automobilový závodní okruh, Šumperk, okres Olomouc, Česká republika From Wikipedia, the free encyclopedia
Ecce Homo (z latiny Ejhle člověk) je název závodní tratě v České republice v moravském městě Šternberk, na níž se pravidelně konají automobilové závody do vrchu.
 Logo Ecce Homo Šternberk | |
 Mapka tratě Ecce Homo Šternberk | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Lokace | Šternberk, Česko
  Šternberk |
| GPS start | 49°43′36″ s. š., 17°18′11″ v. d. |
| GPS cíl | 49°45′22″ s. š., 17°20′16″ v. d. |
| Délka tratě | 7800 m |
| Poprvé v kalendáři ME | 1981 |
| Rekordy | |
| Rekord tratě |  Christian Merli 2:39,80 (2022) |
| Nejvíce výher (jezdec) | Simone Faggioli – 8 |
| Poslední závod (2024) | |
| Vítěz |  Geoffrey Schatz 5:36,69 |
Geografická poloha závodní tratě je na úpatí Domašovské vrchoviny v Nízkém Jeseníku. Tedy v místě, kde přechází rovinatá Haná do prvních kopců, kde Ecce Homo směřuje od Šternberka na severovýchod na město Moravský Beroun.
Přírodní závodní trať Ecce Homo Šternberk má dlouhou historii. První sportovní motoristický podnik se na ní konal v roce 1905 v rámci soutěže spolehlivosti a tzv. konkurenční jízdy na trase Vídeň – Vratislav – Vídeň[1]. První samostatně konaný závod do vrchu s názvem Ecce Homo (Das Ecce Homo Rennen) byl uspořádán v roce 1921[2]. od roku 1971 se každoročně koná stejnojmenný mezinárodní závod do vrchu Ecce Homo Šternberk.
Organizaci závodu a správu závodní tratě obstarává Automotoklub Ecce Homo Šternberk se sídlem ve Šternberku.[3]
V roce 1905 byl využitý 4 kilometrový úsek Ecce Homo.[1] Od roku 1921 do posledního meziválečného závodu v roce 1937 byla využívána závodní dráha o celkové délce 7750 metrů.[4][5][6]
V letech 1950–1958 se jezdilo Ecce Homo jako okruhový závod o celkové délce jednoho okruhu 9820 metrů.[7][2][8]
Roku 1971, při obnovení závodů do vrchu na trati Ecce Homo byla využita délka závodní dráhy 5000 metrů, když byla startovní čára závodu přibližně na úrovni šternberského Vincentina. od roku 1972 do roku 1975 se délka závodní dráhy navrátila k 7750 metrům.[9]
Posun cílové čáry v roce 1976 prodloužil závod na 8000 metrů. Trať s délkou 7800 metrů je ve své podobě užívána do současnosti od roku 1980 vlivem provedených úprav tratě v oblasti Lipinského oblouku.[2]
1. Trať pro závod mistrovství Evropy s délkou 7800 m
| Délka tratě: | 7800 m |
| Převýšení: | 307 m |
| Stoupání: | průměr 3,6 % |
| Šířka: | min. 7 m |
Tento profil tratě s délkou 7800 metrů je nejdelší vrchařskou tratí v České republice, na kterém se konají amatérské, národní a mezinárodní závody do vrchu.[2]
Profil tratě je tvořený zeměpisnou polohou. Trať je vedena po úbočí údolí, které směřuje směrem od Šternberka na obec Dalov[10]. Start závodu je ve Šternberku na křižovatce ulice Opavské a Sadové nad Tyršovým sadem (městským parkem) v nadmořské výšce 300 m n. m. Silnice průběžně stoupá po vrstevnicích zmíněného údolí až překoná jeho vrchol zhruba v nadmořské výšce 500 m n. m. v okolí Lipinského oblouku a dále směřuje na Moravský Beroun. Jezdci protínají cíl v nadmořské výšce 607 m n. m. ve vzdálenosti 7800 metrů od startu a z druhé strany 1,3 kilometru od osady Nové Dvorce, kde je točna závodních vozů a parkoviště vozidel po dojezdu do cíle.
Jednotlivé úseky tratě Ecce Homo jsou pojmenované podle událostí, které se v historii závodu v místě udály nebo specifického charakteru úseku. Od startu závodní tratě jsou jednotlivé úseky pojmenovány:[2]
| Název úseku | GPS poloha |
|---|---|
| Ecce Homo – Start | 49°43′36″ s. š., 17°18′11″ v. d. |
| Ecce Homo – U sokolovny | 49°43′46″ s. š., 17°18′14″ v. d. |
| Ecce Homo – pod Vyhlídkou | 49°43′56″ s. š., 17°18′26″ v. d. |
| Ecce Homo – pod Zelenou budkou | 49°43′56″ s. š., 17°18′26″ v. d. |
| Ecce Homo – Zahradní | 49°44′16″ s. š., 17°18′38″ v. d. |
| Ecce Homo – Zatáčka pod starým startem / Zatáčka u Zmrzlíka / Zatáčka nad hradem | 49°44′17″ s. š., 17°18′25″ v. d. |
| Ecce Homo – Starý start | 49°44′22″ s. š., 17°18′27″ v. d. |
| Ecce Homo – Plechová zatáčka / Šenkýřovka | 49°44′29″ s. š., 17°18′28″ v. d. |
| Ecce Homo – Krvavá zatáčka / nad Žlebem | 49°44′41″ s. š., 17°18′38″ v. d. |
| Ecce Homo – Sojkova zatáčka | 49°44′27″ s. š., 17°18′42″ v. d. |
| Ecce Homo – Fajova zatáčka / Černá zatáčka / U Kukačky / Lesní zatáčka | 49°44′57″ s. š., 17°18′56″ v. d. |
| Ecce Homo – Lipinský oblouk / Lipinská křižovatka | 49°44′40″ s. š., 17°19′7″ v. d. |
| Ecce Homo – Pařezová zatáčka / Krámského esíčka | 49°44′49″ s. š., 17°19′30″ v. d. |
| Ecce Homo – Stadión / Nová zatáčka | 49°45′14″ s. š., 17°19′49″ v. d. |
| Ecce Homo – Skalní | 49°45′5″ s. š., 17°19′47″ v. d. |
| Ecce Homo – Cílové esíčko | 49°45′17″ s. š., 17°20′6″ v. d. |
| Ecce Homo – Cíl | 49°45′22″ s. š., 17°20′16″ v. d. |
2. Zkrácená varianta pro závody českého mistrovství s délkou 4800 m
| Délka tratě: | 4800 m |
| Převýšení: | 187 m |
| Stoupání: | průměr 3,9% |
| Šířka: | min. 8 m |
Profil tratě je obdobný s variantou pro závod mistrovství Evropy, s tím rozdílem, že cílová čára je ve vzdálenosti 4800 m od startu na Opavské ulici a je umístěna v místě začátku Lipinského oblouku v katastru obce Lipina v nadmořské výšce 491 m n. m. Tato varianta je využívaná pro závody Mistrovství České republiky, či podzimní závod historických vozů s názvem Ecce Homo Historic. V minulosti se na této délce tratě uskutečnilo i několik amatérských podniků. Tento profil je zvolen především s ohledem na omezení dopravy na vytížené silnici směrem na Opavu a rovněž s ohledem na zachování autenticity plné délky tratě, která je připravována jen pro vrcholný podnik mistrovství Evropy závodů automobilů do vrchu.
