Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov

Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov (rusky Николай Александрович Добролюбов; 24. ledna^jul./ 5. února 1836^greg. Nižnij Novgorod – 17. listopadu^jul./ 29. listopadu 1861^greg. Petrohrad) byl ruský literární kritik, publicista, filosofující materialista a revoluční demokrat.

Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov
Narození	24. lednajul. / 5. února 1836greg. Nižnij Novgorod
Úmrtí	17.jul. / 29. listopadu 1861greg. (ve věku 25 let) Petrohrad
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Litěratorskije mostki
Pseudonym	-бов
Povolání	literární kritik, novinář, básník, spisovatel, filozof a publicista
Alma mater	Hlavní pedagogický institut
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

V roce 1856 se seznámil s N. G. Černyševským a N. A. Někrasovem, s nimiž přispíval do časopisu Sovremennik. Psal především satiry, parodie, fejetony, kritické stati. Zemřel na tuberkulózu ve věku 25 let.

Názory

Spolu s Černyševským byl ideologem rolnické revoluce v Rusku.^[1] Dobroljubov, když rozvíjel Bělinského myšlenku o vykořisťovatelské podstatě kapitalismu, napsal, že dělnická třída v kapitalistických zemích je vystavena dvojímu útlaku — útlaku buržoazie a statkářů, kteří se proti ní spojili. S vítězstvím kapitalismu se mění jen forma vykořisťování, stává se rafinovanější, ale její podstata zůstává stejná.^[2]

Dobroljubov byl významným literárním kritikem.^[3] Rozvinul estetické ideje a principy Bělinského, Gercena a Černyševského, aplikoval je při rozboru umělecké tvorby Ostrovského, Gončarova, Turgeněva, Nikitina, Dostojevského, Saltykova-Ščedrina.^[4] Širokou popularitu v Rusku získala Dobroljubovova stať Paprsek světla v říši temna, jejíž název se stal frazémem.

Hodnocení

Klasikové marxismu-leninismu zdůrazňovali význam tvorby N.A.Dobroljubova. Karl Marx psal, že staví Dobroljubova jako spisovatele „do jedné řady s Lessingem a Diderotem“. Friedrich Engels nazýval Dobroljubova a Černyševského „socialistickými Lessingy“.^[5] Československý historik Julius Dolanský psal, že Dobroljubov „patří obdivuhodné řadě ruských lidí, kteří už ve své době viděli daleko dopředu a byli mluvčími pokroku“.^[6] Dle T. G. Masaryka

„	Dobroljubov také svých politických a socialistických zásad nenabyl filozoficky; v tom je zcela závislý na Černyševském. [...] Silných, originálních idejí Dobroljubov nepřinesl, ale byl to silný literární propagátor, jakých doba potřebovala.[7]	“
— Tomáš Garrigue Masaryk. Rusko a Evropa, sv. 2

V sovětské éře byl Dobroljubov pro své kritické názory ceněn, v současnosti je téměř zapomenut.

České překlady

• DOBROLJUBOV, Nikolaj Aleksandrovič. Oblomovština: kritický rozbor románu "Oblomov" od J.A. Gončarova. Překlad Vilém Mrštík. Praha: Rozhledy, 1896. 55 s. cnb001050000.
• DOBROLJUBOV, Nikolaj Aleksandrovič. Vybrané literární stati. 1., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1950. 316 s. cnb000677346.

Odkazy

Reference

1. Stručný filosofický slovník, s. 107.
2. Makarov, s. 190.
3. Stručný filosofický slovník, s. 109.
4. Ščipanov, s. 341.
5. Ščipanov, s. 342.
6. Dolanský.
7. Masaryk 1996, s. 55.

Literatura

• DOLANSKÝ, Julius, 1964. Ruští revoluční demokraté. Praha: Lidová demokracie. 140 s. (Politická knihovna Čs. strany lidové / sv. 63).
• JIRÁSEK, Josef. Přehledné dějiny ruské literatury. II. díl, (Od šedesátých let minulého století do roku 1918). Vydání druhé. V Brně: Josef Stejskal, 1946. 227 s. cnb000622056. S. 13–15.
• KRUŽKOV, Vladimir Semjonovič. Světový názor N.A. Dobroljubova. 1., autoris. vyd. Praha: SNPL, 1955. 568 s. cnb000717624.
• MAKAROV, Alexej, 1972. Stručné dějiny filosofie (původním názvem: Историко-философское введение к курсу марксистско-ленинской философии, Istoriko-filosofskoje vveděnije k kursu marksistsko-leninskoj filosofii). Překlad Stanislav Kučera; ilustrace Josef Týfa (autor obálky). 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 226 s. (Most, svazek 7). Kapitola „Filosofie ruských revolučních demokratů XIX. stol.”, s. 178–192.
• MASARYK, Tomáš Garrigue, 1996. Rusko a Evropa: studie o duchovních proudech v Rusku. Svazek 2. Praha: Ústav Tomáše Garrigua Masaryka. 495 s. (Spisy T. G. Masaryka; sv. 12). ISBN 80-901971-6-7. Kapitola XV „Realismus a nihilismus. Černyševskij a Dobroljubov – Pisarev“, s. 51–55. Kniha vychází s finanční podporou Grantové agentury České republiky.
• PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: [1789-1917]. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 629 s. cnb000164376. S. 227–231.
• SMIRNOV, V. Z. N.A. Dobroljubov o výchově. 1. vyd. Praha: SPN, 1956. 82 s. cnb000680430.
• ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofické a sociologické myšlení v Rusku ve 40. až 60. letech XIX. století. Materialismus revolučních demokratů a jejich boj proti idealismu. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 309–353.
• Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 7. díl. V Praze: J. Otto, 1893. 957 s. cnb000277218. S. 726. Dostupné online
• , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „DOBROLJUBOV Nikolaj Alexandrovič”, s. 107–110.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov na Wikimedia Commons
• Osoba Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov

Portály: Lidé | Rusko | Literatura