Deaflympiáda

Deaflympiáda (dříve užívané názvy Tiché hry, Světové hry neslyšících a Mezinárodní hry neslyšících) je sportovní událost zaštiťovaná Mezinárodním olympijským výborem (International Olympic Commitee, zkratka IOC), které se účastní neslyšící sportovci na vrcholové úrovni.^[1] Nejvýraznějším rozdílem mezi Deaflympiádou a dalšími sportovními událostmi (olympiádou, paralympiádou a speciální olympiádou) zaštiťovanými MOV, je nahrazení zvukové signalizace na závodiších (např. výstřel ze startovací pistole, pokyn z megafonu nebo píšťalky rozhodčích) vizuální signalizací.^[2] Hry organizuje od roku 1924 Mezinárodní výbor sportu neslyšících (Comité International des Sports des Sourd), zkratka CISS).^[3]

Deaflympiáda
logo Deaflympiády logo Deaflympiády
Motto	PER LUDOS AEQUALITAS (Sportem k jednotě)
Soutěže	konání každé 4 roky, letní a zimní Deaflympiáda s odstupem 2 let
Zahájení	První Deaflympiáda 1924 - Paříž, Francie

Historie

Deaflympiáda se koná každé čtyři roky. Po Olympijských hrách samotných je Deaflympiáda druhou sportovní událostí s nejdéle trvající historií. První hry, které se konaly v Paříži v roce 1924, byly také vůbec první mezinárodní sportovní akcí sportovců se zdravotním postižením. Pravidelný čtyřletý cyklus pořádání her byl narušen druhou světovou válkou, kdy se konala zimní Deaflympiáda až v roce 1949. Deaflympiáda neboli v Tiché hry, označení z roku 1924, na které se do Paříže v roce 1924 sjelo pouhých 148 sportovců z devíti evropských států, se nyní rozrostla do celosvětově významné akce.^[2]

Oficiální názvy her se v průběhu let měnily. Původní název v letech 1924–1965 byl „mezinárodní hry neslyšících“. Občas se vyskytovalo také označení „mezinárodní tiché hry“ podle anglického označení The Silent Games. Od roku 1966 do roku 1999 se jim říkalo „Světové hry neslyšících“ a nebo se příležitostně hovořilo o „Světových tichých hrách“. Od roku 2001 se užívá současné označení Deaflympiáda, v anglickém jazyce Deaflympics (často mylně je uváděn termín Deaf Olympics).

Sportovci, kteří se chtějí kvalifikovat na Deaflympiádu, musí mít na svém „lepším uchu“ (ucho s nižší sluchovou ztrátou v dB) sluchovou ztrátu minimálně 55 dB. Aby byly podmínky pro všechny sportovce s různou kompenzací sluchu stejné, nesmí sportovci během sportovního výkonu používat sluchadla, kochleární implantáty a další sluchové kompenzační pomůcky. Dalším příkladem, v čem se sportovní hry neslyšících liší od sportovních akcí slyšících sportovců, je způsob organizace a technické zajištění her. Protože se nemohou neslyšící závodníci orientovat podle zvukových signalizací, využívá se na startovištích několika alternativních možností. Například fotbaloví rozhodčí používají vlajkové signalizace namísto píšťalek nebo jsou na tratích instalovány světelné signalizace nahrazující výstřel ze startovací pistole. Je také obvyklé, že diváci nepodporují sportovce pokřiky nebo potleskem, ale vytváří vlny zvedáním a skláněním paží.^[2]

Hostující národy a pořadatelská města

Do roku 2019 byly letní deaflympijské hry pořádány ve 21 městech v 17 zemích, z toho pouze pětkrát proběhly mimo Evropu (Washington, DC 1965, Los Angeles 1985, Christchurch 1989, Melbourne 2005 a Tchaj-pej 2009). Poslední letní hry se konaly v Caxias do Sul v Brazílii v roce 2022. Zimní deaflympijské hry pořádalo 16 měst v 11 zemích. Poslední zimní hry se konaly v Sondrio Province v Itálii v roce 2019.

Zimní hry v roce 2011 pořádané na Slovensku ve Vysokých Tatrách byly zrušeny z důvodu nedostatečné připravenosti organizačního výboru pořádat hry. Mezinárodní výbor neslyšících sportovců podal trestní oznámení na Slovenský organizační výbor deaflympijských her a na jeho prezidenta Jaromíra Rudu. Trestní stížnost požaduje vrácení finančních prostředků, které byly převedeny na účet Slovenského organizačního výboru deaflympijských her z národních sportovních federací neslyšících, na pokrytí ubytování a dalších výdajů souvisejících s deaflympijskými hrami. Podle slovenského deníku SME, „Jaromír Ruda, šéf organizačního výboru Slovenského, [je] mistr slibů a obviněný z podvodů souvisejících s deaflympijskými hrami ve výši 1,6 milionů euro.“^[4] V dopise prezidentovi Mezinárodního výboru pro sport pro neslyšících ICSD Craig Crowley a deaflympionikům ze Spojených států amerických vyjádřil Ruda „své hluboké omluvy za zrušení 17. zimních deaflympijských her“. V současné době byl slovenský neslyšící výbor a Slovenská asociace odborových svazů neslyšících pozastavena. V roce 2013 zvláštní trestní soud v Banské Bystrici odsoudil Rudu s trestem odnětí svobody ve výši 14 a půl roku za podvod se 1,6 miliony eur, které měly být použity na zimní deaflympijské hry.^[5]

Seznam hostitelů letních deaflympijských her

Hry	Rok	Stát	Zahájení	Termín	Počet národů	Počet soutěžících			Počet sportů	Počet soutěží	Nejúspěšnější stát
						Celkově	Muži	Ženy
1	1924	Paříž, Francie	Gaston Doumergue	10.–17. srpna	9	148	147	1	6	31	Francie Francie
2	1928	Amsterdam, Nizozemsko	Vilemína Nizozemská	18.–26. srpna	10	212	198	14	5	38	Spojené království Spojené království
3	1931	Norimberk, Německo		19.–23. srpna	14	316	288	28	6	43	Německo Německo
4	1935	Londýn, Velká Británie		17.–24. srpna	12	221	178	43	5	41	Spojené království Spojené království
5	1939	Stockholm, Švédsko		24.–27. srpna	13	250	208	42	6	43	Spojené království Spojené království
6	1949	Kodaň, Dánsko		12.–16. srpna	14	391	342	49	7	51	Spojené království Spojené království
7	1953	Brusel, Belgie		15.–19. srpna	16	473	432	41	7	57	Německo Německo
8	1957	Milán, Itálie		25.–30. srpna	25	635	565	70	9	69	Sovětský svaz Sovětský svaz
9	1961	Helsinki, Finsko		6.–10. srpna	24	613	503	110	10	94	Sovětský svaz Sovětský svaz
10	1965	Washington, Spojené státy americké	Lyndon B. Johnson	27. června–3. července	27	687	575	112	9	85	Sovětský svaz Sovětský svaz
11	1969	Bělehrad, Jugosláve		9.–16. srpna	33	1,189	964	225	12	105	Sovětský svaz Sovětský svaz
12	1973	Malmö, Švédsko		21.–28. srpna	31	1,116	893	223	11	97	USA USA
13	1977	Bukurešť, Rumunsko	Nicolae Ceaușescu	17.–27. července	32	1,150	913	237	11	106	USA USA
14	1981	Kolín, Západní Německo		23. července–1. srpna	32	1,198	893	305	11	110	USA USA
15	1985	Los Angeles, Spojené státy americké	Ronald Reagan	10.–20. srpna	29	995	745	250	11	96	USA USA
16	1989	Christchurch, Nový Zéland	David Cargill	7.–17. ledna	30	955	726	229	12	120	USA USA
17	1993	Sofie, Bulharsko	Želju Želev	24. července–2. srpna	52	1,679	1,295	384	12	126	USA USA
18	1997	Kodaň, Dánsko	John M. Lovett	13.–26. července	65	2,028	1,496	534	14	140	USA USA
19	2001	Řím, Itálie	Carlo Azeglio Ciampi	22. července–1. srpna	67	2,208	1,562	646	14	143	USA USA
20	2005	Melbourne, Austrálie	Marigold Southey	5.–16. ledna	63	2,038	1,402	636	14	147	Ukrajina Ukrajina
21	2009	Tchaj-pej, Tchaj-wan	Ma Jing-jeou	5.–15. září	80	2,670	1,714	779	17	177	Rusko Rusko
22	2013	Sofie, Bulharsko	Rosen Plevneliev	26. července–4. srpna	83	2,711	1,792	919	16	203	Rusko Rusko
23	2017	Samsun, Turecko	Recep Tayyip Erdoğan	18.–30. července	97	2,856	1,897	959	18	219	Rusko Rusko
24	2021	Caxias do Sul, Brazílie		1. -15. května 2022[6]

