Eleonora Bretaňská (1241)

Eleonora Bretaňská (bretonsky Eleonora Breizh, francouzsky Aliénor de Bretagne, 1182/84^?^[1] – 10. srpna 1241) byla hraběnka z Richmondu. a dědička Bretaně. Většinu svého života strávila jako zajatkyně králů Jana Bezzemka a Jindřicha III. na anglické půdě.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...

Eleonora Bretaňská
hraběnka z Richmondu

Narození	1182/84^?
Úmrtí	10. srpna 1241
Pohřbena	klášter Amesbury
Dynastie	Plantageneti=
Otec	Geoffroy II. Bretaňský
Matka	Konstancie Bretaňská
Příbuzní	Artur I. Bretaňský, Matilda of Brittany, Alice z Thouars, Kateřina z Thouars a Margaret of Thouars (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dětství a mládí

Narodila se jako dcera anglického prince a bretaňského vévody Geoffroye II. z rodu Plantagenetů a Konstancie, dědičky Bretaně, dcery Conana Bretaňského. Eleonořin otec Geoffroy, pátý syn anglického krále Jindřicha Plantageneta, se roku 1186 během revolty vůči otci zdržoval v Paříži. Zúčastnil se tam rytířského klání, při kterém přišel o život.^[2] Ovdovělá Konstancie se poté ještě dvakrát provdala.

Po smrti Eleonořina otce zbyli králi Jindřichovi pouze dva synové, starší Richard Lví srdce a mladší Jan Bezzemek. Richard se stal roku 1189 králem Anglie a krátce po své korunovaci odjel na křížovou výpravu do Svaté země. Při návratu z kruciáty byl v prosinci 1192 u Vídně zajat lidmi rakouského vévody Leopolda V. a uvržen do vězení. 6. ledna 1193 se v Řezně setkal císař Jindřich VI. se svým vznešeným zajatcem. V únoru 1193 bylo dohodnuto, že Anglie zaplatí za propuštění svého krále císaři 100 000 hřiven stříbra a polovinu z této částky dostane vévoda Leopold Babenberský jako věno Eleonory Bretaňské, která se měla provdat za jeho syna.^[3]

„	... tato dcera bratra anglického krále pak na svátek svatého Michaela bude představena jednomu z mých synů, kterého k tomu vyberu...	“
— vévoda Leopold (dohoda mezi Leopoldem a císařem Jindřichem)^[4]

Zároveň anglický král slíbil propuštění svých kyperských zajatců – Izáka Komnéna a jeho dcery, kteří byli příbuznými rakouského vévody.^[3] V únoru 1194 byl anglický král konečně propuštěn.

V definitivní dohodě sepsané v červnu 1193 ve Wormsu byl Richardův slib, že do sedmi měsíců od svého propuštění pošle svou neteř Eleonoru Bretaňskou synovi rakouského vévody, aby s ní mohl uzavřít manželství. Pokud by se nevěsta ženichovi nezamlouvala, bude Richard slibu zbaven.^[5] V prosinci 1194 se tedy Eleonora v doprovodu dcery svrženého Izáka vydala na dlouhou cestu do Rakous. Babenberský vévoda Leopold však 26. prosince spadl z koně a po neúspěšné amputaci zanícené nohy zemřel.^[6] Eleonořin průvodce Balduin z Béthune po obdržení této zprávy vydal příkaz k návratu do Francie a Leopoldův syn se své nevěsty nedočkal.^[7] O rok později se měl v rámci anglicko-francouzské mírové smlouvy stát Eleonořiným manželem francouzský princ Ludvík.^[8] I z této svatby sešlo.

Zajetí a věznění

Richard Lví srdce zemřel roku 1199 a zanechal po sobě dva dědice – bratra Jana Bezzemka a Eleonořina bratra Artura, kteří se pustili do bojů o tučné dědictví. V létě roku 1202 se mladičký Artur dopustil chyby a oblehl svou babičku Eleonoru Akvitánskou na hradě Mirebeau. Král Jan svou matku záhy osvobodil a Artura společně s dalšími spiklenci zajal. Eleonora byla v zajetí pravděpodobně již předtím.^[zdroj?] Dědičkou Bretaně se po Arturově brzké smrti stala za podpory bretaňských baronů a duchovenstva^[9] Eleonořina nevlastní sestra Alix z Thouars.

Eleonora byla na příkaz strýce Jana odvezena do anglického hrabství Dorset na hrad Corfe, kde byla vězněna za poměrně dobrých podmínek.^[10] Nesměla se však přes svou opěvovanou krásu – měla přezdívku "bretaňská perla" (Pearl of Brittany nebo také Fair Maid of Brittany) – nikdy provdat a byla přísně hlídána ještě jako starší žena.^[11]

Zda byla Eleonora až do své smrti roku 1241 vězněna jen na hradě Corfe, není zcela jasné. Některé zdroje uvádějí jako místo jejího věznění po celou dobu 39 let hrad v Bristolu. Dokumenty krále Jindřicha III., syna Jana Bezzemka a Eleonořina věznitele po Janově smrti, uvádějí hrad Gloucester jako místo jejího nuceného pobytu a sumu 117 liber, která byla za celou dobu na tomto místě za Eleonoru vydána.^[12] Zemřela v srpnu 1241 a byla pohřbena nejdříve v převorství sv. Jakuba v Bristolu a poté v klášteře Amesbury. Král Jindřich po jejím skonu věnoval klášteru peníze a pozemky, jež měly zaručit pravidelné bohoslužby vedoucí ke spáse duše zesnulé i jejího bratra Artura Bretaňského.^[13]

Jindřicha III. nařídil Amesbury uctít Artura a Eleanora spolu se všemi královnami 1268.

Eleonora Bretaňská (1241)

Život

Dětství a mládí

Zajetí a věznění

Vývod z předků

Odkazy

Wikiwand - on