Eduard Brzorád (1820–1898)
okresní starosta v Německém Brodě, advokát a notář, majitel rytířského řádu Františka Josefa From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Eduard Ferdinand Brzorád (31. ledna 1820 Lochkov[1] – 4. dubna 1898 Německý Brod[2]) byl advokát a notář, okresní starosta v Německém (Havlíčkově) Brodě, nositel rytířského řádu Františka Josefa.
.jpg)
.svg){kind=small}
Remove ads
Život
Eduard Brzorád (1820–1898) se narodil 31. ledna 1820 v Lochkově u Prahy. Jeho otcem byl státní rada, majitel statku Josef Brzorád (1777–1857) a matkou Anna, dcera Ferdinanda Delorme.[1][3] Studoval staroměstské Akademické gymnázium v Klementinu.[4] Jeho třídním učitelem byl Josef Jungmann, spolužáky František Ladislav Rieger či Leopold Hasner von Artha, pozdější ministr a premiér Předlitavska, který se roku 1848 na pozvání svého přítele Dr. Brzoráda s manželkou uchýlil před pražskými nepokoji na Lochkov.[5] Během filosofických studií byl členem historického kroužku, kde s ním byli Josef Alexander Helfert, Lebermayer, Jan Cori, či zakladatel pražské Měťanské besedy lékař a homeopat Hugo Caspar.[6] Práva studoval v Praze a doktorát získal ve Vídni.[7]
Advokát a notář
Od roku 1849 byl advokátem v Německém Brodě,[8] od roku 1850 kurátorem špitálu v Chotěboři.[9] Od 1851 byl notářem pro České království.[10] Byl také přispěvatelem Sboru ke zřízení českého národního divadla[11] či Společnosti Wlastenského musea w Čechách.[12]
V letech 1855–1856 našel u advokáta Brzoráda v době finanční nouze útočiště obrozenecký archivář Jan Hulakovský.[13] V roce 1863 byl Brzorád členem komitétu pro zřízení odboru Jednoty hospodářské pro kraj čáslavský.[14] Blízkým přítelem mu byl poslanec zemského sněmu a přední německobrodský občan a soused Vojtěch Weidenhoffer.[14]
Okresní starosta
Roku 1865 se stal prvním okresním starostou nově zřízeného okresního zastupitelstva německobrodského okresu. Národní listy pak přinesly podrobnou zprávu o jeho prvním jednání.[15] Okresním starostou zůstal až do smrti. Po něm pak po dvě tříletá období byl okresním starostou jeho syn, též JUDr. Eduard Brzorád.[3]
Roku 1866 radní Eduard Brzorád a starosta Ferdinand Menšík obdrželi výraz Nejvyšší spokojenosti Jeho c. k. Veličenstva za loajálnost a činy během okupace Pruskem.[16][17]
Roku 1867 byl kandidátem do zemského sněmu.[18]
Okresní školní rada
Roku 1869 se Brzorád postavil za nové Hasnerovy školské zákony a v okresním zastupitelstvu prosadil volby do školské rady, jejímž členem byl zvolen.[19] Roku 1870 kandidoval do říšské rady, ale nebyl zvolen.[14] Roku 1874 byl okresním hejtmanem označen za "důležitou a pevnou oporu státní správy v okrese" a vyznamenán rytířským křížem Františka Josefa.[20] Podle zprávy okresního hejtmana v Německém Brodě Julia Sagassera z roku 1874 se tamní okresní starosta Eduard Brzorád dokázal postavit celozemskému bojkotu a s pomocí ještě jednoho člena okresního výboru prosadil volby do okresní školní rady, sám byl zvolen, a jak se hejtman vyjádřil, velmi prospěšně v ní od té doby působí, ačkoliv musel již od počátku čelit četným tiskovým útokům, pomluvám a nactiutrhání. Svým vlivem nepřipustil, aby okresní zastupitelstvo učinilo demonstrativní politická prohlášení, která by nutně vedla k rozpuštění sboru nebo k jeho nepotvrzení ve funkci.[20]
V 70. letech 19. století byl členem pražské pobočky Německého alpského spolku (Deutscher Alpenverein).[21] Také byl správním výboru Pokračovací školy průmyslové[22] a dobrodincem premostrátského a městského reálného a vyššího gymnázia v Německém Brodě.[23]
Osobní život
Se svým přítelem ze studií, historikem a politikem Josefem Alexanderem Helfertem si dopisoval[24] a přátelil se i s jeho sestrou Marií Annou. Eduardova sestra Anna (1833–1865), která za bratrem z Lochkova do Německého Brodu ráda jezdila, byla zase důvěrnou přítelkyní Kateřiny Fügnerové. Sestra jejího manžela Jindřicha Fügnera byla Helfertovou manželkou.[3]
1852 se Eduard Brzorád oženil s dcerou význačného statkáře a poslance říšského sněmu Eduarda šlechtice von Krziwanek.[3]
Byl otcem mladočecha JUDr. Eduarda Brzoráda mladšího (1857–1903), tchánem signatáře Pittsburské dohody a redaktora JUDr. Hynka Dostála[25] či okresního hejtmana a dvorního rady Alexia Komerse[26], dědou ministra obchodu JUDr. Jaroslava Kratochvíla. Jeho strýcem byl JUDr. et PhDr. Jan Filip Brzorád (1765–1851), zemský advokát, člen Národního výboru roku 1848, bratranci pak okresní starosta a zemský poslanec Josef Brzorád (1810–1899) či nymburský purkmistr a hostitel Boženy Němcové Antonín Brzorád (1809–1877). Jeho švagrem byl říšský i zemský poslanec Karl baron von Kutschera, či hospodářský rada Julius Příborský, synovcem vrchní finanční rada Emanuel Prziborski (1859–1921).[3]
Zemřel v Německém Brodě 4. dubna 1898,[2] pohřben byl vedle své manželky.[27] Roku 2024 byl jeho hrob zařazen mezi Významné hroby na hřbitově u sv. Vojtěcha a opatřen medailonkem.[28] V nekrologu, uveřejněném v časopise Osvěta v roce 1904 po předčasném úmrtí jeho syna, o něm zaznělo: „byl muž neobyčejného vzdělání, ale žil v názorech oné doby, jež měla za to, že humanismus vylučuje »úzkoprsé« národní třídění.“[29]
Remove ads
Dílo
- Ueber die Gemeinschaftlichkeit der Beweismittel im Österreichischen Civilprocesse Vom Hrn. Dr. Eduard Brzorad in Des Juristen einer Zeitschrift vorzüglich für die Praxis des gesammten österreichischen Rechtes, Jahrgang 1847
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads