František Benhart (10. září 1924 Vynohradiv, Podkarpatská Rus – 25. prosince 2006 Praha) byl literární kritik, slavista, překladatel.
| František Benhart | |
|---|---|
| Narození | 10. září 1924 Vynohradiv |
| Úmrtí | 25. prosince 2006 (ve věku 82 let) Praha |
| Povolání | překladatel, literární kritik, esejista, kritik a literární historik |
| Národnost | slovinská[zdroj?] / česká[zdroj?] |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Ocenění | Řád svobody Slovinské republiky |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Otec Františka Benharta pracoval jako železniční dělník v Podkarpatské Rusi a tam také prožil František Benhart své dětství. V letech 1930–1935 navštěvoval obecnou školu v místě svého narození. Poté začal v letech 1935–1939 studovat na reálném gymnáziu v podkarpatském Chustu. Tato studia dokončil v Praze, kde roku 1944 odmaturoval. Mezi lety 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, ruštinu a jugoslávské literatury. Souběžně byl externím redaktorem Lidové kultury. Během let 1949–1951 působil v nakladatelství Naše vojsko. Odtud přešel do nově založeného časopisu Zlatý máj (1956–1957). Poté se téměř dva roky živil jako překladatel. V září roku 1959 se stal členem redakce měsíčníku Plamen, v němž působil jako vedoucí redaktor literárněkritické rubriky a redaktor poezie. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.[1]
Roku 1995 mu byl udělen Řád svobody Republiky Slovinsko.
František Benhart se především zaměřil na překlady slovinské literatury a na literární kritiku. Byl neúnavný překladatel a propagátor slovinské kultury. Především působil jako kritik a recenzent české a slovinské literatury, z části ale i ruské a ukrajinské literatury 20. století již od studentských let. První literární glosu uveřejnil 1945 v Rudém právu, první lyrickou báseň 1947 v Lidové kultuře. Kromě časopisů, v nichž působil, publikoval také v Zemědělských novinách, Svobodném Československu, Slovanském přehledu, Tvorbě, Kulturní politice, Novém životě, Hostu do domu, Literárních novinách, Krásné literatuře, Slovenských pohľadech (Bratislava), Lidové demokracii, Světové literatuře, Revui svetovej literatúry (Bratislava), Nových knihách, Svobodném slovu, 150 000 slov, Přítomnosti, Světě a divadle, Tvaru, Českém deníku, Lidových novinách a ROKu.
Ve Slovinsku publikoval od 60. let v periodikách Naši rozgledi, Dialogi, Planinski vestnik, Delo, Književni listi, Knjiga. Od roku 1977 systematicky přispíval do literárního měsíčníku Sodobnost. František Benhart představil také celou řadu českých autorů ve slovinském kulturním prostoru, a to jak formou recenzí, anotací a kritik, tak i jako redaktor a překladatel.
Dlouhodobě se věnoval především překladům prózy, ale v posledních dvaceti letech stále intenzivněji také poezii. Díky Benhartovi si dnes můžeme v češtině přečíst celou řadu knih, které napsali slovinští autoři. Jsou to například díla od prozaika (Ciril Kosmač, Prežihov Voranc, Anton Ingolič, Mate Dolenc, Drago Jančar, Mira Miheličová). Co se týče poezie, překládal ty autory: Ivan Minatti, Ciril Zlobec, Jože Udovič, Kajetan Kovič, Dane Zajc, Milan Jesih, Tomaž Šalamun, Aleš Debeljak, Aleš Šteger a další. Byl členem v mnoha spolcích a organizacích. Zejména ve Slovinské akademii vědy a umění v Lublani, PEN klubu, v Obci spisovatelů a Obci překladatelů.
Za svůj život měl celou řadu pseudonymů.První časopisecké verše podepisoval pseudonymem František Fána, později používal i jiných pseudonymů, jako například Frivolín a Franček Nezdomec, který užíval v Sodobnosti. Další jeho pseudonymy a šifry byly: Ciril Perhaj, Bedřich Naňka; Bt, fbt, FB. František Benhart byl za své celoživotní dílo po zásluze oceňován. Stal se dopisujícím členem lublaňské Akademie věd a také obdržel prestižní Pretnarovu cenu roku 2005 a s spolu s ní čestný titul ambasador slovinské kultury ve světě.
František Benhart napsal sedm knih.
Františkovi Benhartovi vyšlo na 72 knižních překladů prózy, poezie a esejistiky.
Dolenc, Mate:
- Upír z Gorjanců 1988
Grabeljšek, Karel:
- Dolomity se drolí 1957
Ingolič, Anton:
- Odvážná cesta 1958
- Tajný spolek PGC 1967
- Večírek u Ady 1969
- Viničný vrch 1959
- Galejník 1990
- Pohled anděla 1995
- Profesor Arnož a ti jeho 1978
- Ringo Star 1990
- Špiclování Godota 1992
- Velký brilantní valčík
- Sám sobě vstříc 1979
Kosmač, Ciril:
- Jarní den Praha 1977
Kovič, Kajetan:
- Ani bůh, ani zvíře 1980
Miheličová, Mira:
- Duha nad městem 1976
- Dům večera 1982
- Novoluní Praha 1971
Mikuž, Jure:
- Obrazy Gallusovy doby Ljubljana 1991
Minatti, Ivan:
- Prohlubeň ticha 1995
Potrč, Ivan:
- Poslouchej řeku Praha 1980
- Setkání Praha 1965
- Jamnica Praha 1959
- Semeno větru Praha 1972
- Slzičky 1959
- Spálenisko Praha 1973
Svetina, Tone:
- Lest 1974
- Osidla 1976
- Zúčtování 1977
- Ambra 1996
Udovič, Jože:
- Ostrovy jasu 1979
Zorman, Ivo:
- Drahá moje Izo 1983
Zupančič, Beno:
- Holubník 1984
- Pohřební hostina 1964
- Večírek 1964
- Zvony před bouří Praha 1978
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