3. Zkrácená varianta pro závod FIA Hill Climb Masters (2016) s délkou 3200 m
| Délka tratě: | 3200 m |
| Převýšení: | 124 m |
| Stoupání: | průměr 3,9% |
| Šířka: | min. 8 m |
Profil tratě je obdobný s variantou pro závod mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, s tím rozdílem, že cílová čára je ve vzdálenosti 3200 m od startu na Opavské ulici a je umístěna za Sojkovou zatáčkou v nadmořské výšce 426 m n. m. Tato varianta byla využita výhradně pro závod FIA Hill Climb Master 2016[12], tedy pro závod národů, který od roku 2014 zaštiťovala FIA a pořádala ho s odstupem dvou let v různých místech Evropy.[p 1][13]
Cesta z Olomouce přes Šternberk ve směru na Slezsko byla hojně využívána a byla jednou z možných, které směřovaly severně směrem z Olomouce již ve 13. století.[14] Historicky bylo pro dopravní trasu (zemská cesta nebo také vojenská cesta) směřující severovýchodně ze Šternberka na Opavu použito pojmenování Ecce Homo. Toto označení se objevuje v historických mapách již v 19. století.[p 2][2][15]
První zpráva o trati zvané Ecce Homo souvisí s rakouským automobilovým klubem ÖAC (Österreichischer Automobil Club)[17]. ÖAC byl založen v roce 1898[18][19] za přítomnosti 206 zakládajících členů a tento klub byl u počátků závodění ve Šternberku. ÖAC spolupracoval s další organizací, jež měla svůj podíl na vzniku motoristické historie Ecce Homo a byl jím Slezský automobilový klub ve Vratislavi, ten byl založen později, 7. června 1901.
Po pečlivých přípravách, při nichž participovaly oba zmíněné kluby, bylo rozhodnuto o zorganizování soutěže spolehlivosti a tzv. konkurenční jízdy na trase Vídeň – Vratislav – Vídeň (celková délka 817 km), jež byla tvořena čtyřmi dílčími etapami. Povědomí o stanovené trase získali díky využití poštovních tras při přepravě dostavníky. Trasa celé délky propagační jízdy byla také velmi přesně změřena a uskutečnila se jako demonstrační akce za účasti mnoha významných činitelů pro stavbu silnic a předních novinářů, jenž velmi dobře informovali o průběhu celé akce v tehdejším denním tisku.
K prvnímu měření jízdy automobilů na části dnešní trati Ecce Homo došlo ve čtvrtek 18. května 1905.[1] Závod do vrchu byl jedním ze dvou měřených rychlostních úseků celé konkurenční jízdy, která měla jinak v propozicích stanovenou maximální průměrnou rychlost 30 km/h. V úvodu druhé etapy byl vložen průjezd čtyřkilometrového měřeného úseku se stoupáním 225 metrů.[17] Cesta z etapového startu umístěného v Olomouci zavedla jezdce na 16 kilometrů vzdálenou cestu u Šternberka, kde byl start měřeného úseku „Bergrennen – das Rennen auf Ecce Homo – Berg“ (volně přeloženo Závod do vrchu na kopci Ecce Homo)[20]. Jízdu po trati Ecce Homo absolvovalo 23 vozidel[1] rozdělených do čtyř kategorií (dle počtu válců motoru a výkonu motoru[17]) a absolutně nejrychlejším byl Dr. Arnold Hildesheimer (Mercedes Simplex) s časem 04:57 před Franzem Quidenusem (Bock & Hollender) 05:17 a hrabětem Karlem Schönbornem (Lohner-Porsche) 5:19.[21]
Moravský závod do vrchu Ecce Homo Šternberk patřil již od svého prvního ročníku mezi nejvýznamnější motoristické akce na území státu.
První samostatný závod do vrchu se konal 2. října 1921 na trati s délkou 7750 metrů[22][23]. Podnik uspořádal Moravsko-Slezský Automobilový klub z Brna (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club)[24]. V propozicích[4] byla trať závodu popsána jako Šternberk – starý hřbitov – Ecce Homo. Podnik byl vypsaný jako mezinárodní a celkově se prvního závodního klání na Ecce Homo zúčastnilo 41 vozů a motorek – závod byl vypsán pro obě kategorie[23]. Nejrychlejšího času premiérového závodu do vrchu na Ecce Homo 1921 dosáhl František Chlad na motocyklu Harley-Davidson v čase 07:32,8, v kategorii automobilů byl nejrychlejší Karel Klabazňa s vozem Tatra T svoji jízdou 07:45,6 (startoval v kategorii vozů do 3500 cm³ a minimální váhou 1000 kg).[25][26]
24. září 1922 se konal druhý ročník mezinárodního závodu do vrchu Ecce Homo Šternberk. Pro kopřivnickou Tatru vybojoval druhé vítězství na této trati tovární jezdec Rychard Müttermüller s Tatrou U v novém rekordním čase 06:52,6.[25]
Prvním zahraničním jezdcem, který zvítězil na Ecce Homo Šternberk, byl rakouský jezdec Hermann Rützler. 23. září 1923 stanovil s vozem Steyr VI Sport nový rekord s hodnotou 05:54,8.[21][25][28][29][30]
Při čtvrtém ročníku závodu (21. září 1924) se z celkového prvenství radoval německý pilot Otto Salzer s vozidlem Mercedes GP 1914, čas 06:02, ale na rekord Rüzlera z předchozího roku nestačil.[21] V kategorii motocyklů dosáhl nejlepšího času dne 06:19,4 Bohumil Turek na stroji Walter M 922 (do 750 ccm) a překonal v třídě motocyklů rekord Zieglera na Itaru z roku 1923.[5]
Slavné prvenství na Ecce Homo si v roce 1925 připsal hrabě Oldřich Ferdinand Kinský, který si tak odčinil odstoupení v předchozím ročníku závodu, kdy havaroval. K vítězství v čase 05:46,2 přidal zisk nového rekordu trati[21]. Svého vítězství dosáhl s vozidlem Steyr VI Sport.
