Dominantní septakord
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Dominantní septakord je pojem z oboru hudební teorie označující nejčastěji používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).
Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a malou septimu. Z hlediska terciového systému je dominantní septakord rozšířením durového kvintakordu.
Značení
Dominantní septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7 (ten se obecně používá ke značení malé septimy):
- od základního tónu c
- od základního tónu fis
- od základního tónu es
Remove ads
Složení
Následující tabulka obsahuje složení dominantního septakordu od jednotlivých základních tónů:
Remove ads
Význam
Jak napovídá již název akordu, je nejčastějším použitím dominantního septakordu funkce dominanty. Lze jej jako dominantu použít v durové i mollové (pro harmonickou a melodickou mollovou stupnici) tónině. Jedná se po durovém kvintakordu a mollovém kvintakordu o třetí nejčastěji používaný akord a to jak v lidové hudbě, populární hudbě a country, tak v klasické vážné hudbě.
Kromě toho je dominantní septakord „kostrou“ církevního mixolydického modu.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominantní septakord na Wikimedia Commons
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads