Přírodní závodní trať Ecce Homo Šternberk má dlouhou historii. První sportovní motoristický podnik se na ní konal vroce 1905 vrámci soutěže spolehlivosti atzv.konkurenční jízdy na trase Vídeň – Vratislav – Vídeň[1].
První samostatně konaný závod do vrchu snázvem Ecce Homo (DasEcce Homo Rennen) byl uspořádán vroce 1921 a první etapu historie závodu přerušila až druhá světová válka. Moderní historie závodu do vrchu započala roku 1971. Od tohoto roku se každoročně koná stejnojmenný mezinárodní závod do vrchu Ecce Homo Šternberk[2].
V průběhu více než100leté historie tratě, získalo Ecce Homo různé podoby vlivem pořádaných závodů. Nejzásadnější změnou bylo vytvoření závodu naokruhové trati, která nesla mezi lety 1950-1958 shodný název avyužívala ve svém profilu polovinu původní tratě závodu do vrchu.[2][4]
Verze otevřené tratě pro závody dovrchu se měnila především vesvé délce. Odroku 1905 je základní charakter otevřené tratě identický až dosoučasnosti. Zásadní změny způsobila modernizace silnice, s ohledem na vývoj automobilové dopravy v regionu, která ovlivnila podobu tratě v části Lipinského oblouku a Nové zatáčky. Vývojem prošel především povrch tratě v celé její délce.[2][4]
Historický přehled podoby tratě Ecce Homo
Vroce 1905 byl využitý 4kilometrový úsek Ecce Homo.[1] Od roku 1921 doposledního meziválečného závodu vroce 1937 byla využívána závodní dráha o celkové délce 7750metrů.[5][6][7]
V letech 1950–1958 se jezdilo Ecce Homo jako okruhový závod ocelkové délce jednoho okruhu 9820metrů.[8][2][9]
Roku 1971, při obnovení závodů do vrchu na trati Ecce Homo byla využita délka závodní dráhy 5000metrů, když byla startovní čára závodu přibližně na úrovni šternberského Vincentina. od roku 1972 do roku 1975 se délka závodní dráhy navrátila k7750metrům.[10]
Posun cílové čáry vroce 1976 prodloužil závod na 8000metrů. Trať sdélkou 7800metrů je ve své podobě užívána do současnosti od roku 1980 vlivem provedených úprav tratě voblasti Lipinského oblouku.[2]
Varianty Ecce Homo po roce 1980
1. Trať pro závod mistrovství Evropy sdélkou 7800m
Délka tratě:
7800m
Převýšení:
307m
Stoupání:
průměr 3,6%
Šířka:
min. 7m
Tento profil tratě sdélkou 7800metrů je nejdelší vrchařskou tratí vČeské republice, na kterém se konají amatérské, národní amezinárodní závody do vrchu.[2]
Profil tratě je tvořený zeměpisnou polohou. Trať je vedena po úbočí údolí, které směřuje směrem od Šternberka na obec Dalov[11]. Start závodu je ve Šternberku na křižovatce ulice Opavské aSadové nad Tyršovým sadem (městským parkem) vnadmořské výšce 300mn.m. Silnice průběžně stoupá po vrstevnicích zmíněného údolí až překoná jeho vrchol zhruba vnadmořské výšce 500mn.m. vokolí Lipinského oblouku adále směřuje na Moravský Beroun. Jezdci protínají cíl vnadmořské výšce 607mn.m. ve vzdálenosti 7800 metrů od startu a zdruhé strany 1,3kilometru od osady Nové Dvorce, kde je točna závodních vozů aparkoviště vozidel po dojezdu do cíle.
Plán tratě Ecce Homo (r. 1923)Trať Ecce Homo (letecký snímek r. 1924)[12]Trať Ecce Homo (r. 1937)Trať Ecce Homo – zkrácená verze (r. 1971)Zkrácená verze Ecce Homo (r. 1986)
Jednotlivé úseky tratě Ecce Homo jsou pojmenované podle událostí, které se vhistorii závodu vmístě udály nebo specifického charakteru úseku. Od startu závodní tratě jsou jednotlivé úseky pojmenovány:[2]
2. Zkrácená varianta pro závody českého mistrovství sdélkou 4800m
Délka tratě:
4800m
Převýšení:
187m
Stoupání:
průměr 3,9%
Šířka:
min. 8m
Profil tratě je obdobný svariantou pro závod mistrovství Evropy, stím rozdílem, žecílová čára je ve vzdálenosti 4800m od startu na Opavské ulici aje umístěna vmístě začátku Lipinského oblouku vkatastru obce Lipina vnadmořské výšce 491mn.m. Tato varianta je využívaná pro závody Mistrovství České republiky, či podzimní závod historických vozů snázvem Ecce Homo Historic. Vminulosti se na této délce tratě uskutečnilo iněkolik amatérských podniků. Tento profil je zvolen především sohledem na omezení dopravy na vytížené silnici směrem na Opavu arovněž sohledem na zachování autenticity plné délky tratě, která je připravována jen pro vrcholný podnik mistrovství Evropy závodů automobilů do vrchu.
3. Zkrácená varianta pro závod FIA Hill Climb Masters (2016) sdélkou 3200m
Délka tratě:
3200m
Převýšení:
124m
Stoupání:
průměr 3,9%
Šířka:
min.8m
Profil tratě je obdobný svariantou pro závod mistrovství Evropy vzávodech automobilů do vrchu, stím rozdílem, žecílová čára je ve vzdálenosti 3200m od startu na Opavské ulici a je umístěna za Sojkovou zatáčkou vnadmořské výšce 426mn.m. Tato varianta byla využita výhradně pro závod FIA Hill Climb Master 2016[13], tedy pro závod národů, který od roku 2014 zaštiťovala FIA a pořádala ho sodstupem dvou let vrůzných místech Evropy.[p 1][14]
Historie závodu
Cesta z Olomouce přes Šternberk ve směru na Slezsko byla hojně využívána a byla jednou z možných, které směřovaly severně směrem zOlomouce již ve 13.století.[15] Historicky bylo pro dopravní trasu (zemská cesta nebo také vojenská cesta) směřující severovýchodně ze Šternberka na Opavu použito pojmenování Ecce Homo. Toto označení se objevuje vhistorických mapách již v19. století.[p 2][2][16]
První zmínky ozávodní trati Ecce Homo
Dobové fotografie z konkurenční jízdy Vídeň – Vratislav – Vídeň (r. 1905); z popisků je patrné, že na pravé fotografii je snímek z Ecce Homo – průjezd hraběte Schönborna na Lohner-Porsche v místech nad šternberským kostelem[17]
První zpráva otrati zvané Ecce Homo souvisí srakouským automobilovým klubem ÖAC (Österreichischer Automobil Club)[18]. ÖAC byl založen vroce 1898[19][20] za přítomnosti 206 zakládajících členů a tento klub byl upočátků závodění ve Šternberku. ÖAC spolupracoval s další organizací, jež měla svůj podíl na vzniku motoristické historie Ecce Homo a byl jím Slezský automobilový klub ve Vratislavi, ten byl založen později, 7.června 1901.
Popečlivých přípravách, při nichž participovaly oba zmíněné kluby, bylo rozhodnuto ozorganizování soutěže spolehlivosti a tzv.konkurenční jízdy na trase Vídeň – Vratislav – Vídeň (celková délka 817km), jež byla tvořena čtyřmi dílčími etapami. Povědomí ostanovené trase získali díky využití poštovních tras při přepravě dostavníky. Trasa celé délky propagační jízdy byla také velmi přesně změřena a uskutečnila se jako demonstrační akce za účasti mnoha významných činitelů pro stavbu silnic a předních novinářů, jenž velmi dobře informovali oprůběhu celé akce vtehdejším denním tisku.
K prvnímu měření jízdy automobilů na části dnešní trati Ecce Homo došlo ve čtvrtek 18.května 1905.[1] Závod do vrchu byl jedním ze dvou měřených rychlostních úseků celé konkurenční jízdy, která měla jinak vpropozicích stanovenou maximální průměrnou rychlost 30km/h. Vúvodu druhé etapy byl vložen průjezd čtyřkilometrového měřeného úseku se stoupáním 225 metrů.[18] Cesta z etapového startu, umístěného vOlomouci, zavedla jezdce na 16kilometrů vzdálenou cestu uŠternberka, kde byl start měřeného úseku „Bergrennen – das Rennen aufEcce Homo – Berg“ (volně přeloženo Závod do vrchu na kopci Ecce Homo)[21]. Jízdu po trati Ecce Homo absolvovalo 23 vozidel[1] rozdělených do čtyř kategorií (dle počtu válců motoru avýkonu motoru[18]) aabsolutně nejrychlejším byl Dr.Arnold Hildesheimer (Mercedes Simplex) sčasem 04:57 před Franzem Quidenusem (Bock&Hollender) 05:17 a hrabětem Karlem Schönbornem (Lohner-Porsche) 5:19.[22]
První samostatný závod do vrchu Ecce Homo a meziválečná historie závodu
Moravský závod do vrchu Ecce Homo Šternberk patřil již od svého prvního ročníku mezi nejvýznamnější motoristické akce na území státu.
1921
První samostatný závod do vrchu se konal 2.října1921 na trati s délkou 7750metrů[23][24]. Podnik uspořádal Moravsko-Slezský Automobilový klub zBrna (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club)[25]. Vpropozicích[5] byla trať závodu popsána jako Šternberk – starý hřbitov – Ecce Homo. Podnik byl vypsaný jako mezinárodní acelkově se prvního závodního klání na Ecce Homo zúčastnilo 41 vozů amotorek – závod byl vypsán pro obě kategorie[24]. Nejrychlejšího času premiérového závodu do vrchu na Ecce Homo 1921 dosáhl František Chlad na motocyklu Harley-Davidson včase 07:32,8, vkategorii automobilů byl nejrychlejší Karel Klabazňa svozem TatraT svoji jízdou 07:45,6 (startoval v kategorii vozů do 3500cm³ aminimální váhou 1000kg).[26][27]
1922
24.září1922 se konal druhý ročník mezinárodního závodu do vrchu Ecce Homo Šternberk. Pro kopřivnickou Tatru vybojoval druhé vítězství na této trati tovární jezdec Rychard Müttermüller sTatrou U vnovém rekordním čase 06:52,6.[26]
Ecce Homo 1921-22
Reklamní sdělení o vítězství Tatra vozů na EcceHomo1921
Reklamní sdělení o vítězství Františka Chlada na Ecce Homo (r.1921)
Ecce Homo 1922: vůz Tatra U stojí na startovní čáře závodu
Reklamní oznámení o vítězství Tatry na Ecce Homo 1922
Ecce Homo 1922: vůz L&K stojí na startovní čáře závodu
1923
Prvním zahraničním jezdcem, který zvítězil na Ecce Homo Šternberk, byl rakouský jezdec Hermann Rützler. 23.září1923 stanovil svozem Steyr VI Sport nový rekord shodnotou 05:54,8.[22][26][29][30][31]
1924
Ve čtvrtém ročníku závodu (21.září1924) se zcelkového prvenství radoval německý pilot Otto Salzer svozidlem Mercedes GP 1914, čas 06:02, ale na rekord Rüzlera zpředchozího roku nestačil.[22] V kategorii motocyklů dosáhl nejlepšího času dne 06:19,4 Bohumil Turek na stroji Walter M 922 (do750ccm) apřekonal vtřídě motocyklů rekord Zieglera na Itaru zroku 1923.[6]
Slavné prvenství na Ecce Homo si vroce 1925 připsal hraběOldřich Ferdinand Kinský, který si tak odčinil odstoupení vpředchozím ročníku závodu, kdyhavaroval. Kvítězství včase 05:46,2 přidal zisk nového rekordu trati[22]. Svého vítězství dosáhl svozidlem Steyr VI Sport.
1926
Šestý ročník závodu zastihl vnejlepší formě československého pilota Vincence Junka. 19.září 1926 „Čeněk“ Junek se se svojí Bugatti T35B vyhrál ačas 05:38,6 zařadil na první místo tehdejších historických tabulek, opět překonal rekord tratě Ecce Homo Šternberk.[22]
1927
18.září 1927 dosáhl vítězného double na trati Ecce Homo Vincenc Junek, s Bugatti T35B se mu podařilo obhájit prvenství zroku 1926 ačasem 05:41,4 vyhrál celkově sedmý ročník závodu do vrchu Ecce Homo.[30]
Ecce Homo 1925-27
Ecce Homo 1925
Hrabě Oldřich Kinský s vozem Steyr (r. 1925)
Junkovi při závodě Ecce Homo 1926 s vozy Bugatti (uvedené popisky 1927 jsou chybně)
Čeněk Junek jede vstříc kopci Ecce Homo v místě tehdejší „Schwarze Wendung“ dnešní „Krvavé zatáčky“ (r.1927)[7]
1928
Nejrychlejší čas si vosmém ročníku závodu (16.září1928) připsal rakouský motocyklový jezdec Karl Gall smotocyklem BMW jízdou 05:42. (rekordní čas vkategorii motocyklů). Vkategorii automobilů vyhrál Miloš Bondy sBugatti T37A jízdou 05:49.[29][30][33]
1929
Pomník připomínající oběti na živodě jezdců Edmunda Müllera a Jaroslava Horáka. Ke smrtelné nehodě došlo v roce 1929 v cílovém prostoru.
Do historie závodu Ecce Homo Šternberk se zapsal iHans Stuck, úspěšný německý jezdec. Hans Stuck zvítězil při svém startu vroce 1929 sAustro Daimler Bergmeister Sport vnovém rekordním čase 05:18.[22][34].
1930
7.září 1930 se vrátila na Ecce Homo pro vítězství kopřivnická Tatra. Při desátém ročníku si vítězství vkategorii závodních vozů vyjel Josef Veřmiřovský sTatrou 52 Kompresor včase 06:07.[35]
Rekordní zápis si vroce 1936 připsal při závodě do vrchu Ecce Homo podruhé Zdeněk Pohl, který si poradil stratí při délce 7750metrů včase 05:07 sBugattiT51 a překonal tak po sedmi letech Hanse Stucka.[33][36]
1937
Poslední předválečný ročník závodu Ecce Homo byl uspořádán 5.září1937. Mezi vítěze se zapsal díky nejrychlejšímu času český jezdec Florian Schmidt znedalekého Krnova, který zajel sBugattiT51A čas 05:14.[33][37]
Poválečná historie šternberské tratě Ecce Homo se začala psát vroce 1948, kdy se na Ecce Homo jel 2.května1948[39] měřený úsek prvního ročníku soutěže – První soutěž Jeseníky[40]. Jednalo se osoutěž spolehlivosti avytrvalosti. Nejrychlejšího času dosáhl Alois Kopečný sTatrou T2-107 Tatraplan.[41] O rok později, přesně 9.května1949, se opět Ecce Homo stalo součástí této jízdy spolehlivosti a na 7750metrů dlouhé trati se opět měřil jezdcům čas. Nejrychleji si sEcce Homo poradil tovární jezdec kopřivnické Tatry Josef Chovanec sTatrou T600 Tatraplan.[41]
Okruhová varianta tratě Ecce Homo z roku 1957
Historie závodu pokračovala na trati Ecce Homo opět roku 1950. Nebyl to ovšem závod do vrchu – vybudováním spojky mezi Šternberkem aobcí Lipina bylo možné trať provozovat jako závodní okruh. Okruhová verze tratě Ecce Homo měřila celkem 9820metrů avýškový rozdíl byl 207m. Startovaly zde jednak závodní vozy – monoposty sodkrytými koly – asportovní vozy, které jely svůj závod zvlášť. Závodní trať Ecce Homo vtéto podobě platila za jednu znejnáročnějších vtehdejším Československu a mezi jezdci byla velmi oblíbena. Vletech 1955 a 1956 se závod nekonal. Okruhové závody se na šternberské trati jezdily až do roku 1958.[29][42]
Startovní procedura při okruhovém závodu Ecce Homo 1957Souboj trojice jezdců (Vlček, Valenta, Berkmann) – okruhový závod Ecce Homo 1958Poslední okruhový závod Ecce Homo 1958
Start a parkoviště závodních strojů byly umístěny nad šternberským hradem. Toto místo je dodnes pojmenováno jako Starý start. Vprvních ročnících závodu se startovalo vobou kategoriích (motocykly iautomobily) přímo na trati, vdalších ročnících závodu Ecce Homo byla pro motocykly vybudována speciální startovací plocha, která je patrná dodnes po pravé straně při jízdě po trati směr Moravský Beroun vmístě Starého startu. Jejím účelem bylo usnadnit startujícím motocyklům rozběh mírně zkopce (motocyklové závody startovaly jezdcovým roztlačením závodního motocyklu).[2]
Okruhové Ecce Homo se stalo velmi populární i díky množství přírodních tribun, které poskytovaly návštěvníkům dobrý výhled na dění na trati. V roce 1953 závodu přihlíželo přibližně 40000 diváků.[8]
1950
První ročník okruhového závodu Ecce Homo na 9820metrů dlouhé trati vyhrál 1.října 1950 vkategorii závodních vozů Bruno Sojka s Monopostem Tatra 607. Bruno Sojka stanovil traťový rekord zajetím nejrychlejšího kola 06:21.[42]
1951
Vítězem druhého ročníku okruhového závodu se stal Václav Bobek se Škodou Supersport 1100 Kompresor před Antonínem Komárem na Cisitalii D46 a Jaroslavem Vlčkem na Magdě IV.[43] Do závodu nenastoupil tovární tým Tatra Kopřivnice, kvůli smrtelné nehodě Bruno Sojky vsobotním tréninku.[42]
1952
Tatra Kopřivnice opět dominovala na Ecce Homo vroce 1952. Závod se jel na 15kol a celému programu dominoval Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost, který zajel ve druhém kole tréninku čas 05:48. V závodě měl opět nejrychlejší kolo s časem 05:52 a vkategorii závodních vozů zvítězil před Václavem Bobkem se Škodou Supersport 1100 Kompresor.[31][42]
1953
Čtvrtý ročník okruhového závodu Ecce Homo vyhrál vkategorii závodních vozů Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost při průměrné rychlosti 98,6km/h.[42]
1954
Pátý ročník okruhového závodu Ecce Homo, vypsaný na 11kol, vyhrál vkategorii závodních vozů Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost vcelkovém čase 1:15:17 při průměrné rychlosti 86,3km/h.[42]
1957
Adolf Veřmiřovský navázal na 27let staré vítězství svého otce Josefa Veřmiřovského zroku 1921 a na Ecce Homo vyhrál sMonopostem Tatra 607. Pro tuto kategorii bylo vypsáno 11závodních kol, což představovalo délku 108,2km.[44] Adolf Veřmiřovský vzávodě zajel nejrychlejší kolo včase 05:58 a zvítězil včase 1:10:04.[9]
1958
Poslední ročník okruhového závodu Ecce Homo vroce 1958 opanovaly opět vozy Tatra Kopřivnice. Druhé vítězství si připsal Adolf Veřmiřovský opět s Tatrou 607 Monopost, když ujel 7kol závodu včase 40:22, sprůměrnou rychlostí 102km/h.[45]
Obnovení vrchařských závodů na Ecce Homo
Program k obnovenému závodu do vrchu na Ecce Homo (r. 1968)
Návrat vrchařů zažila trať vroce 1968, kdy byl na Ecce Homo uspořádán 17.března vrámci soustředění automobilových soutěžních jezdců Severomoravského kraje závěrečný závod tvořen součtem tří jízd. Délka tratě byla dle propozic 4800metrů s převýšením 198metrů a ve tříděA2 zvítězil Ing. Jiří Rosický a ve tříděA1 domácí Jiří Tichava (Škoda 1000 MB).