Šestý ročník závodu zastihl v nejlepší formě československého pilota Vincence Junka. 19. září 1926 „Čeněk“ Junek se se svojí Bugatti T35B vyhrál a čas 05:38,6 zařadil na první místo tehdejších historických tabulek, opět překonal rekord tratě Ecce Homo Šternberk.[21]
18. září 1927 dosáhl vítězného double na trati Ecce Homo Vincenc Junek, s Bugatti T35B se mu podařilo obhájit prvenství z roku 1926 a časem 05:41,4 vyhrál celkově sedmý ročník závodu do vrchu Ecce Homo.[29]
Nejrychlejší čas si v osmém ročníku závodu (16. září 1928) připsal rakouský motocyklový jezdec Karl Gall s motocyklem BMW jízdou 05:42. (rekordní čas v kategorii motocyklů). V kategorii automobilů vyhrál Miloš Bondy s Bugatti T37A jízdou 05:49.[28][29][32]
Do historie závodu Ecce Homo Šternberk se zapsal i Hans Stuck, úspěšný německý jezdec. Hans Stuck zvítězil při svém startu v roce 1929 s Austro Daimler Bergmeister Sport v novém rekordním čase 05:18.[21][33].
7. září 1930 se vrátila na Ecce Homo pro vítězství kopřivnická Tatra. Při desátém ročníku si vítězství v kategorii závodních vozů vyjel Josef Veřmiřovský s Tatrou 52 Kompresor v čase 06:07.[34]
Z vítězství v 11. ročníku závodu (10. září 1933) se radoval Zdeněk Pohl s Bugatti T37A.[28][29]
Rekordní zápis si v roce 1936 připsal při závodě do vrchu Ecce Homo podruhé Zdeněk Pohl, který si poradil s tratí při délce 7750 metrů v čase 05:07 s Bugatti T51 a překonal tak po sedmi letech Hanse Stucka.[32][35]
Poslední předválečný ročník závodu Ecce Homo byl uspořádán 5. září 1937. Mezi vítěze se zapsal díky nejrychlejšímu času český jezdec Florian Schmidt z nedalekého Krnova, který zajel s Bugatti T51A čas 05:14.[32][36]
Politické změny a poměry v československém pohraničí (v Sudetech) zapříčinily, že v roce 1938 se závod nekonal. Město Šternberk bylo součástí postoupené oblasti pohraničí.[37]
Poválečná historie šternberské tratě Ecce Homo se začala psát v roce 1948, kdy se na Ecce Homo jel 2. května 1948[38] měřený úsek prvního ročníku soutěže – První soutěž Jeseníky[39]. Jednalo se o soutěž spolehlivosti a vytrvalosti. Nejrychlejšího času dosáhl Alois Kopečný s Tatrou T2-107 Tatraplan.[40] O rok později, přesně 9. května 1949, se opět Ecce Homo stalo součástí této jízdy spolehlivosti a na 7750 metrů dlouhé trati se opět měřil jezdcům čas. Nejrychleji si s Ecce Homo poradil tovární jezdec kopřivnické Tatry Josef Chovanec s Tatrou T600 Tatraplan.[40]
Historie závodu pokračovala na trati Ecce Homo opět roku 1950. Nebyl to ovšem závod do vrchu – vybudováním spojky mezi Šternberkem a obcí Lipina bylo možné trať provozovat jako závodní okruh. Okruhová verze tratě Ecce Homo měřila celkem 9820 metrů a výškový rozdíl byl 207 m. Startovaly zde jednak závodní vozy – monoposty s odkrytými koly – a jednak sportovní vozy, které jely svůj závod zvlášť. Závodní trať Ecce Homo v této podobě platila za jednu z nejnáročnějších v tehdejším Československu a mezi jezdci byla velmi oblíbena. V letech 1955 a 1956 se závod nekonal. Okruhové závody se na šternberské trati jezdily až do roku 1958.[28][41]
Start a parkoviště závodních strojů byly umístěny nad šternberským hradem. Toto místo je dodnes pojmenováno jako Starý start. V prvních ročnících závodu se startovalo v obou kategoriích (motocykly i automobily) přímo na trati, v dalších ročnících závodu Ecce Homo byla pro motocykly vybudována speciální startovací plocha, která je patrná dodnes po pravé straně při jízdě po trati směr Moravský Beroun v místě Starého startu. Jejím účelem bylo usnadnit startujícím motocyklům rozběh mírně z kopce (motocyklové závody startovaly jezdcovým roztlačením závodního motocyklu).[2]
Okruhové Ecce Homo se stalo velmi populární i díky množství přírodních tribun, které poskytovaly návštěvníkům dobrý výhled na dění na trati. V roce 1953 závodu přihlíželo přibližně 40 000 diváků.[7]
První ročník okruhového závodu Ecce Homo na 9820 metrů dlouhé trati vyhrál 1. října 1950 v kategorii závodních vozů Bruno Sojka s Monopostem Tatra 607. Bruno Sojka stanovil traťový rekord zajetím nejrychlejšího kola 06:21.[41]
Vítězem druhého ročníku okruhového závodu se stal Václav Bobek se Škodou Supersport 1100 Kompresor. do závodu nenastoupil tovární tým Tatra Kopřivnice, kvůli smrtelné nehodě Bruno Sojky v sobotním tréninku.[41]
Tatra Kopřivnice opět dominovala na Ecce Homo v roce 1952. Závod se jel na 15 kol a celému programu dominoval Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost, který zajel ve druhém kole tréninku čas 05:48. V závodě měl opět nejrychlejší kolo s časem 05:52 a v kategorii závodních vozů zvítězil před Václavem Bobkem se Škodou Supersport 1100 Kompresor.[30][41]
Čtvrtý ročník okruhového závodu Ecce Homo vyhrál v kategorii závodních vozů Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost při průměrné rychlosti 98,6 km/h.[41]
Pátý ročník okruhového závodu Ecce Homo, vypsaný na 11 kol, vyhrál v kategorii závodních vozů Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost v celkovém čase 1:15:17 při průměrné rychlosti 86,3 km/h.[41]
Adolf Veřmiřovský navázal na 27 let staré vítězství svého otce Josefa Veřmiřovského z roku 1921 a na Ecce Homo vyhrál s Monopostem Tatra 607. Pro tuto kategorii bylo vypsáno 11 závodních kol, což představovalo délku 108,2 km.[42] Adolf Veřmiřovský v závodě zajel nejrychlejší kolo v čase 05:58 a zvítězil v čase 1:10:04.[8]
Poslední ročník okruhového závodu Ecce Homo v roce 1958 opanovaly opět vozy Tatra Kopřivnice. Druhé vítězství si připsal Adolf Veřmiřovský opět s Tatrou 607 Monopost, když ujel 7 kol závodu v čase 40:22, s průměrnou rychlostí 102 km/h.[43]
Návrat vrchařů zažila trať v roce 1968, kdy byl na Ecce Homo uspořádán 17. března v rámci soustředění automobilových soutěžních jezdců Severomoravského kraje závěrečný závod tvořen součtem tří jízd. Délka tratě byla dle propozic 4800 metrů s převýšením 198 metrů a ve třídě A2 zvítězil Ing. Jiří Rosický a ve třídě A1 domácí Jiří Tichava (Škoda 1000 MB).