Seznam hostitelů zimních deaflympijských her

Hry	Rok	Stát	Zahájení	Termín	Počet národů	Počet soutěžících			Počet sportů	Počet soutěží	Nejúspěšnější stát
						Celkově	Muži	Ženy
1	1949	Seefeld, Rakousko		26.–30. ledna	5	33	33	0	2	5	Švýcarsko Švýcarsko
2	1953	Oslo, Norsko		20.–24. února	6	44	42	2	4	9	Norsko Norsko
3	1955	Oberammergau, Západní Německo		10.–13. února	8	59	54	5	4	11	Norsko Norsko
4	1959	Monatana-Vermala, Švýcarsko		27.–31. ledna	9	53	49	4		14	Norsko Norsko
5	1963	Are, Švédsko		12.–16. března	9	60	47	13		13	Rakousko Rakousko
6	1967	Bertesgaden, Západní Německo		20.–25. února	12	77	64	13		11	Norsko Norsko
7	1971	Adelboden, Švýcarsko		25.–30. ledna	13	92	69	23		11	Švýcarsko Švýcarsko
8	1975	Lake Placid, Spojené státy americké		2.–8. února	13	139	110	29		12	Kanada Kanada
9	1979	Méribel, Francie		21.–27. ledna	14	113	80	33		12	Sovětský svaz Sovětský svaz
10	1983	Madonna di Campiglio, Itálie		13.–23. ledna	15	147	106	41		17	Sovětský svaz Sovětský svaz
11	1987	Oslo, Norsko		7.–14. února	15	129	93	36		18	Norsko Norsko
12	1991	Banff, Kanada		2.–9. března	16	181	145	36		18	Sovětský svaz Sovětský svaz
13	1995	Ylläs, Finsko		14.–19. března	18	258	210	48		15	Rusko Rusko
14	1999	Davos, Švýcarsko		6.–14. března	18	265	209	56		17	Rusko Rusko
15	2003	Sundsvall, Švédsko		26. února–9. března	21	247	205	42		23	Rusko Rusko
16	2007	Salt Lake City, Spojené státy americké		1.–10. února	23	298	230	68		26	Rusko Rusko
17	2011	Vysoké Tatry, Slovensko		16.–28. února	–	–	–	–	–	–	zrušeno
18	2015	Chanty-Mansijsk, Rusko		28. března–5. dubna	27	336	244	92		31	Rusko Rusko
19	2019	Sondrio Province, Itálie		12.–21. prosince	7	483	360	123	6	38

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deaflympics na anglické Wikipedii.

1. IOC signs MoU with International Committee of Sports for the Deaf - Olympic News. International Olympic Committee [online]. 2017-01-25 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
2. Deaflympics: International Games for the Deaf. Disabled World [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
3. About the ICSD. ciss.org [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
4. Global Voices [online]. 2011-02-11 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
5. Deaflympics Committee Head Sentenced to Thirteen Years. Webnoviny.sk [online]. 2011-06-01 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online.
6. Postponement of the 2021 Summer Deaflympics. www.deaflympics.com [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Deaflympiáda na Wikimedia Commons
• Český svaz neslyšících sportovců – ČNSN
• PÁNEK, Petr. Dějiny sportu českých neslyšících [online]. 2009 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. bakalářská práce, FF UK

Portály: Sport