1971–1980: Mezinárodní závody do vrchu na Ecce Homo
1971–1973
12.9.1971 se na Ecce Homo konal samostatný závod automobilů do vrchu započítávaný do mistrovství ČSR, který navazoval po dlouhé pauze na předválečnou historii závodu, kdy se na provizorně upravené a zkrácené trati jel 5000metrů dlouhý závod (horní část nebylo možno využít kvůli špatné kondici povrchu vozovky). Absolutním vítězem se stal Bořivoj Kořínek se Škodou 1500[2].
Hned následující rok 1972 byl závod vypsán jako Mezinárodní mistrovství ČSR. Délka závodu byla po opravách vpředcházejícím roce prodloužena na původní délku 7750metrů. Závodu se kromě zahraničních jezdců účastnili izahraniční novináři, jenž vzahraničí informovali, že Ecce Homo je jedna znejkrásnějších závodních tratí vEvropě.[10]
Ročníky 1972 – 1973 byly ve znamení úspěchů československých jezdců, kde se na předních pozicích prosazoval především tovární tým AZNP díky jezdci Jaroslavu Bobkovi, který byl vtěchto letech se spidery Škoda na trati Ecce Homo absolutně nejrychlejší.[2][46]
V této době už se ale začaly závodu účastnit desítky zahraničních jezdců zNDR, Jugoslávie, Polska nebo Rakouska. Tím výrazně začala stoupat sportovní úroveň závodu a povědomí ovysoké kvalitě podniku v zahraničí. Tento fakt začal lákat k účasti další úspěšné jezdce zItálie, Švýcarska nebo SRN, kteří se závodu začali účastnit stehdy vČeskoslovensku nedostupnou závodní technikou v podobě závodních automobilů „západních“ výrobců (Ford, Lotus, Alfa Romeo, aj.), formulí 2 či3 nebo sportovních prototypů.[2][47][48]
1974 – 1980
Pozavedení tradice mezinárodního závodu na Ecce Homo nadále stoupal zájem domácích izahraničních jezdců ostart na závodech Ecce Homo Šternberk. V roce 1974 bylo klasifikováno celkem 98 jezdců.[49]
Na první příčky výsledkových listin dosahovali jezdci se speciály formule 2, která měla v Československu premiéru na závodních tratích právě při Ecce Homo 1974.[47] Sformulí 2, Brabham BT40, úspěšně závodil Švýcar Hans-Ruedi Wittwer, který několikrát posunul úroveň traťového rekordu a vletech 1974–1976 třikrát vévodil absolutnímu pořadí mezinárodního závodu.[2][33]
Ecce Homo 1971-1980
Ecce Homo 1973 – Nová zatáčka
Ecce Homo 1974
Jaroslav Bobek, Škoda Spider 733 II, Ecce Homo 1975
H.-R. Wittwer, March 742 BMW – Ecce Homo 1977
Paul Lassnig, BMW 2002 – Ecce Homo 1977
Dieter Kern, Alpine F2 – Ecce Homo 1979
V roce 1976 je trať prodloužena na délku 8000metrů posunutím cílové čáry dále ve směru na Opavu.[50] Souboje zahraničních jezdců oabsolutní vítězství lákaly desítky tisíc diváků do ochozů závodní tratě. Zpravidla každým rokem byly posunovány traťové rekordy a úroveň podniku i nadále vzrůstala. V letech 1978–1981 získal čtyři absolutní vítězství při závodech Ecce Homo německý jezdec Dieter Kern s monopostem formule 2 – Alpine Elf Schwitzerland 2J Renault-Gordini vúpravě Kauhsen.[2]
Už od roku 1974 AMK Ecce Homo Šternberk usiloval o zařazení do šampionátu Mistrovství Evropy, který vypisovala od sezóny 1957 Mezinárodní automobilové federace FIA. Pořadatelé postupnými úpravami tratě zvyšovali rok od roku kvalitu závodu až se jim podařilo vroce 1980 uspořádat závod jako kandidátský na zařazení do kalendáře Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu.[2]
1981 – 2000: Ecce Homo zařazeno do seriálu mistrovství Evropy závodů automobilů do vrchu
Od roku 1981 je Ecce Homo součástí evropského šampionátu[2]
Podeseti letech od obnovy závodů do vrchu na trati Ecce Homo, vroce 1981, se začala psát novodobá historie Ecce Homo. Závod byl toho roku poprvé zařazen do seriálu Mistrovství Evropy vzávodech automobilů do vrchu. od roku 1980, kdy došlo kúpravě trati voblasti Lipinského oblouku a opětovnému posunu cíle blíže, zpět ke Šternberku, je délka tratě pevně stanovena na 7800metrů.[2]
Od roku 1981 je Ecce Homo nepřetržitě součástí evropského šampionátu (vyjma roku 2020, kdy se šampionát kvůli pandemii covidu-19 nekonal). Vcelé novodobé historii patří trať Ecce Homo kpilířům českých závodů do vrchu. na trati se pravidelně konají závody hodnocené do československého (později českého) mistrovství, stejně jako ty mezinárodní, kde je ústředním a vrcholným podnikem pořádání Mistrovství Evropy soudobých vozidel do vrchu.[2]
1981–1990
První roky, kdy se ve Šternberku začalo soutěžit vrámci kontinentálního šampionátu, nabídnuly možnost startu dalších jezdců zcelé Evropy. ve Šternberku se objevují Francouzi, Italové nebo Španělé a především kompletní jezdecká evropská špička ze všech hodnocených kategorií. Vozový park, který na trati vjednotlivých letech tohoto období startuje, koresponduje strendy tehdejší doby. Překotný vývoj automobilové techniky dovoluje srovnání stehdejší úrovní automobilových závodů vzápadní Evropě proti stavu soutěžních vozů ve východním bloku. Získání pořadatelství evropského šampionátu pro závod Ecce Homo dále rozvíjí soutěžení jednotlivých jezdců a posouvá dosahované rychlostní limity, což je patrné především zdosažených vylepšení absolutních rekordních časů.