12. 9. 1971 se na Ecce Homo konal samostatný závod automobilů do vrchu započítávaný do mistrovství ČSR, který navazoval po dlouhé pauze na předválečnou historii závodu, kdy se na provizorně upravené a zkrácené trati jel 5000 metrů dlouhý závod (horní část nebylo možno využít kvůli špatné kondici povrchu vozovky). Absolutním vítězem se stal Bořivoj Kořínek se Škodou 1500[2].
Hned následující rok 1972 byl závod vypsán jako Mezinárodní mistrovství ČSR. Délka závodu byla po opravách v předcházejícím roce prodloužena na původní délku 7750 metrů. Závodu se kromě zahraničních jezdců účastnili i zahraniční novináři, jenž v zahraničí informovali, že Ecce Homo je jedna z nejkrásnějších závodních tratí v Evropě.[9]
Ročníky 1972 – 1973 byly ve znamení úspěchů československých jezdců, kde se na předních pozicích prosazoval především tovární tým AZNP díky jezdci Jaroslavu Bobkovi, který byl v těchto letech se spidery Škoda na trati Ecce Homo absolutně nejrychlejší.[2] [44]
V této době už se ale začaly závodu účastnit desítky zahraničních jezdců z NDR, Jugoslávie, Polska nebo Rakouska. Tím výrazně začala stoupat sportovní úroveň závodu a povědomí o vysoké kvalitě podniku v zahraničí. Tento fakt začal lákat k účasti další úspěšné jezdce z Itálie, Švýcarska nebo SRN, kteří se závodu začali účastnit s tehdy v Československu nedostupnou závodní technikou v podobě závodních automobilů „západních“ výrobců (Ford, Lotus, Alfa Romeo, aj.), formulí 2 či 3 nebo sportovních prototypů.[2][45][46]
Po zavedení tradice mezinárodního závodu na Ecce Homo nadále stoupal zájem domácích i zahraničních jezdců o start na závodech Ecce Homo Šternberk. V roce 1974 bylo klasifikováno celkem 98 jezdců.[47]
Na první příčky výsledkových listin dosahovali jezdci se speciály formule 2, která měla v Československu premiéru na závodních tratích právě při Ecce Homo 1974.[45] S formulí 2, Brabham BT40, úspěšně závodil Švýcar Hans-Ruedi Wittwer, který několikrát posunul úroveň traťového rekordu a v letech 1974–1976 třikrát vévodil absolutnímu pořadí mezinárodního závodu.[2][32]
V roce 1976 je trať prodloužena na délku 8000 metrů posunutím cílové čáry dále ve směru na Opavu.[48] Souboje zahraničních jezdců o absolutní vítězství lákaly desítky tisíc diváků do ochozů závodní tratě. Z pravidla každým rokem byly posunovány traťové rekordy a úroveň podniku i nadále vzrůstala. V letech 1978–1981 získal čtyři absolutní vítězství při závodech Ecce Homo německý jezdec Dieter Kern s monopostem formule 2 – Alpine Elf Schwitzerland 2J Renault-Gordini v úpravě Kauhsen.[2]
Už od roku 1974 AMK Ecce Homo Šternberk usiloval o zařazení do šampionátu Mistrovství Evropy, který vypisovala od sezóny 1957 Mezinárodní automobilové federace FIA. Pořadatelé postupnými úpravami tratě zvyšovali rok od roku kvalitu závodu až se jim podařilo v roce 1980 uspořádat závod jako kandidátský na zařazení do kalendáře Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu.[2]
Po deseti letech od obnovy závodů do vrchu na trati Ecce Homo, v roce 1981, se začala psát novodobá historie Ecce Homo. Závod byl toho roku poprvé zařazen do seriálu Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. od roku 1980, kdy došlo k úpravě trati v oblasti Lipinského oblouku a opětovnému posunu cíle blíže, zpět ke Šternberku, je délka tratě pevně stanovena na 7800 metrů.[2]
Od roku 1981 je Ecce Homo nepřetržitě součástí evropského šampionátu (vyjma roku 2020, kdy se šampionát kvůli pandemii covidu-19 nekonal). V celé novodobé historii patří trať Ecce Homo k pilířům českých závodů do vrchu. na trati se pravidelně konají závody hodnocené do československého (později českého) mistrovství, stejně jako ty mezinárodní, kde je ústředním a vrcholným podnikem pořádání Mistrovství Evropy soudobých vozidel do vrchu.[2]
První roky, kdy se ve Šternberku začalo soutěžit v rámci kontinentálního šampionátu, nabídnuly možnost startu dalších jezdců z celé Evropy. ve Šternberku se objevují Francouzi, Italové nebo Španělé a především kompletní jezdecká evropská špička ze všech hodnocených kategorií. Vozový park, který na trati v jednotlivých letech tohoto období startuje, koresponduje s trendy tehdejší doby. Překotný vývoj automobilové techniky dovoluje srovnání s tehdejší úrovní automobilových závodů v západní Evropě proti stavu soutěžních vozů ve východním bloku. Získání pořadatelství evropského šampionátu pro závod Ecce Homo dále rozvíjí soutěžení jednotlivých jezdců a posouvá dosahované rychlostní limity, což je patrné především z dosažených vylepšení absolutních rekordních časů.
Nejrychlejší vozidla byla pro toto období v kategorii cestovních vozů skupina 5 a později v úpravě pro skupinu B a mezi speciály to byly sportovní prototypy a formule 2. Nejrychlejšími jezdci jsou ve Šternberku v těchto letech Walter Pedrazza (vítěz 1982), Mauro Nesti (vítěz 1983,1986), Ruedi Caprez (vítěz 1984), Andrés Vilariño (vítěz 1987), Horst Fendrich (vítěz 1988) nebo Miroslav Adámek (vítěz 1990).[2]
Šternberské Ecce Homo zůstalo nejvýznamnější českou vrchařskou tratí i v dalším desetiletí. I nadále bylo součástí evropského šampionátu. Požadavky na zvýšení zabezpečení tratě ze strany FIA proměnily z velké části okolí tratě – zmizely nebezpečné stromy, přibyla bezpečnostní svodidla. Vyžadoval to vývoj závodní techniky, která i nadále výrazně zrychlovala. Po celé Evropě se na závodech do vrchu objevovaly výkonné speciály v úpravě skupiny C3 nebo tehdy velmi moderní formule 3000. Ecce Homo bylo také součástí tohoto vývoje a nejrychlejší jezdci této éry byly Andrés Vilariño (vítěz 1991, 1992), Horst Fendrich (vítěz 1995, 1998) nebo Walter Leitgeb (1999, 2000). Časová hranice pro nejrychlejší jízdu historie se v těchto letech blížila pokoření tří minutové hranice, která neodolala v roce 2000 a tento milník byl pokořen Rakušanem Walterem Leitgebem s monopostem F3000 Reynard 95D v roce 2000.[2]
Dlouhá historie závodních klání přivedla Ecce Homo ke 100. výročí počínaje rokem 1905. V roce 2005 slavilo Ecce Homo 100 let od první soutěže na identické trati. Tento milník je jedním z nejstarších v celé Evropě pro stále aktivní závodní trať pro závody do vrchu.[2][28]
Nejrychlejších časů dosahovali v letech 2001–2008 závodníci výhradně s monoposty F3000. Maďar László Szász zvítězil čtyřikrát s monopostem F3000 v letech 2001–2004, na šternberské vítězství svého otce navázal v letech 2005 a 2007 Španěl Ander Vilariño.[2][32]
Od roku 2009 počala éra speciálů upravených podle nově platných předpisů a výsledkové listiny Ecce Homo byly v dalších letech opanovány vrchařskými speciály Osella a Norma. Toto období je spojeno s úspěchem italského pilota Simone Faggioliho, který dokázal na Ecce Homo vyhrát s vozy Osella FA30 a Norma M20FC sedmkrát v řadě (2009–2015) a výrazně posunul traťový rekord.[2][32]
Samostatnou kapitolou bylo uspořádání prestižního závodu národů - FIA Hill Climb Masters v roce 2016. Pořadatelé připravili speciální zkrácenou verzi tratě o délce 3333 metrů. V té době se jednalo o vůbec nejvyšší možný status závodů do vrchu v Evropě. Šternberským pořadatelům se podařilo získat pořadatelství této jedinečné akce, která měla dvouletou periodu pořádání. FIA Hill Climb Masters 2016 ve Šternberku zaznamenalo velký úspěch u jezdců i diváků.[2]
Velká konkurence závodních italských jezdců Simone Faggioliho (Norma M20FC) a Christiana Merliho (Osella FA30) odstartovala nejrychlejší období historie s ohledem na dosahované výkony. Vyrovnané souboje těchto italských specialistů s nejrychlejšími sportovními prototypy dvou konkurenčních značek se snažili doplnit i jezdci ze širší výkonnostní špičky a nutili nejrychlejší italskou dvojici k limitním výkonům, které přinesly celkem pět vylepšení absolutních rekordních záznamů. Průměrná rychlost nejrychlejšího jezdce překročila hodnotu 175 km/h.
Christian Merli se nesmazatelně zapsal do historie celkem čtyřmi vylepšeními rekordu tratě (2018, 2019, 2021, 2022) a v tomto období opanoval šternberskému závodu celkem šestkrát v absolutním hodnocení.
Ecce Homo je jedna z nejvýznamnějších motoristických akcí v ČR.[49] Ecce Homo se už více než 40 let řadí do prestižního šampionátu, kterým je Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, je jediným závodem s tímto statusem v České republice. Svou dobře udržovanou tratí, která je jedna z nejstarších v Evropě, ale i kvalitní organizací, je závod každoročně velmi dobře hodnocen ze strany jezdců, diváků a v neposlední řadě také delegáty Mezinárodní automobilové federace FIA.[30]
Mimo již tradiční závody Mistrovství Evropy v závodech automobilu do vrchu se v roce 2016 podařilo získat pořádání FIA Hill Climb Masters. Jednalo se o vrcholný vrchařský závod, kde bylo umožněno závodit všem úřadujícím šampionům ze všech evropských zemí, které své šampionáty pořádají pod hlavičkou FIA. Pravděpodobně se jednalo o nejvýznamnější motoristickou akci, která byla v celé historii na trati Ecce Homo ve Šternberku od svého počátku uspořádána. [50][2]
V roce 2021 uplynulo 100 let od prvního samostatně pořádaného závodu do vrchu Ecce Homo na identické podobě trati. V těchto 100 letech prošla závodní trať dlouhým vývojem stejně jako její okolí, nicméně charakter a délka trati zůstali po celou dobu nezměněné.
Návštěvnost závodu se každoročně pohybuje mezi 25 000 a 30 000 diváky za závodní víkend.[30]
Dlouhá závodní historie Ecce Homo Šternberk a činnost pořadatelského sboru se zasloužila o vznik soutěžního podniku Ecce Homo Historic. Jedná se o samostatný podnik určený pro soutěž historických vozů a motocyklů. První vzpomínková jízda historických vozidel se uskutečnila v roce 1966 při Setkání veteránů v rámci rozšířeného programu olomoucké výstavy Cestovní ruch 66 na Floře.[2]
Pokračování se obdobná akce dočkala v roce 1985, kdy byla pod hlavičkou ostravského veterán klubu uspořádána Mezinárodní jízda historických automobilů a motocyklů do vrchu. Program veteránských setkání a jízd byl od roku 1993 rozšířen o rychlostní závody historických vozů Ecce Homo Historic. V současné více než 30leté historii se úroveň pořádaných podniků dostala až ke statusu evropského šampionátu historických vozů.[2]
Program těchto soutěžních víkendů je určen pro historické vozy a motocykly, který má v okolí tratě a přímo na trati Ecce Homo motoristickou náplň. Účastníci se v minulosti pokoušeli o úspěch v historické orientační rally, v jízdě pravidelnosti, výstavě historických vozidel nebo FIA Mistrovství Evropy v závodech historických automobilů do vrchu.[2]
Absolutním vítězem se stává jezdec, který dosáhne absolutně nejrychlejšího času v průběhu závodního dne. Tento čas je zpravidla tvořen součtem časů dvojice závodních jízd. Toto hodnocení je vztaženo jen na dosažený výsledek jezdce účastnícího se závodu, tedy bez vlivu příslušné kategorie, skupiny nebo třídy závodních vozidel. Statistice absolutních vítězství závodů na trati Ecce Homo vévodí Ital Simone Faggioli s osmi prvenstvími.
