Remove ads
český lékař From Wikipedia, the free encyclopedia
Emerich Polák (27. května 1901 Praha[1] – 27. srpna 1980) byl český chirurg a profesor.
prof. MUDr. Emerich Polák, DrSc. | |
---|---|
Narození | 27. května 1901 Praha |
Úmrtí | 27. srpna 1980 (ve věku 79 let) Praha |
Alma mater | Univerzita Karlova 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | lékař a chirurg |
Ocenění | honorary Fellow of the Royal College of Surgeons (1975) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emerich Polák se narodil v Praze v rodině právníka JUDr. Emericha Poláka (1866–1957) a matky Marie, rozené Kabátové (1879–1950);[1] vyrůstal se čtyřmi sourozenci.[2] Po přestěhování do Vídně zde vychodil obecnou školu a sedm tříd gymnázia, maturoval však v Praze na Malostranském gymnáziu. Vystudoval medicínu a v roce 1924 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ještě předtím získal asistentské místo ve farmakologickém ústavu lékařské fakulty UK u profesora Kamila Josefa Lhotáka (1876–1926). Rozhodl se však pro chirurgii a v roce 1925 se stal operačním elévem na II. chirurgické klinice profesora Rudolfa Jedličky (1869–1926) v podolském sanatoriu, v roce 1928 asistentem. Profesora Rudolfa Jedličku, vynikající osobnost českého lékařství své doby, považoval za svého učitele, stejně jako profesora Jiřího Diviše (1886–1959), jehož později vystřídal ve funkci přednosty ve vinohradské nemocnici.
Od roku 1921 pracoval Polák opakovaně po 10 let v letních měsících jako operatér v nemocnici v Mukačevu na tehdejší Podkarpatské Rusi. Roku 1934 se habilitoval na Univerzitě Karlově prací na téma „Transfúze krve“ pro obor chirurgie. Od roku 1935 pracoval v nemocnici na Vinohradech, nejprve jako zástupce primáře a v témže roce se stal primářem chirurgického oddělení. V roce 1947 se stal mimořádným profesorem se zpětnou platností k roku 1945, v roce 1955 se stal řádným profesorem.[3] Roku 1952 se toto oddělení změnilo na kliniku Lékařské fakulty hygienické (dnes 3. LF UK) a Polák se stal jejím přednostou. Klinika měla tehdy přes 200 lůžek a 15 lékařů. Z této funkce odešel v roce 1971, poté zůstal jako vedoucí pracovník a konzultant až do roku 1977.
Se svou ženou Alžbětou („paní Lízou“ známou svými filantropickými aktivitami) vychoval dvě dcery a druhý domov poskytl své neteři. Za války a v době totality se v jejich bytě scházely mnohé osoby režimu nepohodlné; řadu z nich Polák a jeho žena hmotně podporovali.
Po uzavření vysokých škol v roce 1939 poskytl Polák na vinohradské klinice několika desítkám mediků práci zdravotních laborantů do doby, než byli totálně nasazeni v Německu a poskytl jim tak možnost získat praxi v oboru. Za války ukrýval na svém oddělení osoby perzekvované z politických nebo rasových důvodů, pro což byl německými úřady vyšetřován. Bezúplatně tehdy ošetřoval a operoval židovské pacienty.[4] V době Pražského povstání v květnu 1945 operoval se svými asistenty nepřetržitě několik dní a nocí.
Jeho spolupracovníci a žáci vzpomínají na vskutku demokratický režim na klinice a na výbornou organizaci léčebné praxe a výchovy mediků. Jejich šéf a učitel vynikal pracovitostí, houževnatostí, pracovní disciplínou a výkonností. Polák proslul jako mimořádně zručný chirurg, skvělý operatér; desítka i více operací za den nebyla výjimkou. Podle vzpomínek jeho žáků trvala operace žlučníku asi 20 minut, strumektomie 30 minut, operace žaludku do 40 minut. Od chirurgů žádal dobré vzdělání, manuální zručnost, důkladnost a schopnost empatie vůči pacientům. Byl nepochybně znamenitým pedagogem. Mnoho pozdějších předních chirurgů získávalo praktické i vědecké zkušenosti právě v Polákově škole.
Polák se vždy zajímal o nové chirurgické metody a působil prakticky ve všech chirurgických disciplínách jako je břišní, hrudní a srdeční chirurgie, onkochirurgie a traumatologie. Zásadním přínosem je jeho práce v chirurgii pankreatu a jater. Jeho techniky, např. při operaci štítné žlázy, byly považovány za nepřekonatelné a byly všeobecně uznávány a aplikovány.
Polákova vědecká práce obnáší množství článků v odborných časopisech a řadu monografií, z nichž se velkého ohlasu dočkaly mj. Causae mortis v chirurgii, Chirurgie štítné žlázy a Chirurgické prekancerosy. Přes omezení nastavená komunistickým režimem si udržel skvělé renomé na mezinárodním fóru. Byl čestným členem Polské chirurgické společnosti, Royal College of Surgeons, American College of Chest Physicians a prezidentem české sekce International College of Surgeons. Polák vybudoval významnou chirurgickou školu s řadou pokračovatelů a je považován za spoluzakladatele moderní české chirurgie.
Mimopracovní aktivity Emericha Poláka byly společensky bohaté, obklopen přáteli, měl rád lidi, psy a dobrá auta. Šíři jeho talentů vykresluje skutečnost, že byl výborným amatérským muzikantem, který se hudbě aktivně věnoval po celý život (podle vlastního vyprávění v mládí uvažoval o souběžném studiu hudby na konzervatoři a medicíny). Tento zájem uplatnil také v předsednickém křesle Heroldova klubu – Spolku pro amatérské pěstování komorní hudby. Po řadu let se koncerty a zkoušky Heroldova klubu konaly v posluchárně Polákovy kliniky ve Vinohradské nemocnici. Tato posluchárna nese jeho jméno dodnes.
V úvodu ke svým pamětem napsal:
Prožil jsem dlouhý věk vrchovatě naplněný pilnou prací, zaměřenou snad na jeden z nejkrásnějších společenských cílů – pomáhat a zachraňovat lidi, kteří toho nejvíce potřebují. Byl jsem si vždy vědom, že být lékařem, myslím dobrým lékařem, může být jen ten, kdo svoji práci bude dělat nejen poctivě a odborně dobře, ale hlavně s citem a láskou.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.