forma nepřímé daně (danící spotřebu) From Wikipedia, the free encyclopedia
Daň z přidané hodnoty (zkratka DPH) tvoří jeden z nejdůležitějších příjmů státního rozpočtu. Platí ji všichni při nákupu většiny zboží a služeb, proto se jí také někdy říká univerzální daň nebo též všestranná daň. Princip této daně je v tom, že dodavatel, pokud je registrován jako plátce, musí odvést z obchodu část hodnoty, pokud je tento obchod předmětem daně. Naopak odběratel si za jistých podmínek může zažádat o vrácení daně, kterou při obchodu dodavateli (plátci) zaplatil. Hlavní výhodou této daně je, že se snadno vymáhá a subjekty se jejímu placení mohou hůře vyhnout.
Je to typ nepřímé daně, protože není možné dopředu jednoznačně určit daňového poplatníka, tedy osobu, která bude v konečné fázi daň platit. Definována může být pouze osoba, která konkrétní nepřímou daň odvádí státu, tedy plátce daně.
V České republice byla tato daň zavedena 1. ledna 1993 a nahradila tak dříve používanou daň z obratu.
| Stát | základní sazba | snížená sazba |
|---|---|---|
| Česko | 21 % | 12 % |
| Belgie | 21 % | 12 (6) % |
| Dánsko | 25 % | není |
| Estonsko | 22 % | 9 (5) % |
| Finsko | 24 % | 14 (10) % |
| Francie | 20 % | 10 (5,5) % |
| Chorvatsko | 25 % | 10 % |
| Lucembursko | 17 % | 14 (8) % |
| Maďarsko | 27 % | 18 % |
| Malta | 18 % | 5 % |
| Německo | 19 % | 7 % |
| Nizozemsko | 21 % | 9 % (21% daň z pojištění) |
| Polsko | 23 % | 8 (5) % |
| Rakousko | 20 % | 10 % |
| Řecko | 24 % | 13 (6) % |
| Slovensko | 20 % | 10 % |
| Slovinsko | 22 % | 9,5 % |
| Švédsko | 25 % | 12 (6) % |
| Švýcarsko | 7,7 % | 2,5 (3,7) % |
Německo a Francie byly prvními zeměmi, které zavedly DPH ve formě obecné spotřební daně během 1. světové války.[2] Tvůrce DPH, tehdy zvané taxe sur la valeur ajoutée (francouzsky TVA), byl francouzský ekonom Maurice Lauré. Poprvé použil daň v roce 1954, kdy se po druhé světové válce stal ředitelem francouzské daňové správy (Direction générale des impôts) v kolonii Ivory Coast (Côte d'Ivoire). Po úspěšném experimentu byla ve Francii zavedena v roce 1958.[2] Daň se z počátku vztahovala pouze na velké korporace, časem se ale rozšířila na všechny druhy zboží. V současné době tvoří DPH ve Francii přes polovinu příjmů státu.[3]
Princip daně z přidané hodnoty spočívá v odvedení daně pouze z rozdílu ceny mezi vstupy a výstupy, tedy z toho, o kolik se cena zboží u něho zvýší (kolik k hodnotě přidá). Subjekt platí dodavatelům cenu včetně této daně a dodavatel sám dostává zaplaceno za zboží včetně této daně. Do státního rozpočtu pak odvede rozdíl mezi obdrženou a zaplacenou daní, případně mu může daň být vrácena.
Snížená sazba DPH v Česku činí 12 %.
Obchodník zakoupí od svého dodavatele zboží za 1120 Kč – z toho 1000 Kč tvoří cena zboží a 120 Kč tvoří DPH, kterou dodavatel odvede státu. Obchodník zboží rozveze svým odběratelům a prodá za 1680 Kč. Z toho 1500 Kč činí cena zboží a 180 Kč DPH. Při vyčíslení daně obchodník od DPH na výstupu (180 Kč) odečte DPH na vstupu (120 Kč) a odvede rozdíl: 60 Kč. To znamená, že mu vznikla daňová povinnost odvést státu 60 Kč, v případě záporného rozdílu mu vznikne nadměrný odpočet, který mu finanční úřad vrátí na účet.
Příklad je samozřejmě značně zjednodušen, aby ilustroval princip. Existují různé sazby daně a lze odpočíst i DPH ze zboží, které obchodník potřebuje pro svou činnost.
Daní se tedy vlastně hrubá marže, což je ona „přidaná hodnota“.[4]
Předmětem daně je dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby za úplatu fyzickou nebo právnickou osobou, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Předmětem daně je považováno také pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti a také pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani. Dále je předmětem daně dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.[5]
Zdanitelné plnění je plnění, které je předmětem daně a není osvobozené od daně.[6]
Ze zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty § 2a není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží bylo v tuzemsku osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10. Dále je-li v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím zvláštního režimu pro obchodníky se specifickým zbožím (použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti) nebo s použitím pro prodej veřejnou dražbou a nebo s použitím přechodného režimu pro použité dopravní prostředky.
Zboží není předmětem daně, pokud celková hodnota pořízení zboží z jiného členského státu nepřekročila hranici 326 000 Kč v příslušném ani v předcházejícím roce a bylo pořízeno osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem nebo osvobozenou osobou, která není plátcem nebo osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce a nebo právnickou osobou nepovinnou k dani.
Vynětí z předmětu daně se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně nebo pořízení nového dopravního prostředku.[5]
Plátcem daně z přidané hodnoty je každý subjekt se sídlem, provozovnou či místem podnikání registrovaný jako plátce DPH. V Česku se plátcem musí povinně stát subjekt, jehož obrat přesáhl za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 2 000 000 Kč. Výjimku tvoří osoba, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.