Ecce Homo 1981-1990
Joszef Cserkuti, BMW 320 Gr. 5 – Ecce Homo 1981
Pavel Kopeček – Ecce Homo 1984
Tomáš Hank, Škoda 130RS – Ecce Homo 1981
Ecce Homo 1986 – Fajkusova zatáčka
Herbert Stenger, Ford Capri Turbo Gr. 5 – Ecce Homo 1983
Ruedi Caprez, Martini Mk.32 – Ecce Homo 1984
Nejrychlejší vozidla byla pro toto období vkategorii cestovních vozů skupina5 a později v úpravě pro skupinuB a mezi speciály to byly sportovní prototypy a formule2. Nejrychlejšími jezdci jsou ve Šternberku vtěchto letech Walter Pedrazza (vítěz 1982), Mauro Nesti (vítěz 1983,1986), Ruedi Caprez (vítěz 1984), Andrés Vilariño (vítěz 1987), Horst Fendrich (vítěz 1988) nebo Miroslav Adámek (vítěz 1990).[2]
1991–2000
Šternberské Ecce Homo zůstalo nejvýznamnější českou vrchařskou tratí i vdalším desetiletí. I nadále bylo součástí evropského šampionátu. Požadavky na zvýšení zabezpečení tratě ze strany FIA proměnily zvelké části okolí tratě – zmizely nebezpečné stromy, přibyla bezpečnostní svodidla. Vyžadoval to vývoj závodní techniky, která i nadále výrazně zrychlovala. Po celé Evropě se na závodech do vrchu objevovaly výkonné speciály vúpravě skupiny C3 nebo tehdy velmi moderní formule 3000. Ecce Homo bylo také součástí tohoto vývoje a nejrychlejší jezdci této éry byly Andrés Vilariño (vítěz 1991, 1992), Horst Fendrich (vítěz 1995, 1998) nebo Walter Leitgeb (1999, 2000). Časová hranice pro nejrychlejší jízdu historie se vtěchto letech blížila pokoření tří minutové hranice, která neodolala vroce 2000 a tento milník byl pokořen Rakušanem Walterem Leitgebem s monopostem F3000 Reynard 95D vroce 2000.[2]
2001–2015: Stoletá historie Ecce Homo
Dlouhá historie závodních klání přivedla Ecce Homo ke 100. výročí počínaje rokem 1905. Vroce 2005 slavilo Ecce Homo 100let od první soutěže na identické trati. Tento milník je jedním z nejstarších v celé Evropě pro stále aktivní závodní trať pro závody do vrchu.[2][29]
2001–2008
Nejrychlejších časů dosahovali vletech 2001–2008 závodníci výhradně smonoposty F3000. Maďar László Szász zvítězil čtyřikrát smonopostem F3000 vletech 2001–2004, na šternberské vítězství svého otce navázal vletech 2005 a 2007 Španěl Ander Vilariño.[2][33]
2009–2015
Odroku 2009 počala éra speciálů upravených podle nově platných předpisů a výsledkové listiny Ecce Homo byly vdalších letech opanovány vrchařskými speciály Osella a Norma. Toto období je spojeno s úspěchem italského pilota Simone Faggioliho, který dokázal na Ecce Homo vyhrát s vozy OsellaFA30 a NormaM20FC sedmkrát vřadě (2009–2015) a výrazně posunul traťový rekord.[2][33]
2016–2023: Ecce Homo v nejrychlejší éře sportovních prototypů
2016
Samostatnou kapitolou bylo uspořádání prestižního závodu národů - FIA Hill Climb Masters v roce 2016. Pořadatelé připravili speciální zkrácenou verzi tratě o délce 3333 metrů. V té době se jednalo o vůbec nejvyšší možný status závodů do vrchu v Evropě. Šternberským pořadatelům se podařilo získat pořadatelství této jedinečné akce, která měla dvouletou periodu pořádání. FIA Hill Climb Masters 2016 ve Šternberku zaznamenalo velký úspěch u jezdců i diváků.[2]
2017–2023
Velká konkurence závodních italských jezdců Simone Faggioliho (Norma M20FC) a Christiana Merliho (Osella FA30) odstartovala nejrychlejší období historie s ohledem na dosahované výkony. Vyrovnané souboje těchto italských specialistů s nejrychlejšími sportovními prototypy dvou konkurenčních značek se snažili doplnit i jezdci ze širší výkonnostní špičky a nutili nejrychlejší italskou dvojici k limitním výkonům, které přinesly celkem pět vylepšení absolutních rekordních záznamů. Průměrná rychlost nejrychlejšího jezdce překročila hodnotu 175km/h.
Christian Merli se nesmazatelně zapsal do historie celkem čtyřmi vylepšeními rekordu tratě (2018, 2019, 2021, 2022) a v tomto období opanoval šternberskému závodu celkem šestkrát v absolutním hodnocení.
Současnost
Ecce Homo je jedna znejvýznamnějších motoristických akcí vČR.[51] Ecce Homo se už více než 40let řadí do prestižního šampionátu, kterým je Mistrovství Evropy vzávodech automobilů do vrchu, je jediným závodem s tímto statusem vČeské republice. Svou dobře udržovanou tratí, která je jedna z nejstarších vEvropě, ale ikvalitní organizací, je závod každoročně velmi dobře hodnocen ze strany jezdců, diváků a vneposlední řadě také delegáty Mezinárodní automobilové federace FIA.[31]
Mimo již tradiční závody Mistrovství Evropy vzávodech automobilu do vrchu se v roce 2016 podařilo získat pořádání FIA Hill Climb Masters. Jednalo se ovrcholný vrchařský závod, kde bylo umožněno závodit všem úřadujícím šampionům ze všech evropských zemí, které své šampionáty pořádají pod hlavičkou FIA. Pravděpodobně se jednalo onejvýznamnější motoristickou akci, která byla vcelé historii na trati Ecce Homo ve Šternberku od svého počátku uspořádána. [52][2]
V roce 2021 uplynulo 100let od prvního samostatně pořádaného závodu do vrchu Ecce Homo na identické podobě trati. Vtěchto 100letech prošla závodní trať dlouhým vývojem stejně jako její okolí, nicméně charakter a délka trati zůstali po celou dobu nezměněné.
Návštěvnost závodu se každoročně pohybuje mezi 25 000 a 30 000 diváky za závodní víkend.[31]
Ecce Homo Historic
Dlouhá závodní historie Ecce Homo Šternberk a činnost pořadatelského sboru se zasloužila ovznik soutěžního podniku Ecce Homo Historic. Jedná se o samostatný podnik určený pro soutěž historických vozů a motocyklů. První vzpomínková jízda historických vozidel se uskutečnila vroce 1966 při Setkání veteránů vrámci rozšířeného programu olomoucké výstavy Cestovní ruch 66 na Floře.[2]
Pokračování se obdobná akce dočkala vroce 1985, kdy byla pod hlavičkou ostravského veterán klubu uspořádána Mezinárodní jízda historických automobilů a motocyklů do vrchu. Program veteránských setkání a jízd byl od roku 1993 rozšířen orychlostní závody historických vozů Ecce Homo Historic. Vsoučasné více než 30leté historii se úroveň pořádaných podniků dostala až ke statusu evropského šampionátu historických vozů.[2]
Program těchto soutěžních víkendů je určen pro historické vozy a motocykly, který má vokolí tratě a přímo na trati Ecce Homo motoristickou náplň. Účastníci se vminulosti pokoušeli oúspěch vhistorické orientační rally, vjízdě pravidelnosti, výstavě historických vozidel nebo FIA Mistrovství Evropy vzávodech historických automobilů do vrchu.[2]
Zajímavosti a důležité mezníky
Dřevoryt z roku 1840 znázorňuje silnici nad šternberským hradem[53]
1748 – Socha Ecce Homo postavena poblíž obce Lipina – vknihách s tématem historie města Šternberka se objevuje informace opostavení sochy sbiblickým výjevemJežíše Krista nesoucího kříž snázvem „Ecce Homo“ na vrcholu „Spitzhübel“ uŠternberka vroce 1748. Tato socha se nacházela poblíž tehdejší zemské cesty spojující Olomouc spolskou Nysou nebo Vratislaví.[54][55][56]
1840 – Zobrazení silnice směřující severozápadně ze Šternberka – jedním znejstarších záznamů silnice směřující od hradu Šternberk směrem na Opavu je zobrazen vknize „Illustrierte Geschichte der Stadt Sternberg in Mähren von ihrem Ursprunge bis zur Gegenwart“. Vilustraci je mezi kopci za šternberským hradem patrná silnice se zatáčkami.[54]
1905 – První měřená jízda automobilů na části dnešní trati Ecce Homo – došlo kní ve čtvrtek 18.května 1905. Závod do vrchu byl jedním ze dvou měřených rychlostních úseků konkurenční jízdy Vídeň – Vratislav – Vídeň.[1]
1921 – První samostatný závod do vrchu Ecce Homo – konal se 2.října1921 na trati s délkou 7750metrů.[23]Bohumil Maťcha zahynul při tréninku při Ecce Homo 1927 (označen křížkem)[57]
1927 – První oficiální obětí tratě Ecce Homo se stal Bohumil Maťcha – při sedmém ročníku závodu do vrchu Ecce Homo měl vpátek 16.října 1927 vodpoledních hodinách (ještě před zahájením závodního programu) nehodu známý motocyklový jezdec Bohumil Maťcha (tovární jezdec motocyklového výrobce Premier a BMW), při níž přišel oživot. Jeho nehoda se stala cca 500metrů před tehdejším cílem Ecce Homo a knehodě došlo ve sportovním voze Bugatti, vůz se několikrát převrátil a jezdce smrtelně zranil. Bohumil Maťcha pocházel zOlomouce.[58]
1929 – Smrt Edmunda Müllera a Jaroslava Horáka – 21.9. 1929 došlo k tragické srážce vprostoru cíle závodu. Následkem nehody přišli oživot Edmund Müller a Jaroslav Horák. Během tréninku narazila Bugatti T35B Jaroslava Horáka do motocyklu Edmunda Müllera, který se otáčel vprostoru za cílovou čárou. Vmístě tragické nehody byl vroce 1930 postaven pomník.[p 3][29]
1937 – Franz Rybka zahynul při tréninku – Datum 4.9. 1937 je spojeno snehodou motocyklového jezdce Franze Rybky, který po nehodě 400metrů před cílem nepřežil náraz do stromu. Tehdy 34letý Rybka se stal čtvrtou obětí závodní tratě Ecce Homo Šternberk.[2][59]
1951 – Smrt Bruno Sojky – Ksmrtelné nehodě závodníka došlo 30.6. 1951 vprůběhu tréninkových jízd na tehdejší okruhový závod. Tovární jezdec Tatry Kopřivnice, Bruno Sojka, havaroval vlevotočivé zatáčce se svým Tatraplánem Sport T-602. Byla to velká tragédie pro československý motorsport a na počest jezdcova jména byl vtéto zatáčce postaven pomník a zatáčka byla pojmenováno po zesnulém jezdci. Sojkova zatáčka je od roku 1951 jedním znejznámějších míst celé tratě, bohužel se smutnou historií.[29]
1973 – Trať získala zcela nový povrch – pořadatelský sbor se již od roku 1971 netajil myšlenkou přivést do Šternberka seriál mistrovství Evropy, této myšlence měl být nápomocný inový povrch tratě a výrazné úpravy vjejím okolí.[60]
1975 – Překonání časové hranice čtyř minut pro jednu závodní jízdu – Švýcar Hans-Ruedi Wittwer, Němec Petr Ernst, Rakušan Willi Rabl a československý jezdec Jaroslav Bobek dokázali překonat poprvé vhistorii na trati Ecce Homo časovou hranici čtyř minut.[2]
1981 – Ecce Homo součástí kalendáře mistrovství Evropy – Ecce Homo je na pomyslném vrcholu sportovní úrovně, získalo status závodu mistrovství Evropy, nutno podotknout, že i přes to, že vté době bylo stále Československo za Železnou oponou. Ecce Homo se stalo definitivně jedním znejvýznamnějších závodních podniků své země iregionu.[2][31]
2000 – Překonání časové hranice tří minut pro jednu závodní jízdu – Jako první jezdec historie závodu překonal rakouský jezdec Walter Leitgeb s monopostem bývalé formule 3000, Reynardem 95D Fadewa, jízdou 2:58,03 časovou hranici tří minut na jednu závodní jízdu. Zapsal se tak nesmazatelně do historie závodu nejen novým traťovým rekordem, ale ipokořenou magickou metou.[31]
2005 – Oslava 100let od první zmínky ozávodní trati – Jedna znejstarších závodních tratí Evropy se dočkala velkého jubilea. Při svém stém roce od první zmínky oEcce Homo Šternberk dokázalo Ecce Homo všem, jak velkým závodem je, když se kzávodu sjela výborná jezdecká sestava a závod byl ozdoben vítězstvím a novým traťovým rekordem Španěla Andera Vilariña vhodnotě 2:53,96.[61] Kpříležitosti oslavy 100let od první zmínky vznikla publikace Ecce Homo Šternberk Stoletá historie 1905–2005, jejímž autorem je Miroslav Gomola.
