Doksanský mlýn
vodní mlýn čp. 11 v obci Doksany From Wikipedia, the free encyclopedia
Doksanský mlýn v Doksanech v okrese Litoměřice je vodní mlýn, který stojí na řece Ohři[1] v západní části obce na obou březích mlýnského náhonu, přibližně 200 metrů jihovýchodně od kláštera premonstrátek. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky; předmětem ochrany je budova mlýna, hospodářská budova na levém břehu náhonu, provozní budova malé vodní elektrárny nad náhonem, mostek přes náhon před východním průčelím provozní budovy a část náhonu s břehy zpevněnými opěrnými zdmi.[2]
| Doksanský mlýn | |
|---|---|
.jpg) Areál raně barokního mlýna v Doksanech, v pozadí jsou hospodářské a provozní budovy | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Výstavba | kolem 1150 |
| Přestavba | 1558, 1679 |
| Stavebník | Klášter Doksany |
| Další majitelé | Lexové z Aehrenthalu |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 11, Doksany, okres Litoměřice,  Česko |
| Souřadnice | 50°27′13,64″ s. š., 14°9′38,67″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 22264/5-1998 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mlýn pochází z poloviny 12. století a vznikl zároveň se založením zdejšího kláštera premonstrátek. Z dob krále Přemysla Otakara II. (1233–1278) je zmínka o soudním jednání mezi obcí Brozany a klášterem Doksany o nároku na vodu; soudní jednání trvalo 80 let.[1] Další připomínky pak pocházejí z počátku 15. století.[2]
Roku 1558 byl na jeho místě postaven raně barokní mlýn a v letech 1678–1679 nový mlýn. K roku 1882 jej vlastnil Jan svobodný pán z Aehrenthalu, majitel Doksan, a v roce 1939 Jan Aehrenthal.[1]
V roce 1951 byl mlýn znárodněn a odstaven zároveň s elektrárnou, která pracovala na 120 V napětí. Poté došlo v roce 1982 ke zdemolování celého zařízení, po kterém zde zbyly pouze dva válcové a dva kamenné mlýny, kapsový výtah, šnekový dopravník, síta na mouku a část transmisí.[1]
Od roku 1997 je mlýn postupně opravován, došlo k rekonstrukci malé vodní elektrárny, původní turbínu nahradila ležatá turbína Kaplanova a výkon generátoru byl připojen do státní sítě.[1]
Ve 14. století vylepšila mlýnské zařízení vačka, která dávkovala obilí, poté bylo zařízení mlýnice používáno beze změn až do konce 18. století.[1] Původně mlýn pohánělo 6 vodních kol o průměru 6 metrů. Dřevěnou strojovnu zničenou v roce 1926 velkou vodou nahradila nová Francisova turbína v betonovém uložení.[1]
Voda na vodní kolo vedla náhonem přes jez a stavidlo. Ve mlýně se dochovala Kaplanova turbína (spád 3,2 m), turbína Hydrohrom 1000 (výkon 110 kW) a Francisova turbína (k roku 1930: spád 2,25 m, výkon 60 HP).[1]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
