From Wikipedia, the free encyclopedia
Feministická kritika médií se soustředí na formování ženské identity vzhledem k diskriminaci nebo stereotypizaci genderových aspektů společnosti v (mas)médiích. Kritikou je pak diktát dominantních patriarchálních hodnot, které jsou v médiích vůči publiku protežovány.
Feministická kritika médií se výrazně popularizuje v 70. letech 20. století díky článkům v časopisech Screen nebo Media, Culture and Society, ačkoli k utváření obrazu ženy jako konzumentky a hospodyně dochází již od konce 20. let 20. století. Analytici a analytičky se podle typů médií soustředí na různé formy kritiky, které s sebou přináší samotná různorodost médií.
Ideologický přístup feministické kritiky médií se objevuje v 70. letech 20. stol., diskurzivní přístup pak na něj reaguje o deset let později. Ani jeden z přístupů není nijak vymezen časovým obdobím, např. na českém poli zájmu se objevuje až se zpožděním spolu s feministickými a genderovými tématy v 90. letech.
Ideologický přístup soustředí pozornost na text, mediální obsah, a kritizuje v něm dominantní síly řádu patriarchální společnosti. Jeho snahou je tzv. pravdivý obraz ženy. Předmětem kritiky je fetišizace a fragmentace v případě komerční reprezentace ženství v tom, že časopisy pro ženy a dívky jsou považovány za stěžejní prostor, v němž dochází k utváření normativní femininity (ženství vnímané jako danou formu) vnímané jako výsledek působení dominantní (patriarchální) ideologie a ideologie trhu.
Diskursivní přístup se posouvá od textu ke kontextu a zaměřuje se na příjemce/příjemkyně mediálních obsahů a jejich aktivitu. Předmětem kritiky je reprezentace obrazu ženy v podřízeném vztahu, pasivitě, a obrazu sexuální dostupnosti žen v těchto médiích.
V polovině 80. let 20. stol. prošly změnou také časopisy, kterou Andreon Stuart označuje jako populární feminismus. Angela McRobbie popisuje tyto změny jako protikladné podoby ženskosti charakteristické tím, že postmoderní jazyk těchto časopisů získal na své ironičnosti k zobrazovaným tématům, dosáhly nadhledu k pozici ženství a mužství. Vzrostl také zájem o sexualitu (sex prodává, sex jako nový aspekt utváření identity ženy).
Jiným příkladem využívání feministické kritiky médií je stereotypní vnímání probíhající formou symbolického přehlížení, odsuzování či trivializování jedinců či skupin v médiích. Takové jednání se nazývá symbolické anihilace, kterou definovala Gaya Tuchman v r. 1978. Stereotypní zobrazování lidí podle jejich pohlaví, barvy pleti, národnosti, zdravotního stavu, sexuální preference či názorů se uskutečňuje pomocí tří forem:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.