2008 – Fajkusova „Fajova“ zatáčka – na počest zesnulého, velmi oblíbeného českého jezdce Miroslava Fajkuse, byla přejmenována jedna zpravotočivých zatáček na trati. V roce 2008 se již na start Ecce Homo nepostavil český reprezentační jezdec Miroslav Fajkus, který zahynul 4.5.2008, tedy měsíc před závodem Ecce Homo, při jiném vrchařském závodě vNáměšti nad Oslavou. na jeho počest byla pojmenovaná zatáčka vlesním úseku mezi Sojkovou zatáčkou a Lipinským obloukem, kde pravidelně závodu přihlíželi skalní fanoušci Miroslava Fajkuse, jenžEcce Homo považoval za svoji domácí trať, jelikož pocházel znedalekého Krnova. Zatáčka se před rokem 2008 nazývala Lesní či Ukukačky.[2][61][62]
2009 – Simone Faggioli poprvé pod časovou hranicí 2:50 – 29.ročník závodu Mistrovství Evropy vzávodech automobilů do vrchu ve Šternberku přinesl dvojité překonání traťového rekordu italským závodním jezdcem Simone Faggioli, jedoucím sOsellaFA30Zytek. Vobou závodních jízdách překonal rekord tratě, který vté době patřil Španělovi Anderu Vilariňo a vdruhé závodní jízdě dokonce pokořil hranici 2minut a 50sekund časem 2:49,99.
2009 – Úpravy vmístě závodního depa na Dvorské ulici – vrámci stavby nové sportovní haly ve Šternberku byly zhotoveny nové parkovací prostory vokolí sportovní haly, které výrazně vylepšily úroveň zázemí pro závodní týmy (asfaltový povrch, elektrické přípojky, sociální zařízení).[2][63]
2010 – Investice do opravy povrchu tratě – rozsáhlá část tratě (cca1,5km) byla opatřena novým asfaltovým povrchem. Opravovanými úseky byly Starý startu po Krvavou zatáčku a také celá část za Sojkovou zatáčkou až po Fajkusovu zatáčku.[64]
2015 – Vznikl Ecce Homo Park – interaktivní expozice vznikla vprostoru šternberského kláštera (vblízkosti městského úřadu) kpříležitosti 110let od první zmínky otrati Ecce Homo ve spojitosti smotoristickými závody. Tato expozice pojednává ocelé historii závodu Ecce Homo.[65]
2015 – Rychlostní zkouška při rally Jeseníky – Tradiční podzimní soutěž Rally Jeseníky pořádal AMK Ecce Homo Šternberk, závod započítávaný do Mistrovství České republiky ve sprint rally. Vroce 2015 byla přímo na trati Ecce Homo ve směru na Lipinu (tedy ve směru do kopce) odjeta dvojice rychlostních zkoušek, start byl vmístě běžného startovního prostoru na Opavské ulici. Nejrychlejšího času dosáhla posádka Jan Dohnal / Jakub Venclík svozem Ford Focus WRC včase 2:34,3 a rychlostní zkouška měla délku 4640metrů.[66]
2016 – FIA Hill Climb Masters – Pořadatelé Ecce Homo dokázali vroce 2016 uspořádat závod národů s označením FIA Hill Climb Masters 2016. Závod se jel pod patronátem FIA jako druhý vpořadí, když první ročník se uskutečnil vroce 2014 v lucemburském Echsdorfu – FIA Hill Climb Masters 2014. Tento závod se konal vpodzimním termínu po skončení sezóny a na start přilákal jezdce zcelé Evropy i ze vzdáleného Portugalska, Řecka čiAnglie. Jednalo se ovelkolepou oslavu vrchařského sportu, kde byla vhlavní roli perfektní pořadatelská práce a skvělé výkony jezdců. Závod národů 2016 ovládli slovenští reprezentanti. Ecce Homo se díky tomuto závodu dostalo ještě více do povědomí motoristických fanoušků ijezdců.[p 1][31]
2017–2019 – Czech Cycling Tour – Část tratě Ecce Homo se stala místem konání cyklistického závodu Czech Cycling Tour 2017 a 2018. V roce 2017 zavedla třetí etapa Mohelnice – Šternberk účastníky ve svém závěru do Šternberka, kde směřovali přes náměstí směrem po staré hradní cestě mezi hradem Šternberk a šternberským kostelem Zvěstování paní Marie vstříc kostkované silnici po ulici na Valech, po níž se napojili na trať Ecce Homo vmístě Starého startu. Závěrečná část etapy byla složena ztrojice průjezdů po tomto úseku. Vroce 2017 se radoval zprvenství český cyklista Josef Černý ztýmu Elkov Author. Stejně jako předchozí rok, vedl závěr třetí etapy Czech Cycling Tour 2018 kolem hradu Šternberk s vyústěním na trati Ecce Homo, kde cyklisté pokračovali na Lipinský oblouk se sjezdem zpět do Šternberka na náměstí. Vkrálovské etapě zvítězil Čech Michael Kukrle ztýmu Elkov Author, který své prvenství vybojoval na závěrečném trojitém výšlapu na Ecce Homo.Archivováno 13. 8. 2018 na Wayback Machine. I vročníku 2019 se Czech Cycling Tour vrátil na Ecce Homo, kdy se opakoval scénář zpředchozích let a závěrečná etapa končila na šternbersku. Vítězství si vetapě končící na trojitém překonání části Ecce Homo připsal AustralanLucas Hamilton ze stáje Mitchelton-Scott.[67]
Christian Merli – italský jezdec, který je historicky absolutně nejrychlejším jezdcem Ecce Homo2018 – Ital Christian Merli novým rekordmanem – Italský pilot Christian Merli zaznamenal během první závodní jízdy vneděli 3.června2018 čas 2:41,37 s vozem Osella FA30 EVO Zytek LRM a stanovil nový rekord tratě, když pokořil o 2sekundy čas svého krajana Simone Faggioliho zroku 2017.
