Fisherův princip je evoluční model, který vysvětluje, proč je poměr pohlaví u většiny druhů, které se rozmnožují pohlavně, přibližně 1:1 mezi samci a samicemi. Tento princip poprvé vysvětlil Ronald A. Fisher ve své knize The Genetical Theory of Natural Selection[1] z roku 1930. Fisherova teze zobecňuje a upřesňuje myšlenky Darwina, Giniho a Düsinga[2].
William Donald Hamilton ve své práci Extraordinary sex ratios[3] z roku 1967 popsal Fisherův princip takto:
- Předpokládejme, že narození mužského potomka je méně časté, než narození ženského potomka.
- V tom případě má nově narozený mužský potomek lepší možnosti rozmnožování, než nově narozený ženský potomek. Proto můžeme očekávat, že nově narozený mužský potomek bude mít více potomků.
- Platí tedy, že rodiče, kteří mají genetické dispozice plodit mužské potomky, mají nadprůměrné množství vnoučat.
- Díky většímu množství vnoučat dochází k šíření genetické dispozice pro plození mužských potomků a mužští potomci přibývají.
- Jakmile se poměr pohlaví přiblíží hodnotě 1:1, výhoda produkovat mužské potomky přestává platit.
- Stejná logika by platila i v opačném případě, kdy narození ženského potomka by bylo méně časté, než mužského. Výsledkem je tedy rovnováha v poměru ženského a mužského pohlaví.[3]
Ronald Fisher ve své teorii předpokládá, že rovnovážný poměr pohlaví v populaci je podmíněn stejnými náklady rodičů na vychování potomka jakéhokoli pohlaví. Tedy, že pro rodiče je stejně náročné vychovat samce jako samici.
Pokud by tomu tak nebylo a výchova například synů byla pro rodiče méně náročná, začali by upřednostňovat „levnější“ pohlaví. Namísto 3 dcer by zplodili 6 synů. Tímto by se ale staly reprodukčně cennějšími dcery. Někteří jedinci by poté preferovali výchovu právě dcer, jelikož by toto pohlaví mělo více příležitostí k páření.
„Pohlavním výběrem rodiče získávají výhodu před všemi ostatními, kteří i nadále investují do potomků nadbytečného pohlaví.“[4]
Postupně by se zvyšoval počet rodičů preferujících výchovu reprodukčně cennějšího pohlaví a v důsledku toho by došlo k vyrovnání poměru, pravděpodobně i k vychýlení na druhou stranu.
„Dcery by se tak naopak mohly stát nadbytečnými. Znovu by tlak působil na dorovnání vychýlení. Poměr pohlaví by se nakonec pod vlivem selekčního tlaku ustálil s mírnými oscilacemi přibližně uprostřed.“[4]
V roce 1997 publikoval A. W. F. Edwards práci Natural Selection and the Sex Ratio: Fisher's Sources, kde se zabývá zdroji, které inspirovaly R. A. Fishera. Podle Edwardse mohou být Fisherovy zdroje vystopovány až k Darwinově knize The Descent of Man and Selection in Relation to Sex (1871). Touto knihou se totiž inspirovali Düsing a Gini, jejichž knihy Fisher prokazatelně znal.[2]
V lidské populaci nebyl poměr pohlaví 1:1 nikdy. Historicky se vždy rodilo o něco víc mužů, přirozený poměr se pohybuje okolo 105:100. Tento fakt je určován hlavně tím, že muži mají větší šanci zemřít, od pravěku riskují při lovu potravy, válkách a podobně. I celkově se dožívají méně let, v Česku je to u žen asi 81 a u mužů o 6 let míň.[5]
I přesto, že se obecně rodí víc mužů než žen, je v mnoha zemích napříč všemi věkovými kategoriemi víc žen. Platí to v podstatě u celé Evropy, USA a Ruska, kde je nepoměr obzvlášť výrazný. Na 10 mužů tam připadá necelých 12 žen, u věkové kategorie nad 65 let je poměr dokonce 30:70 ve prospěch žen.[6]
Čína a Indie mají v současné době opačný problém s nerovnováhou mezi pohlavími. Důsledkem zavedení politiky jednoho dítěte se rodí větší počet mužů než žen. Muži jsou žádanější z čistě praktických důvodů - muži vydělávají víc peněz, a tak jsou schopni se později postarat o stárnoucí rodiče. Naopak dcera, když se vdá, odchází k manželově rodině a nelze očekávat, že se bude starat o své rodiče. Od dob, kdy jsou lékaři s pomocí sonografu schopni odhadnout pohlaví plodu, mají rodiče možnost výběru. Generace těchto „vybraných“ je dnes již v produkčním věku a proto je první generací s takto velkým nepoměrem.
“Therese Heskethová z londýnské University College a JIang Min Min z Če-ťiangské univerzity rozebrali čínský přebytek synů v časopise EMBO reports. V roce 1979 Připadalo na 100 novorozených čínských děvčat 106 chlapců, tedy přibližně normální stav. V roce 1990 to bylo 111, o deset let později už 117 a v roce 2005, z něhož pocházejí poslední dostupné údaje, už to bylo 121.”[7]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
