Druhá Francouzská republika

Druhá Francouzská republika (francouzsky Deuxième République) bylo období v dějinách Francie v letech 1848 až 1852, které se vyznačovalo republikánskou formou vlády.

Francouzská republika République française ←  1848–1852  → vlajka znak
Hymna Le Chant des Girondins
Motto Liberté, Égalité, Fraternité
Geografie
Hlavní město	Paříž
Obyvatelstvo
Jazyky	francouzština
Náboženství	římskokatolické (státní), kalvínské, luteránské, judaistické
Státní útvar
Státní zřízení	unitární poloprezidentská republika (1848–1851) unitární autoritářská prezidentská republika (1851–1852)
Měna	francouzský frank
prezident	Ludvík Bonaparte
Vznik	24. únor 1848 – proklamace
Zánik	2. prosinec 1852 – korunovace Napoleona III.
Státní útvary a území
Předcházející Červencová monarchie Následující Druhé Francouzské císařství

Historie

Vznik

Podrobnější informace naleznete v článcích Únorová revoluce 1848 a Volby prezidenta Francie 1848.

Druhá republika vznikla v únoru 1848 po abdikaci a útěku posledního francouzského krále Ludvíka Filipa. 21. února 1848 v Paříži vypukly veřejné protesty, které se zanedlouho zvrhly v pouliční boje na barikádách mezi povstalci a královskými oddíly. 24. února byl k demisi donucen neoblíbený premiér François Guizot a poté abdikoval i sám král Ludvík Filip. Vznikla dočasná vláda a byla vyhlášena druhá republika, jejíž ústavu mělo vypracovat ústavodárné shromáždění, zvolené 4. května. V těchto volbách výrazně získala pravice, v důsledku čehož 24. června 1848 propuklo v Paříži povstání dělníků, zejména kvůli uzavření takzvaných národních dílen, které umožňovaly práci nezaměstnaným. Povstání bylo po prudkých bojích s francouzskou armádou a národní gardou potlačeno.^[1]

Na podzim, konkrétně 4. listopadu, byla nová ústava schválena. Uznávala individuální svobody a zrušila otrokářství v koloniích, cenzuru i trest smrti za politické zločiny. Zákonodárná moc podle ní příslušela jednokomorovému parlamentu, složenému ze 750 poslanců volených na 3 roky na základě všeobecného volebního práva; výkonnou moc měl mít v rukou prezident volený na čtyři roky a jím jmenovaní ministři. Byla zavedena přímá volba prezidenta, ale pokud by žádný kandidát nezískal přes 50 % hlasů, měl o vítězi rozhodnout parlament. Ve volbách konaných 10. prosince 1848 byl drtivou většinou (74.3%) zvolen populární synovec slavného Napoleona Bonaparta, Ludvík Napoleon Bonaparte. Šlo o historicky první přímou volbu prezidenta v Evropě. ^[1]

Zánik

Podrobnější informace naleznete v článku Francouzský převrat (1851).

Bonaparte se neúspěšně pokusil prosadit změnu ústavy, která do té doby umožňovala vykonávat prezidentskou funkci pouze jednou a omezovala ji na 4 roky. Postupně si získával podporu různých vrstev, kromě rolníků i armády a církve a 2. prosince 1851 se chopil diktátorské moci. Tento krok si nechal schválit veřejným referendem. O rok později, po dalším referendu, se nechal korunovat císařem jako Napoleon III, čímž druhá republika zanikla a vzniklo druhé císařství. Druhá republika tak byla nejkratší z režimů v dějinách Francie.^[1][2]

Galerie

• 
  Alphonse de Lamartine v čele davu před pařížskou radnicí 25. února 1848
• 
  Jednací síň Národního shromáždění, 1848
• 
  Ludvík Bonaparte jakožto člen Národního shromáždění, 1848
• 
  Pětifranková stříbrná mince s portrétem prezidenta Bonaparta, 1852

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku French Second Republic na anglické Wikipedii.

1. ŠUSTROVÁ, Petruška; MLEJNEK, Josef. LUDVÍK NAPOLEON PREZIDENTEM ANEB PRVNÍ PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA V EVROPĚ V PROSINCI 1848 [online]. Občanské sdružení PANT, 2013-01-03 [cit. 2022-04-27]. Dostupné online.
2. NĚMEC, Václav; SURÝ, Jan. Francie za druhého císařství, Pařížská komuna [online]. [cit. 2022-04-27]. Dostupné online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá Francouzská republika na Wikimedia Commons
• Dílo French Constitution of 1848 (New York Translation) ve Wikizdrojích (anglicky)

Dějiny Francie
Předchůdce: Červencová monarchie	1848–1852 Druhá Francouzská republika	Nástupce: Druhé Francouzské císařství