2019 – Absolutní rekord poprvé pod časovou hranicí 2:40 – Držitel traťového rekordu, Ital Christian Merli, dokázal pokořit šternberský kopec pod hranici 2:40. Nejprve během sobotního tréninku pokořil svoji rekordní jízdu z roku 2018 výkonem 2:40,81 a 2.června 2019 překonal během druhé závodní jízdy zmíněnou hranici výkonem 2:39,93 s průměrnou rychlostí vyšší 175km/h.
2020 – Závod Ecce Homo Šternberk 2020 se nekonal – Vdůsledku pandemie covidu-19 byl zrušen šampionát mistrovství Evropy automobilů do vrchu 2020. Závod Ecce Homo tak přišel ohlavní podnik svého programu a poprvé od roku 1981 se ve Šternberku nejelo o evropské body. Epidemiologická situace vČR navíc nedovolila konání původně plánovaného sportovního podniku včervnovém termínu a závod do vrchu soudobých automobilů byl vroce 2020 beznáhrady zrušen.
2020 – Vznikla kniha Fenomén Ecce Homo 1905–2020 – Autorský tým Karel Fiala, Lukáš Pikal a Roman Krejčí připravili publikaci vztaženou k závodu Ecce Homo Šternberk[2].
2021 – Obnovení tradice závodů na Ecce Homo – Po roční pauze, kdy se na trati Ecce Homo nekonal žádný oficiální podnik rychlostního závodu do vrchu pod hlavičkou pořadatelského týmu AMK Ecce Homo Šternberk vdůsledku hygienických opatření kvůli pandemii covidu-19, byl uspořádán 24.–25.4. 2021 závod českého mistrovství. Tento závod se konal na zkrácené verzi tratě odélce 4800metrů. na startu se objevili izahraniční jezdci, především Italové. Vítězem se stal dvakrát Christian Merli, který zajel vrekordním čase 1:47,91.[68]
2021 – Christian Merli vylepšuje vlastní absolutní rekord – 30.června 2021, při 40.ročníku závodu ME Ecce Homo ve Šternberku, vytvořil vdruhé závodní jízdě Ital Christian Merli nový absolutní traťový rekord 2:39,88.
2025 – Oslava 120let od první zmínky ozávodní trati
Absolutní vítězství v závodě Ecce Homo 1971–2024
Absolutním vítězem se stává jezdec, který dosáhne absolutně nejrychlejšího času vprůběhu závodního dne. Tento čas je zpravidla tvořen součtem časů dvojice závodních jízd. Toto hodnocení je vztaženo jen na dosažený výsledek jezdce účastnícího se závodu, tedy bez vlivu příslušné kategorie, skupiny nebo třídy závodních vozidel. Statistice absolutních vítězství závodů na trati Ecce Homo vévodí Ital Simone Faggioli s osmi prvenstvími.
Další informace Počet, Jezdec ...
Počet
Jezdec
Národnost
Vyhrané ročníky
8
Faggioli Simone
2009; 2010; 2011; 2012; 2013; 2014; 2015; 2017
6
Merli Christian
2016; 2018; 2019; 2021; 2022; 2023
4
Szász Lászlo
2001; 2002; 2003; 2004
Kern Dieter
1978; 1979; 1980; 1981
3
Fendrich Horst
1988; 1995; 1998
Vilariňo Andrés
1987; 1991; 1992
Wittwer Hans-Ruedi
1974; 1975; 1976
2
Vilariňo Ander
2005; 2007
Leitgeb Walter
1999; 2000
Nesti Mauro
1983; 1986
Bobek Jaroslav
1972; 1973
1
Schatz Geoffrey
2024
Regal Lionel
2008
Bormolini Fausto
2006
Faustmann Rüdiger
1997
Danti Fabio
1996
Steiner Heinz
1994
Egozkue Francisco Pancho
1993
Adámek Miroslav
1990
Amweg Fredy
1989
Baer Fredy
1985
Caprez Ruedi
1984
Pedrazza Walter
1982
Ernst Peter
1977
Zavřít
Traťové rekordy
Dlouhá historie závodu přinesla velké množství rekordů, které byly dosaženy na trati Ecce Homo, při jednotlivých ročnících závodu. Rozmanité startovní pole závodních vozů nabídlo mnoho odlišných hodnocených kategorií a dílčích skupin vozidel i motocyklů.[2]
V níže uvedených rekordních statistikách je nutné respektovat dobu, kdy bylo jezdeckých výkonů dosaženo s ohledem na tehdejší technickou úroveň strojů. Je třeba respektovat proměnnou délku dráhy i její povrchové vlastnosti, které se v průběhu let měnily.[2]
Absolutní traťový rekord Ecce Homo Šternberk drží od roku 2022 Ital Christian Merli, který vdruhé závodní jízdě zajel 7800metrů dlouhou trať včase 2:39,80 s vozem Osella FA30 EVO Zytek LRM (sk. E2-SS, kat. 2).
Vývoj absolutního traťového rekordu vpředválečné historii závodu sdélkou 7750m (1921–1937)
Reklamní sdělení o vítězství Tatra vozů na Ecce Homo 1921
Reportáž z prvního ročníku Ecce Homo 1921[28]
Reklamní sdělení o vítězství Františka Chlada na Ecce Homo (r. 1921)
Ecce Homo 1922: vůz Tatra U stojí na startovní čáře závodu
Reklamní oznámení o vítězství Tatry na Ecce Homo 1922
Ecce Homo 1922: vůz L&K stojí na startovní čáře závodu
Ecce Homo 1925
Hrabě Oldřich Kinský s vozem Steyr (r. 1925)
Junkovi při závodě Ecce Homo 1926 s vozy Bugatti (uvedené popisky 1927 jsou chybně)
Čeněk Junek jede vstříc kopci Ecce Homo v místě tehdejší „Schwarze Wendung“ dnešní „Krvavé zatáčky“ (r. 1927)[7]
Ecce Homo 1973 – Nová zatáčka
Ecce Homo 1974
Jaroslav Bobek, Škoda Spider 733 II, Ecce Homo 1975
H.-R. Wittwer, March 742 BMW – Ecce Homo 1977
Paul Lassnig, BMW 2002 – Ecce Homo 1977
Dieter Kern, Alpine F2 – Ecce Homo 1979
Joszef Cserkuti, BMW 320 Gr. 5 – Ecce Homo 1981
Pavel Kopeček – Ecce Homo 1984
Tomáš Hank, Škoda 130RS – Ecce Homo 1981
Ecce Homo 1986 – Fajkusova zatáčka
Herbert Stenger, Ford Capri Turbo Gr. 5 – Ecce Homo 1983
Ruedi Caprez, Martini Mk.32 – Ecce Homo 1984
