From Wikipedia, the free encyclopedia
Emilie Pecháčková, rozená Putíková, (provdaná Reimannová), přezdívaná „Milka“ (21. prosince 1893 Karlín – 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen)[1] byla manželkou Františka Pecháčka. Za protektorátu se oba manželé zapojili do domácího sokolského protiněmeckého odboje.
| Emilie Pecháčková | |
|---|---|
_AI.jpg) | |
| Rodné jméno | Putíková |
| Jiná jména | Emílie, Emilie Putíková, Emilie Reimannová |
| Narození | 21. prosince 1893 Karlín,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. ledna 1943 (ve věku 49 let) Koncentrační tábor Mauthausen,  Rakousko |
| Příčina úmrtí | popravena v plynové komoře |
| Bydliště | Jindřicha Plachty 1810/3, 150 00 Praha 5 - Smíchov[p. 1] |
| Povolání | odbojářka |
| Domovské město | Praha |
| Známá jako | Milka |
| Choť | 1. manžel: Emil Reimann 2. manžel: František Pecháček |
| Děti | Rudolf Reiman (* listopad 1914) |
| Rodiče | Jan Putík Marie Putíková, rozená Kasalická |
| Příbuzní | František Putík (bratr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_B_AI.jpg)
Emilie Putíková se narodila 21. prosince 1893 v Karlíně u Prahy. Jejím otcem byl krejčí Jan Putík, její matkou byla Marie Putíková, rozená Kasalická.[2] Křest novorozeného děvčátka (dostala jména Emilie Barbora) se konal 2. ledna 1894 a za kmotru jí šla Marie Svobodová, manželka hostinského ze Žižkova.[2] Emilie Putíková se asi v roce 1914 provdala za Emila Reimanna. Syn Rudolf Reiman se novomanželům Reimannovým narodil v listopadu 1914.[2] První manželství Emilie Reimannové s Emilem Reimannem bylo rozloučeno (rozvedeno) v roce 1926.[2]
Dlouholetá členka a náčelnice tělocvičné jednoty karlínského Sokola Emilie Reimannová poznala svého budoucího muže právě v řadách členů tamní sokolské organizace.[2] Dne 28. srpna 1926 se jejím druhým manželem stal sokolský závodník, cvičitel, rozhodčí a správce Tyršova domu František Pecháček.[2] František Pecháček se stal členem tělocvičné jednoty karlínského Sokola v první polovině 20. let 20. století a v době sňatku byl ještě příslušníkem prvorepublikové československé armády v hodnosti štábního rotmistra.[2][p. 1] Dne 31. května 1928 se František Pecháček definitivně rozhodl z armády odejít a věnovat se nadále povolání učitele tělesné výchovy při cvičitelských školách Československé obce sokolské (ČOS).[2][p. 2]
Po vyhlášení protektorátu se František Pecháček zapojil do domácího protiněmeckého odboje v řadách sokolské ilegální organizace (později organizace Jindra) a byl jejím zemským velitelem pro oblast Čechy. V bytě u Pecháčků (v prvním patře činžovního domu) v Praze na Smíchově se konaly konspirační schůzky odbojářů, které zprostředkovávaly kontakty mezi jednotlivými částmi sokolské organizace Jindra.[3] V polovině února 1942 se tam uskutečnila prověřovací zkouška Jana Kubiše (po jeho příchodu do Prahy).[3] Této schůzky byl přítomen i zakladatel a vedoucí ilegální organizace Jindra Ladislav Vaněk (konfident gestapa a pozdější spolupracovník StB s krycím jménem Horský).
