From Wikipedia, the free encyclopedia
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Erciyes Dağı (výslovnost tureckého názvu je Erdžijes Daji) je stratovulkán ve středním Turecku. Leží v provincii Kayseri, asi 25 km jižně od hlavního města provincie Kayseri. Jedná se o velký stratovulkán, který je celkově vzhledově erodovaný a obklopený lávovými (sopečnými) dómy, jedním maarem a mnoha monogenetickými vulkanickými poli – skupinou sopek, které jsou malé a monogenetické – vybuchly pouze jednou. V minulosti se část vrcholu zřítila směrem na východ.[1]
| Erciyes Dağı | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 3 916 m n. m. |
| Prominence | 2 419 m |
| Seznamy | Ultraprominentní hory Nejvyšší hory Turecka #7 |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Turecko |
| Souřadnice | 38°31′54″ s. š., 35°27′ v. d. |
  Erciyes Dağı | |
| Prvovýstup | 1837, William John Hamilton |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historicky byl tento vulkán znám pod názvem Argaeus podle makedonského krále Argea (678 – 640 př. n. l.). Až do roku 1950 byla tato dominantní hora středního Turecka označována jako Erciyas. Podle jiné teorie pojmenování vulkánu pochází z chetitštiny a znamená Bílá hora.
Vulkán začal být aktivní přibližně před 900 000 lety a leží na starší kaldeře. Na severním svahu vulkánu se nacházejí četné parazitické (sopečné) krátery, lávové (sopečné) dómy a jako součást pyroklastického proudu obsidiány[2].
Na severovýchodvýchod se táhnou osypy které vznikly zřícením vrcholu svahovým pohybem.[3] Vytvořila se tak 2 km široká brázda ve tvaru podkovy, která tvoří horní část východního údolí Üçker. Aksu – druhé hlavní údolí, se táhne na severozápad. Menší údolí Öksüzdere leží severně, Topaktaş jižně a Saraycık jihozápadně od vrcholu.[4]
Pokud v historických dobách došlo k vulkanické činnosti, pravděpodobně se jednalo o vývěr parazitickými krátery, protože hlavní kužel je silně erodovaný.[1]
Nejmladší datovaná hornina pochází z 83 000 let starého dacitového proudu, ale poslední aktivita se odehrála na východní straně, kde došlo ke kolapsu stěny a produkci velké laviny kamení, což však není přesněji datováno.