| Počet | Jezdec | Národnost | Vyhrané ročníky |
|---|---|---|---|
| 8 | Faggioli Simone | |
2009; 2010; 2011; 2012; 2013; 2014; 2015; 2017 |
| 6 | Merli Christian | |
2016; 2018; 2019; 2021; 2022; 2023 |
| 4 | Szász Lászlo |  |
2001; 2002; 2003; 2004 |
| Kern Dieter |  |
1978; 1979; 1980; 1981 | |
| 3 | Fendrich Horst | |
1988; 1995; 1998 |
| Vilariňo Andrés |  |
1987; 1991; 1992 | |
| Wittwer Hans-Ruedi |  |
1974; 1975; 1976 | |
| 2 | Vilariňo Ander | |
2005; 2007 |
| Leitgeb Walter |  |
1999; 2000 | |
| Nesti Mauro | |
1983; 1986 | |
| Bobek Jaroslav |  |
1972; 1973 | |
| 1 | Schatz Geoffrey | |
2024 |
| Regal Lionel | |
2008 | |
| Bormolini Fausto | |
2006 | |
| Faustmann Rüdiger | |
1997 | |
| Danti Fabio | |
1996 | |
| Steiner Heinz | |
1994 | |
| Egozkue Francisco Pancho | |
1993 | |
| Adámek Miroslav | |
1990 | |
| Amweg Fredy | |
1989 | |
| Baer Fredy | |
1985 | |
| Caprez Ruedi | |
1984 | |
| Pedrazza Walter | |
1982 | |
| Ernst Peter | |
1977 |
Dlouhá historie závodu přinesla velké množství rekordů, které byly dosaženy na trati Ecce Homo, při jednotlivých ročnících závodu. Rozmanité startovní pole závodních vozů nabídlo mnoho odlišných hodnocených kategorií a dílčích skupin vozidel i motocyklů.[2]
V níže uvedených rekordních statistikách je nutné respektovat dobu, kdy bylo jezdeckých výkonů dosaženo s ohledem na tehdejší technickou úroveň strojů. Je třeba respektovat proměnnou délku dráhy i její povrchové vlastnosti, které se v průběhu let měnily.[2]
Absolutní traťový rekord Ecce Homo Šternberk drží od roku 2022 Ital Christian Merli, který v druhé závodní jízdě zajel 7800 metrů dlouhou trať v čase 2:39,80 s vozem Osella FA30 EVO Zytek LRM (sk. E2-SS, kat. 2).
Podle dobových periodik.[26][67]
| Rok | Čas | Jezdec | Národnost | Vůz/Motocykl | Kategorie | Prům. rychlost |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1921 | 7:32,8 | Chlad František | | Harley-Davidson | Motocykl do 1000 cm³ | 61,7 km/h |
| 7:45,6 | Klabazňa Karel | | Tatra -T (Nesselsdorf) | Automobil do 3500 cm³ a nad 1000 kg | 60,0 km/h | |
| 1922 | 7:05,5 | Suchý Franz | | Harley-Davidson | Motocykl do 1000 cm³ | 65,6 km/h |
| 6:52,6 | Müttermüller Rychard | | Tatra U | Sériový automobil nad 5000 cm³ | 67,7 km/h | |
| 1923 | 6:22,0 | Dirtl Leopold | |
Zenith JAP | Motocykl nad 750 cm³ | 73,0 km/h |
| 5:54,8 | Rützler Herman | |
Steyr VI Sport | Závodní automobily do 4500 cm³ | 78,8 km/h | |
| 1924 | 6:19,4 | Turek Bohumil | |
Walter | Motocykl do 750 cm³ | 73,6 km/h |
| 1925 | 5:46,2 | Kinský Oldřich Ferdinand | |
Steyr VI Sport | Závodní automobily do 4500 cm³ | 80,6 km/h |
| 1926 | 5:51,5 | Franconi Francois | |
Motosacoche | Motocykl nad 500 cm³ | 79,5 km/h |
| 5:38,6 | Junek Vincenc | |
Bugatti T35B | Závodní automobily do 3000 cm³ | 82,5 km/h | |
| 1928 | 5:42,3 | Gall Karl | |
BMW | Motocykl nad 500 cm³ | 81,6 km/h |
| 1929 | 5:37,0 | Gall Karl | |
Standard | Motocykl do 750 cm³ | 82,8 km/h |
| 5:18,2 | Stuck Hans | |
Austro Daimler Bergmeister Sport | Závodní automobily | 87,7 km/h | |
| 1936 | 5:07,8 | Pohl Zdeněk | |
Bugatti T51 | Závodní automobily | 90,9 km/h |
| 1937 | 5:31,1 | Vitvar Antonín | |
Jawa | Motocykl nad 350 cm³ | 84,3 km/h |
Podle webu Euromontagna.com.[32]
| Rok | Čas | Jezdec | Národnost | Vůz | Skupina | Prům. rychlost | Přesná délka tratě [m] |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1972 | 4:16,40 | Bobek Jaroslav | | Škoda Spider I 1500 | B5 | 108,8 km/h | 7750 |
| 1973 | 4:08,20 | Bobek Jaroslav | | Škoda Spider I 1800 | B5 | 112,4 km/h | |
| 1974 | 4:05,80 | Wittwer Hans-Ruedi | | Brabham F2 BT40 | C9 | 113,5 km/h | |
| 1975 | 3:44,80 | Wittwer Hans-Ruedi | | Brabham F2 BT40 | C9 | 124,5 km/h | |
| 1976 | 3:43,39 | Wittwer Hans-Ruedi | | Brabham F2 BT40 | B8 | 128,9 km/h | 8000 |
| 1977 | 3:33,49 | Ernst Peter | | Abarth Osella SE 021 | 6 | 134,9 km/h | |
| 1978 | 3:29,87 | Kern Dieter | | Alpine Renault F2 | B8 | 137,2 km/h | |
| 1979 | 3:17,26 | Kern Dieter | | Alpine Renault F2 | B8 | 146,0 km/h | |
| 1982 | 3:10,25 | Pedrazza Walter | | PRC F2 00/82 | E | 147,6 km/h | 7800 |
