hrobce na Ústředním hřbitově v Plzni.

Jeho dcera Alena Kreuzmannová byla herečka a jeho vnuk František Kreuzmann ml. je také hercem.

Citát

„	František Kreuzmann, syn plzeňského Adolfa Kreuzmanna, mladokomik, nebo jak se tehdy říkalo "Spieltenor" brněnského divadla, pro svůj velký činoherní talent přešel na Vinohrady. Měl příjemný hlas pěvecky školený a byl obdařen velkou hereckou obrazotvorností. Obdivoval jsem jeho bezpečnou intuici, schopnost vycítit podstatu role.	“
— Vladimír Hlavatý[5]

Filmografie

• 1960 – Lišák Pseudolus (TV film)
• 1960 – Rychlík do Ostravy
• 1959 – Jarní hromobití (TV film)
• 1959 – Májové hvězdy
• 1959 – Pět z milionu
• 1959 – Smrt obchodního cestujícího (divadelní záznam)
• 1958 – Hlavní výhra
• 1958 – Jen jeden den (TV film)
• 1958 – Kasaři
• 1958 – Zde jsou lvi
• 1958 – Žižkovská romance
• 1957 – Mládenec madame Hussonové (TV film)
• 1956 – Dobrý voják Švejk
• 1955 – Jan Žižka
• 1955 – Nechte to na mně
• 1955 – Oplatky (studentský film)
• 1955 – Po noci den
• 1955 – Z mého života
• 1954 – Cirkus bude!
• 1954 – Frona
• 1954 – Jan Hus
• 1954 – Ještě svatba nebyla...
• 1953 – Jestřáb kontra Hrdlička
• 1953 – Kavárna na hlavní třídě
• 1953 – Měsíc nad řekou
• 1952 – Haškovy povídky ze starého mocnářství
• 1952 – Mladá léta
• 1952 – Plavecký mariáš
• 1952 – Slovo dělá ženu
• 1951 – Mikoláš Aleš
• 1951 – Mordová rokle
• 1950 – Posel úsvitu
• 1950 – Přiznání
• 1950 – Zvony z rákosu
• 1949 – Daleká cesta
• 1949 – Pan Novák
• 1949 – Revoluční rok 1848
• 1948 – Dnes neordinuji
• 1948 – O ševci Matoušovi
• 1948 – Červená ještěrka
• 1947 – Týden v tichém domě
• 1946 – Nadlidé
• 1946 – Nezbedný bakalář
• 1946 – Pancho se žení
• 1945 – Rozina sebranec
• 1944 – Děvčica z Beskyd
• 1944 – Neviděli jste Bobíka?
• 1944 – Počestné paní pardubické
• 1944 – U pěti veverek
• 1943 – Mlhy na blatech
• 1943 – Šťastnou cestu
• 1942 – Host do domu
• 1941 – Paličova dcera
• 1941 – Pražský flamendr
• 1941 – Rukavička
• 1941 – Tetička
• 1941 – Z českých mlýnů
• 1940 – Čekanky
• 1940 – Dceruška k pohledání
• 1940 – Druhá směna
• 1940 – Madla zpívá Evropě
• 1940 – Okénko do nebe
• 1940 – Pelikán má alibi
• 1940 – Píseň lásky
• 1940 – Přítelkyně pana ministra
• 1940 – Za tichých nocí
• 1939 – Cesta do hlubin študákovy duše
• 1939 – Dvojí život
• 1939 – Dívka v modrém
• 1939 – Dědečkem proti své vůli
• 1939 – Děvče z předměstí anebo Všecko příjde najevo
• 1939 – Humoreska
• 1939 – Jiný vzduch
• 1939 – Kouzelný dům
• 1939 – Lízino štěstí
• 1939 – Muž z neznáma
• 1939 – Nevinná
• 1939 – Srdce v celofánu
• 1939 – Studujeme za školou
• 1939 – Teď zas my
• 1939 – Veselá bída
• 1939 – Ženy u benzinu
• 1938 – Bláhové děvče
• 1938 – Boží mlýny
• 1938 – Cech panen kutnohorských
• 1938 – Cestou křížovou
• 1938 – Jarka a Věra
• 1938 – Krok do tmy
• 1938 – Lucerna
• 1938 – Neporažená armáda
• 1938 – Panenka
• 1938 – Pán a sluha
• 1938 – Soud boží
• 1938 – Svět kde se žebrá
• 1938 – Třetí zvonění
• 1938 – Vandiny trampoty
• 1938 – Včera neděle byla
• 1938 – Zborov
• 1938 – Škola základ života
• 1937 – Advokátka Věra
• 1937 – Armádní dvojčata
• 1937 – Batalion
• 1937 – Filosofská historie
• 1937 – Harmonika
• 1937 – Karel Hynek Mácha
• 1937 – Lidé pod horami
• 1937 – Lízin let do nebe
• 1937 – Naši furianti
• 1937 – Panenství
• 1937 – Poručík Alexander Rjepkin
• 1937 – Vyděrač
• 1936 – Jízdní hlídka
• 1936 – Komediantská princezna
• 1936 – Naše XI.
• 1936 – Páter Vojtěch
• 1936 – Sextánka
• 1936 – Vzdušné torpédo 48
• 1935 – Ať žije nebožtík
• 1935 – Barbora řádí
• 1935 – Hra náhody
• 1935 – Jedna z milionu
• 1935 – Milan Rastislav Štefánik
• 1934 – Mazlíček
• 1934 – Na růžích ustláno
• 1934 – Rozpustilá noc
• 1934 – Žena, která ví, co chce
• 1933 – Pobočník Jeho Výsosti
• 1933 – Revizor
• 1932 – Anton Špelec, ostrostřelec
• 1931 – Obrácení Ferdyše Pištory
• 1929 – Takový je život
• 1926 – Román hloupého Honzy

Ocenění

• 1958 titul zasloužilý umělec