František Řehoř Giannini

Mons. Dr. František Řehoř Tomáš Pilgrim Kryštof hrabě Giannini, markýz z Carpineta (9. března 1693 Modena – 24. ledna 1758 Olomouc) byl olomoucký a vratislavský kanovník, farář (později probošt) u sv. Mořice v Olomouci a významný představitel učeného katolického osvícenství na Moravě.

Mons. František Řehoř Giannini
Narození	9. března 1693 Modena
Úmrtí	24. ledna 1758 (ve věku 64 let) Olomouc
Místo pohřbení	Katedrála svatého Václava
Povolání	Římskokatolický duchovní (Probošt)
Nábož. vyznání	římskokatolické
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Rodový erb probošta Gianniniho

Už v roce 1706 byl papežskou provizí jmenován olomouckým kanovníkem. Studijní triennium absolvoval na univerzitě ve Vídni (1708–1711), kde získal doktoráty bohosloví a církevního práva. Olomoucká kapitula jej 20. února 1722 zvolila za faráře v kostele sv. Mořice. 17. června 1731 dosáhl povýšení této fary na proboštství a stal se prvním infulovaným proboštem (možnost nosit berlu a mitru při bohoslužbě)^[1]. V roce 1746 byl papežskou provizí jmenován scholastikem olomoucké kapituly, ale byla porušena práva biskupa, který proto jmenování neuznal, ale po dvou letech sporů v Římě jej scholastikem jmenoval (1748).

Giannini proslul svými nadprůměrnými jazykovými znalostmi, vybudoval knihovnu o 6600 svazcích a byl aktivním členem první učené společnosti v rakouských zemích, olomoucké Societatis incognitorum. Sledoval hlavní duchovní proudy své doby, ať už uvnitř katolické církve (jansenismus a probabilismus) nebo obecně filozofická témata, ovlivněná nástupem osvícenství. Dopisoval si i s přední postavou italského katolického osvícenství, Ludovicem A. Muratorim.

Stavební činnost

Po velkém požáru Olomouce v roce 1709, který výrazně poškodil i farní kostel sv. Mořice, dal výrazný podnět k jeho obnově. Právě díky němu má kostel nové varhany z dílny vratislavského varhanáře Michaela Englera, dokončenými 21. září 1745. Dal také znovu vybudovat požárem zničenou kapli sv. Cyrila a Metoděje na mořickém hřbitově,^[2] kde se též nechal pohřbít.

Jako kanovník dal v roce 1752 olomouckým stavitelem Antonínem Morwitzerem přestavět zchátralou tvrz ve Velkém Týnci na zámek a v r. 1755 nechal postavit v zahradě nad silnicí do Grygova prostý letohrádek, který se na rozdíl od zámku zachoval v původní podobě.^[3]