| 1983 | 3:09,91 | Nesti Mauro | | Osella PA9 BMW | 6 | 147,9 km/h | |
| 1984 | 3:06,86 | Caprez Ruedi | | Martini F2 Mk.32 | E | 150,3 km/h | |
| 1990 | 3:06,24 | Adámek Miroslav | | HSS-March 822 Audi CAN-AM | E | 150,8 km/h | |
| 1992 | 3:04,77 | Vilariño Andrés | | Lola T298 Repsol BMW | C3 | 152,0 km/h | |
| 1993 | 3:02,39 | Vilariño Andrés | | Lola T298 Repsol BMW | C3 | 154,0 km/h | |
| 1999 | 3:01,18 | Szasz Laszlo | | Reynard 93D Zytek | E | 155,0 km/h | |
| 2000 | 2:58,03 | Leitgeb Walter | | Reynard 95D Fadewa | E | 157,7 km/h | |
| 2005 | 2:53,96 | Vilariño Ander | | Reynard 01L Nippon Mugen | D/E2 | 160,5 km/h | |
| 2009 | 2:49,99 | Faggioli Simone | |
Osella FA30 Zytek | E2-SS | 164,2 km/h | |
| 2010 | 2:48,58 | Faggioli Simone | | Osella FA30 Zytek | E2-SS | 166,6 km/h | |
| 2012 | 2:45,63 | Faggioli Simone | | Osella FA30 Zytek | E2-SS | 169,5 km/h | |
| 2017 | 2:43,37 | Faggioli Simone | | Norma M20FC Zytek | E2-SC | 171,9 km/h | |
| 2018 | 2:41,37 | Christian Merli | | Osella FA30 EVO Zytek LRM | E2-SS | 174,0 km/h | |
| 2019 | 2:39,93 | Christian Merli | |
Osella FA30 EVO Zytek LRM | E2-SS | 175,5 km/h | |
| 2021 | 2:39,88 | Christian Merli | |
Osella FA30 EVO Zytek LRM | E2-SS | 175,6 km/h | |
| 2022 | 2:39,80 | Christian Merli | |
Osella FA30 EVO Zytek LRM | E2-SS | 175,7 km/h |
| Kategorie | Rok | Skupina | Čas | Jezdec | Národnost | Vůz | Prům. rychlost |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| – | 1975 | B5 | 3:53,40 | Ernst Peter | |
Osella Abarth | 120,3 km/h |
| – | 1975 | C9 | 3:44,80 | Wittwer Hans-Ruedi | |
Brabham BT40 F2 | 124,9 km/h |
| – | 1979 | B8 | 3:17,26 | Kern Dieter | |
Alpine Renault F2 | 142,4 km/h |
| – | 1982 | 1 | 3:58,24 | Rossi Giovani | |
Ford Granada | 117,9 km/h |
| – | 1983 | 2 | 3:36,85 | Dürig Hans Jürgen | |
BMW 635 CSi | 129,5 km/h |
| – | 1981 | 3 | 4:10,73 | Linnig Karl Heinz | |
Porsche Turbo | 112,0 km/h |
| – | 1983 | 4 | 3:28,16 | Göring Rolf | |
BMW M1 | 134,9 km/h |
| – | 1983 | 5 | 3:17,28 | Stenger Herbert | |
Zakspeed Capri Turbo | 142,3 km/h |
| – | 1983 | 6 | 3:06,91 | Nesti Mauro | |
Osella PA9 BMW | 149,4 km/h |
| – | 1985 | B | 3:24,20 | Rossi Giovani | |
BMW M1 | 137,5 km/h |
| – | 1993 | C3 | 3:02,39 | Vilariño Andrés | |
Lola T298 Repsol BMW | 154,0 km/h |
| – | 1998 | ST | 3:35,23 | Zbožínek Jiří | |
Audi 80 Quattro | 130,5 km/h |
| – | 2000 | H | 3:22,64 | Stolz Herbert | |
Porsche 935 Turbo DP-II | 138,6 km/h |
| – | 2009 | SP | 3:46,48 | Vojáček Lukáš | |
Alfa Romeo 147 TS 16V | 124,0 km/h |
| – | 2000 | E | 2:58,03 | Leitgeb Walter | |
Reynard 95D Fadewa | 157,7 km/h |
| – | 2005 | D/E2 | 2:53,96 | Vilariño Ander | |
Reynard 01L Nippon Mugen | 160,5 km/h |
| I | 2012 | N | 3:27,25 | Borkovič Dušan |  | Mitsubishi Lancer Evo IX | 135,5 km/h |
| 2016 | E1 | 3:09,55 | Schagerl Karl | |
VW Golf Rallye TFSI-R | 148,1 km/h | |
| 2015 | A | 3:24,12 | Malý Jaromír | | Mitsubishi Lancer EVO VIII | 137,6 km/h | |
| 2015 | S20 | 3:32,17 | Wiedenhofer Stefan | | Mitsubishi Lancer Evo IX R4 | 132,3 km/h | |
| 2018 | GT | 3:13,12 | Courroye Pierre | | McLaren MP4-12C GT3 | 145,4 km/h | |
| II | 2011 | E2-SH | 3:02,19 | Plasa Georg | |
BMW 134 JUDD | 154,1 km/h |
| 2003 | CN | 3:01,96 | Faggioli Simone | |
Osella PA20s BMW | 154,3 km/h | |
| – | – | – | – | – | – | – | – |
| Historic | 2019 | HA | 3:11,42 | Bonucci Umberto | |
Osella PA9/90 | 146,7 km/h |
| I | 2023 | Group 1 | 3:04,22 | Schagerl Karl | |
VW Golf Rallye TFSI-R | 152,4 km/h |
| 2022 | Group 2 | 3:09,10 | Rybníček Marek | |
KTM X-BOW GTX | 148,5 km/h | |
| 2023 | Group 3 | 3:15,29 | Stefanovski Igor |  |
Hyundai i30 TCR | 143,8 km/h | |
| 2023 | Group 4 | 3:31,21 | Serafin Maciej |  |
Mitsubishi Lancer Evo X | 132,9 km/h | |
| 2023 | Group 5 | 3:40,54 | Krivák Stanislav |  |
Peugeot 306 | 127,6 km/h | |
| II | 2021 | E2-SC | 2:40,30 | Faggioli Simone | |
Norma Bardahl M20 FC | 175,1 km/h |
| 2022 | E2-SS | 2:39,80 | Merli Christian | |
Osella FA30 EVO Zytek LRM | 175,7 km/h |
Podle webu timing.sk.