Přihlášku k registraci musí podat do 15 dnů po skončení termínu, v němž subjekt překročil stanovený limit a plátcem se stává prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročil stanovený obrat. Pokud to neudělá, je mu finanční úřad povinen ze zákona udělit pokutu 10 % ze všech příjmů za období, v němž měl být plátcem daně a nebyl.
Od 1. ledna 2010 se plátcem DPH stává každý český podnikatel, který poskytne nebo přijme službu od podnikatele registrovaného k DPH v jiném státu EU. Tedy bez ohledu na výši obratu (od 1 Kč).[7][8] Kromě toho zákon určuje speciální situace, za kterých je třeba okamžitě se k DPH registrovat. Firmy i podnikatelé se taktéž mohou stát dobrovolným plátcem DPH.[9]
V ČR existuje státem vedený Registr plátců DPH, kde si kdokoli může zjistit, zda je daný subjekt plátcem DPH či nikoli.[10]
Daňový subjekt, který ze zákona hradí daň z předmětu svého zdanění.
Evropská unie vymezuje zboží a služby, které mohou (ale nemusí) být předmětem snížené sazby (či snížených sazeb) DPH, a stanovovala minimální výši základní sazby DPH (15 %) a minimální výši snížené sazby DPH (5 %). Dále stanovuje zboží a služby, které mohou být od DPH osvobozeny. Povinnost minimální sazby 15 % vypršela koncem roku 2015 a Evropská komise má v plánu ji obnovovat.[11][12]
V lednu 2013 byla základní sazba v členských státech EU v rozmezí 15 % (Lucembursko) až 27 % (Maďarsko). Všechny státy kromě Dánska také měly alespoň jednu sníženou sazbu. Od roku 2015 zvýšilo Lucembursko základní sazbu DPH na 17 %.[13]
Existují různé sazby DPH. Ekonom Miroslav Zámečník ale uvádí, že z ekonomického hlediska by měla samozřejmě být obecně pouze jedna sazba, ale různé sazby jsou udržovány čistě z politických důvodů.[14]
Daň z přidané hodnoty v Česku je rozdělena do dvou sazeb:
Plátci DPH musí na svá uskutečněná zdanitelná plnění uplatňovat základní sazbu DPH, pokud zákon nestanoví jinak. Uplatňovat sníženou sazbu DPH mohou jen v případech vyjmenovaných v zákoně.
Snížená sazba se uplatňuje na teplo, chlad a zboží uvedené v příloze 3 zákona o DPH. Dani také podléhají služby uvedené v příloze 2, kam patří například ubytovací služby, pozemní a vodní hromadná doprava osob a jejich zavazadel, zdravotní či sociální péče. Snížená sazba platí také pro stravovací služby a podávání nápojů. Patří sem veškeré restaurační, cateringové a ostatní stravovací služby a podávání nápojů – v příloze 2 uvedeny pod kódem 56.[15] Podávání alkoholických nápojů nebo tabákových výrobků má stále základní sazbu DPH.
U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v zákonu se uplatňuje první snížená sazba daně. Při dodání zboží nebo pořízení zboží z jiného členského státu, která obsahují druhy zboží podléhající různým sazbám daně, se uplatní nejvyšší z těchto sazeb, čímž není dotčena možnost uplatnit u každého druhu zboží příslušnou sazbu daně samostatně.
V letech 2015–2023 existovala ještě druhá snížená sazba, která činila 10 %. Uplatňovala se na položky uvedené v již neexistující příloze 3a) zákona o DPH. Této sazbě podléhaly např. knihy, léky, nenahraditelná dětská výživa, suroviny určené k výrobě potravin pro lidi s celiakií a fenylketonurií.
V českém systému DPH fakticky existuje další sazba DPH, a to 0%, byť není formálně označena jako zvláštní sazba. Nulová sazba představuje zboží a služby osvobozené od daně, avšak s nárokem na odpočet (§ 63 Zákona o DPH[16]). Z běžného zboží jsou to tištěné či audio knihy, dále pak činnosti související s dovozem a vývozem zboží a služeb.
Samovyměření daně z přidané hodnoty je novým prvkem, který si vynutil přeshraniční obchod v rámci Evropské unie. Dovozce zboží a služeb, který vyměřuje daň na výstupu, si sám vyměří daň na vstupu. Tu pak uplatní jako odpočet při vyúčtování s finančním úřadem. Minimální DPH v EU činí 5 % (dáno právem EU).
Tuzemské přenesení daňové povinnosti se týká nákupu zlata, pořízení nemovitostí, stavebních a montážních prací, dodávek mobilních telefonů, poskytování telekomunikačních služeb, prodeji herních konzolí, tabletů či notebooků.
| Období | základní sazba | snížená sazba | druhá snížená sazba |
|---|---|---|---|
| 1. 1. 1993–31. 12. 1994 | 23 % | 5 % | – |
| 1. 1. 1995–30. 4. 2004 | 22 % | 5 % | – |
| 1. 5. 2004–31. 12. 2007 | 19 % | 5 % | – |
| 1. 1. 2008–31. 12. 2009 | 19 % | 9 % | – |
| 1. 1. 2010–31. 12. 2011 | 20 % | 10 % | – |
| 1. 1. 2012–31. 12. 2012 | 20 % | 14 % | – |
| 1. 1. 2013–31. 12. 2014 | 21 % | 15 % | – |
| 1. 1. 2015–31. 12. 2023 | 21 % | 15 % | 10 %* |
| od 1. 1. 2024 | 21 % | 12 % | – |
*Sazba platila jen pro zboží uvedené v příslušné příloze zákona o DPH (příloha č. 3a v letech 2015–2023), např. pro kojeneckou výživu, vybrané mlýnské výrobky, léky, knihy a hudebniny.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
