český pedagog a spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Dominik Filip (18. srpna 1879, Jičín - 28. listopadu 1946, Praha) byl středoškolský učitel, spisovatel, redaktor a vědecký pracovník.
| Dominik Filip | |
|---|---|
 Spisovatel Dominik Filip | |
| Narození | 18. srpna 1879 Jičín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. listopadu 1946 (ve věku 67 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | hřbitov Kostelec nad Orlicí |
| Povolání | středoškolský učitel |
| Manžel(ka) | Klára Filipová (1.7.1885-1966) |
| Děti | Ludmila (1906-1914)
Jindřich (13.7.1910-6.1932) Miloš (28.5.1917-26.8.1991) Vladimír (5.11.1922-7.3.2007) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se roku 1879 v Jičíně, ale ještě před nastoupení do obecné školy se přestěhoval s rodiči do Jamného nad Orlicí, odkud pocházel jeho rod.
Vyrůstal v dělnickém prostředí ve velké kartáčnické firmě, kterou založil a vedl jeho otec. Jako chlapec zde vydržel celé hodiny poslouchat místní pověsti. Tehdy se zřejmě zrodila jeho láska k pověstem pocházejícím z kraje pod Suchým vrchem.
Ve dvanácti letech byl dán rodiči na reálku v Jičíně, zde bydlel u prarodičů ze strany své matky. Rodiče z něj chtěli mít inženýra, ač jeho touhou bylo gymnázium. Již v sextě začal psát básně a angažoval se ve studentském časopise. Po maturitě vstoupil na techniku s pevným rozhodnutím, že se do dílny nevrátí. V tichosti se však dal zapsat na přednášky na Filozofické fakultě v Praze, kde chtěl studovat češtinu a historii. Povinná řečtina ho ale brzy odradila, a tak se začal věnovat zeměpisu a přírodopisu, jehož studium dokončil.
Po škole nastoupil jako suplent v Kolíně. Zde napsal první knihu věnovanou dětem: Mezi skřítky. Dále působil v Kostelci nad Orlicí. Zde se oženil se svou chotí Klárou, rozenou Kučejovou a narodili se jim zde jejich první dvě děti Ludmila a Jindřich. První světová válka přerušila jeho psaní cestopisu po východní Evropě: Z cesty po Rusi. Jeho životní dráha pokračovala do Pardubic a Hradce Králové. Zde se v roce 1917 narodilo jeho třetí dítě, syn Miloš. Se vznikem nové Československé republiky se vydal s velkým vlasteneckým nadšením působit jako správce gymnázia do Liptovském Sv. Mikuláše na Slovensko. Zde spatřila světlo světa kniha Trpasličí robinsonáda. Jeho pokrokovost však vzbudila nevoli zdejšího biskupa, a tak byl nucen se již v roce 1920 vrátit zpět do Čech. V Hradci se mu narodil nejmladší syn Vladimír. Jeho kroky nyní mířily do Prahy. Zde jako reakci na předchozí utlačování katechetou vystoupil s celou rodinou z katolické církve. Od roku 1922 vyučoval na Pražské reálce v Dušní ulici přírodopis a zeměpis. V Praze žil se svou rodinou ve vilce v nové čtvrti Ořechovka, kde jeho potomci žijí dodnes. V letech 1934–1945 řídil časopis pro dětskou literaturu Úhor. Kolem roku 1930 přišel o hlas a byl přeřazen na ministerstvo školství, kde se stal zástupcem sekčního šéfa. Jakmile se stal Emanuel Moravec ministrem Ministerstva školství, odešel raději předčasně do penze (v 58 letech). V 30. letech byl členem Kruhu českého jazyka, ze kterého se vyvinul Ústav pro jazyk český. Byl předsedou nadace Domova středoškolského studenstva, která umožňovala studium nadaným nemajetným studentům. Rovněž byl pracovníkem Společnosti přátel literatury pro mládež a Masarykova lidovýchovného ústavu. V nakladatelství Orbis byl zakladatelem edice domácího učení (učení na dálku). Byl předsedou politicky zaměřeného Realistického klubu, který řídil až do příchodu Němců, kdy byl klub rozpuštěn.
Mezi jeho přátele patřili spisovatelé Seifert, Halas, Nezval, sochaři Sucharda, Kavka, Španiel, malíři Filla, Vincenc Beneš a jeho životním přítelem byl Vojta Beneš (bratr Edvarda Beneše).
Každé prázdniny od maturity až do konce života trávil se svou rodinou v zamilovaném kraji v okolí Jablonného nad Orlicí.
Zemřel v roce 1946 v Praze.
Svůj život zasvětil Orlickému podhůří a věnoval se mu ve své tvorbě. Sebral velké množství místních pověstí, příběhy poté zpracoval ve svých knihách. Ceněny jsou jeho pohádky, ve kterých zpracoval náměty z lidových vyprávění, mýtů a legend. Jeho knihy vycházejí také z biblických, antických, orientálních i středověkých námětů. Soustavně se zabýval též kritikou dětské literatury, publikoval mnoho teoretických prací, především o pohádkách.
Své články uveřejňoval v mnoha časopisech. Např. časopis Zlatá Praha, Časopis turistů, časopis Úhor.
Za socialismu se jeho díla nevydávala kvůli nevhodnému buržoaznímu původu. V roce 1987 dosáhl jeho syn Vladimír vydání knihy Pohádky ze Zapomenuté země obsahující výbor jeho nejlepší tvorby.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominik Filip na Wikimedia Commons 
Autor Dominik Filip ve WikizdrojíchSeamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