| Rok | Čas | Jezdec | Národnost | Vůz | Skupina | Prům. rychlost |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1971 | Kořínek Bořivoj | |
Škoda 1500 | B6 | ||
| 1993 | 2:36,07 | Stoitzner Alfred | |
Jaguar E-Type | HA | 110,7 km/h |
| 1994 | 2:35,04 | Stoitzner Alfred | |
Jaguar E-Type | HA | 111,5 km/h |
| 1995 | 2:32,26 | Schrauf Wolfgang | |
De Tomaso Pantera GT 4 | HA | 113,5 km/h |
| 1997 | 2:31,16 | Vondrák Zdeněk | |
MTX 2-03 | HA | 114,3 km/h |
| 1998 | 2:18,46 | Stolz Herbert | |
Porsche 911 Carrera RSR | HA | 124,8 km/h |
| 2005 | 2:04,23 | Svoboda Milan | |
Dallara F302 | E2 | 139,0 km/h |
| 2015 | 1:54,34 | Janík Václav | |
Norma M20FC Turbo (Mitsubishi) | E2-SC | 151,1 km/h |
| 2017 | 1:52,80 | Nevěřil Dušan | | Norma M20FC Zytek JUDD | E2-SC | 153,2 km/h |
| 2018 | 1:50,60 | Beneš Miloš | |
Osella FA30 Zytek JUDD | E2-SS | 156,2 km/h |
| 2021 | 1:47,91 | Merli Christian | |
Osella FA30 EVO Zytek LRM | E2-SS | 160,1 km/h |
Podle webu Ecce Homo
| Rok | Čas | Jezdec | Národnost | Vůz | Skupina | Prům. rychlost |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2016 | 1:17,51 | Faggioli Simone | | Norma M20FC Zytek | E2-SC | 154,8 km/h |
Podle webu Ecce Homo
| Rok | Čas | Jezdec | Národnost | Vůz | Skupina | Prům. rychlost |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1972 | 4:16,40 | Bobek Jaroslav | |
Škoda Spider I 1500 | B5 | 109,5 km/h |
| 1973 | 4:08,20 | Bobek Jaroslav | |
Škoda Spider I 1800 | B5 | 113,1 km/h |
| 1975 | 3:56,00 | Bobek Jaroslav | |
Škoda Spider II 733 | B5 | 119,0 km/h |
| 1979 | 3:47,18 | Lím Václav | |
Avia AE2 | B8 | 123,6 km/h |
| 1984 | 3:39,02 | Jílek Karel | |
MTX 2-03 / 2000 | Gr. 6 | 128,2 km/h |
| 1986 | 3:21,33 | Adámek Miroslav | |
March 821 Can-Am Ford | E | 139,5 km/h |
| 1987 | 3:15,12 | Adámek Miroslav | |
HSS-March 822 Audi CAN-AM | E | 143,9 km/h |
| 1988 | 3:15,06 | Adámek Miroslav | |
HSS-March 822 Audi CAN-AM | E | 144,0 km/h |
| 1990 | 3:06,24 | Adámek Miroslav | |
HSS-March 822 Audi CAN-AM | E | 150,8 km/h |
| 2002 | 3:02,55 | Krámský Otakar | |
Osella PA20/K02 BMW | CN | 153,8 km/h |
| 2008 | 3:02,47 | Nevěřil Dušan | |
Lola B03/50 Zytek JUDD | E2 | 153,9 km/h |
| 2009 | 3:01,33 | Beneš Miloš | |
Ralt RT23 Cosworth | E2 | 154,9 km/h |
| 2010 | 2:59,23 | Kostruh David | |
Osella FA30 Zytek | E2-SS | 156,7 km/h |
| 2012 | 2:53,62 | Beneš Miloš | |
Osella FA30 Zytek | E2-SS | 161,7 km/h |
| 2013 | 2:51,38 | Beneš Miloš | |
Osella FA30 Zytek | E2-SS | 163,8 km/h |
| 2018 | 2:46,39 | Beneš Miloš | | Osella FA30 Zytek JUDD | E2-SS | 168,8 km/h |
| 2021 | 2:45,66 | Beneš Miloš | |
Osella FA30 Zytek JUDD | E2-SS | 169,5 km/h |
| 2022 | 2:44,53 | Trnka Petr | |
Norma M20FC Mugen | E2-SC | 170,6 km/h |
| 2023 | 2:44,37 | Trnka Petr | |
Norma M20FC Mugen | E2-SC | 170,8 km/h |
Podle webu Ecce Homo
| Rok | Čas | Jezdkyně | Národnost | Vůz | Skupina | Prům. rychlost |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1926 | 6:16,6 | Junková Eliška | |
Bugatti T35 | – | 74,5 km/h |
| – | – | – | – | – | – | – |
| 1972 | 5:10,40 | Heinrich Helga | |
Melkus RS 1000 | Gr. 5 | 90,4 km/h |
| 1973 | 4:51,40 | Heinrich Helga | |
Melkus RS 1000 | Gr. 5 | 96,3 km/h |
| 1975 | 4:40,40 | Heinrich Helga | |
Spyder Krug 74 Wartburg 1150 | Gr. 5 | 100,1 km/h |
| 1979 | 4:27,16 | Heinrich Helga | |
Spyder Scharfe 02 Wartburg 1150 | Gr. 6 | 105,1 km/h |
| 1980 | 4:16,74 | Heinrich Helga | |
Melkus MT 77-1 Lada | B8 | 109,3 km/h |
| 1982 | 4:07,51 | Heinrich Helga | |
Melkus MT 77-1 Lada | E | 113,4 km/h |
| 1983 | 4:01,21 | Höllerich Petra | |
NSU Brixner 1300 | Gr. 6 | 116,4 km/h |
| 1984 | 3:51,20 | Höllerich Petra | |
Chevron B38 | E | 121,4 km/h |
| 1986 | 3:48,83 | Höllerich Petra | |
Ralt RT3 F3 | E | 122,7 km/h |
| 1988 | 3:38,45 | Sieber Renate | |
Ralt RT3 F3 | E | 128,5 km/h |
| 2006 | 3:26,58 | Vilariño Angela | |
Coloni Nissan | E2-SS | 135,9 km/h |
| 2008 | 3:25,98 | Edita Prášková | |
Dallara F301 | E2-SS | 136,3 km/h |
| 2009 | 3:24,76 | Edita Prášková | |
Dallara F301 | E2-SS | 137,1 km/h |
| 2011 | 3:24,53 | Edita Prášková | |
Dallara F301 | E2-SS | 137,2 km/h |
| 2022 | 3:22,38 | Fillová Kristýna | |
Mitsubishi Lancer Evo IX | Group 2 | 138,7 km/h |
| 2023 | 3:19,69 | Machová Tereza | |
Norma M20 F | CN/E2-SC | 140,7 km/h |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
