významná česká textilní výtvarnice a krajkářka From Wikipedia, the free encyclopedia
Emilie Paličková-Mildeová, křtěná Emilie Josefa (5. února 1892 Náchod[1] – 23. července 1973 Praha) byla významná česká textilní výtvarnice, krajkářka a pedagožka. Její největší přínos byl v osvobození krajky z tradičního rámce ornamentálních schémat. V roce 1925 získala na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži Grand Prix a zlatou medaili. Vytvořila také závěsy prezidentského lože Národního divadla. V letech 1946–1959 vedla mistrovský ateliér krajky na VŠUP.[2][3][4]
| Emilie Paličková | |
|---|---|
| Rodné jméno | Emilie Mildeová |
| Narození | 5. února 1892 Náchod  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. července 1973 (ve věku 81 let) Praha  Československo |
| Povolání | učitelka a textilní výtvarnice |
| Manžel(ka) | Jiří Palička |
| Ocenění | Grand prix výstavy art deco Paříž 1925 |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.jpg)
Narodila se v Náchodě, v rodině strojníka v továrně v Náchodě Bohuslava Mildeho a jeho manželky Marie, rozené Žďárské (1866–??).[1] Byla prostřední ze tří sourozenců. Mládí prožila v Bulharsku, kde její otec založil knihtiskařský závod. V letech 1907–1910 studovala na Umělecké průmyslové škole v Sofii. Po smrti otce se rodina vrátila do Čech.[3]
Od června 1910 byla její matka Marie Mildeová s dětmi policejně hlášena v Praze jako vdova.[5] Emilie pokračovala ve studiích na pražské Uměleckoprůmyslové škole v letech 1911–1915 u profesorů Josefa Schussera, Jana Beneše a Emilie Krostové. Po ukončení studií navrhovala v ateliéru Marie Teinitzerové koberce, pokrývky a batikování.[6] Zároveň v letech 1917–1921 byla na Uměleckoprůmyslové škole asistentkou prof. J. Beneše.
V roce 1919 nastoupila do zaměstnání ve Státním ústavu školském pro domácí průmysl v Praze (dnes VOŠTŘ a SUŠTŘ, Praha 1, U půjčovny 9), kde působila jako návrhář a pedagog.
Měla dokonalý cit pro výtvarné možnosti krajky, návrhy jsou kompozičně i tvarově vyrovnané, vázané k charakteru textilie, technice i způsobu užití. Zpočátku přistupovala ke krajce jako k malbě nebo spíš kresbě. Nebyla svázaná technologickými postupy a neuvažovala o tom, jak se bude krajka „vyrábět“, ale tužkou ji nakreslila. Začala s technikou šité krajky, která dovoluje větší volnost v návrhu. Základem je jednoduchá kresba se zvýrazněnou konturou a plochy vyplněné různými vzory, zvláště mistrně využívala techniku jemného stínování. V jejím podání se krajka stala svébytným uměleckým odvětvím. Emilie Paličková byla v roce 1923 jmenovaná profesorkou a spojila s Ústavem celá následující desetiletí své plodné tvorby. Opustila jej až v roce 1946, kdy byla povolána jako profesorka na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.[7]
V roce 1923 vytvořila první monumentální kruhovou kompozici ze šité krajky – Orloj – inspirovanou Mánesovým kalendáriem staroměstského orloje, zhotovenou patrně pro mezinárodní výstavu v Milánu. Následuje soubor šitých krajek, které v roce 1925 na Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového umění do Paříže a získaly nejvyšší ocenění. Nejobdivovanější bylo Sluníčko – kruhová pokrývka, přes metr a půl široká provedená velmi jemnou technikou šité krajky. Pokrývka vznikla v pobočce v Schönfeldu/Krásno na Karlovarsku, kde na ní zručné krajkářky pracovaly 11 000 hodin. Emilie Paličková se ve svém návrhu inspirovala lidovým uměním, které mistrně převedla do současného stylu art deco. O jejích pracích se pochvalně zmiňuje i soudobá francouzská publikace z roku 1925, kde dvě třetiny reprodukcí představují díla Emilie Paličkové.[8]
E. Paličková postupně přešla od ornamentálně dekorativního stylu k jednodušším kompozicím založeným na dokonalé stylizaci lidských postav. Typickým příkladem je pokrývka Lidé pod horami, vystavovaná a oceněná 1935 na mezinárodní výstavě v Bruselu. Ve třicátých letech začala užívat i techniku paličkované krajky. První velká práce provedená touto technikou byla vystavená na mezinárodní výstavě v New Yorku. V této kruhové monumentální kompozici upouští zcela od předchozí ornamentálnosti a symetričnosti. V dílech čtyřicátých let objevuje další motiv – člověk a vesmír, zapojuje i barvu. Práce směřují stále k větší abstraktnosti a uvolněnosti. Vedle těchto monumentálních pokrývek vznikají drobnější krajkové límečky, manžety, čelenky, kloboučky apod. Za druhé světové války se věnuje především stolničení. V závěru svého působení v Ústavu navrhla velikou stóru určenou pro prezidentský salonek v Národním divadle s motivem kytice provedenou v pobočce v Sedlici u Blatné. Dílo monumentální nejen svými rozměry, ale i pojetím, ve kterém plně využila možnosti paličkované krajky.[9]
V roce 1946 byla jmenována profesorkou na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, na této škole působila do roku 1959, kdy odešla na odpočinek.[3]
Jejími žákyněmi byly například Milča Eremiášová, Emilie Frydecká, restaurátorka Jarmila Sikytová a řada dalších předních českých textilních výtvarnic.
V roce 1924 začala používat příjmení Paličková–Mildeová[p 1], provdala se za stavitele Jiřího Paličku. (Jeho firma realizovala mimo jiné v letech 1937–1938 vilu herečky Lídu Baarovou a jejího otce, Jiří Palička byl spoluautorem domu manželů Paličkových.)
Pravidelně se účastnila souborných výstav doma a společně se Státním ústavem školským v zahraničí
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