Po atentátu na Heydricha (27. května 1942 v Praze-Libni), následné zradě Karla Čurdy (16. června 1942) a po rozhodujícím boji parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje na Novém Městě pražském (18. června 1942) rozpoutalo gestapo vlnu zatýkání. V době nastupující vlny represí německých bezpečnostních složek se manželé Pecháčkovi rozhodli 1. července 1942 opustit Prahu a uchýlit se do Zlámanin u Nové Paky, aby se tam ukryli u rodiny Františkova bratra Jana Pecháčka.[2] Dalším důvodem odchodu z Prahy byl i zdravotní stav Františka, který se na novopacku hodlal zotavit po prodělané operaci žaludečních vředů, kterou podstoupil v pražské Vinohradské nemocnici.[2] Ale ani v regionu Nové Paky (na nedaleké zřícenině hradu Kumburk) nejspíše neupustil od organizování konspiračních schůzek s místními členy sokolského odboje.[2]
Anonymní udavač vypozoroval, že ve zlámaninském domku Pecháčkových bydlí navíc dvě nehlášené osoby a tuto skutečnost neprodleně sdělil úředníkům na okresním hejtmanství v Nové Pace a odtud se pak (cestou hejtmana) informace dostala i na jičínské gestapo. Ještě téhož dne (tj. 20. července 1942)[4][1][3] přijela do Zlámanin tři auta s příslušníky jičínského a pražského gestapa.[2] Celá rodina byla zatčena (František Pecháček, jeho manželka Emilie Pecháčková, bratři Jan Pecháček a Alois Pecháček a synovec Jaroslav). Zatčení byli rozděleni – muži (František Pecháček i se svými dvěma bratry Janem a Aloisem a synovcem Jaroslavem) byli umístěni do vazební věznice jičínského gestapa ve objektu bývalého kláštera v Kartouzích, zatímco Emilie Pecháčková byla vězněna v ženské věznici u krajského soudu v Jičíně.[2] Dne 1. srpna 1942 byli zatčení muži eskortováni do věznic tajné státní policie v Praze na Karlově náměstí či na Pankráci.[2] Emilie ale byla téhož dne (1. srpna 1942) propuštěna po několikadenním věznění[4] v Jičíně na svobodu (nejspíše jako volavka však dále sledována) od čehož si němečtí vyšetřovatelé slibovali zjištění kontaktů na další členy ilegálního sokolského odboje.[2][1]
Emilie se po propuštění marně snažila u svých přátel získat pomoc a podporu pro svého manžela Františka. Současně se pokusila varovat některé zatčením ohrožené členy sokolského odboje.[1] Po setkání s Ladislavem Vaňkem byla podruhé zatčena 8. října 1942[4] na příkaz komisaře gestapa SS–Hauptsturmführera Heinze Jantura (Hanse Jantura).[2] Po absolvování série zostřených výslechů (spojených s mučením německými vyšetřovateli) a věznění v pankrácké věznici byla 20. listopadu 1942 internována do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín.[2][5] Stanným soudem byla v nepřítomnosti 8. ledna 1943 (ve stejný den jako její manžel a další jeho spolupracovníci, odbojáři a přátelé) odsouzena k trestu smrti.[1] Dne 15. ledna 1943 byla Emilie odvezena (spolu s třiceti dalšími československými vlastenci, spolupracovníky či příbuznými československých parašutistů z první vlny výsadků z Velké Británie) do koncentračního tábora Mauthausen. Muži (včetně blízkých spolupracovníků Františka Pecháčka: Františka Hejla a Antonína Oktábce) z tohoto transportu zde byli 26. ledna 1943 zastřeleni ranou do týla, Emilie a ostatní ženy z tohoto transportu byly usmrceny v plynových komorách.[2] (Emilie byla zavražděna 26. ledna 1943 v 16.15 hodin.[2][4][1][3])
František Pecháček byl ještě v lednu 1943 nucen vypovídat u Lidového soudního dvora v Berlíně v procesu se starostou Československé obce sokolské (ČOS) Janem Václavem Kellerem.[2] František Pecháček byl zavražděn za poněkud nevyjasněných okolností v koncentračním táboře Mauthausen až 3. února 1944.[2][4][3]
.jpg)
.jpg)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
