Důl Jan Maria
důl ve Slezské Ostravě From Wikipedia, the free encyclopedia
Důl Jan Maria je zaniklý černouhelný důl v oblasti Hranečníku ve Slezské Ostravě. Po bývalé šachtě zbylo několik památkově chráněných budov.[1][2]
| Důl Jan Maria | |
|---|---|
 Správní budova dolu Jan Maria | |
| Základní údaje | |
| Jiné názvy | Důl č.IV |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Rozloha | 190 ha |
| Maximální hloubka | 460 m |
| Těžba | černé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Moravskoslezský |
| Okres | Ostrava-město |
| Revír | Ostravsko-karvinský revír |
| Souřadnice | 49°49′32,88″ s. š., 18°19′17,04″ v. d. |
 | |
| Provozní údaje | |
| Období těžby | 1855-1963 |
| Roční těžba | 90–150 000 t |
| Kód památky | 11286/8-3936 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl byl založen v roce 1852 Johannem Maria Wilczkem, po kterém také dostal svůj název. Důl vznikl prohloubením kutacích jam číslo IV a I (sv. Anna) a postupem let se stal významným zdrojem černého uhlí a zaměstnavatelem horníků. Těžba během prvního desetiletí utěšeně rostla, také díky instalaci parního stroje a klecí. Vzhledem k masivnímu výskytu metanu muselo být výdušné oddělení jámy hluboké kolem 160 metrů opatřeno ventilátorem. Postup do hloubky a rozfárání důlního pole si vyžádalo v r. 1875 vyhloubení třetí a poslední jámy v lokalitě - větrní (definitivní hloubka 222 m).
První opravdu zásadní modernizací prošla šachta na Hranečníku v letech 1899 až 1909. Těžní jámu vyzdili a rozšířili na širší profil. Nad ní smontovali 32 metrů vysokou ocelovou těžní věž (1904). Důkazem technického pokroku se stal parní těžní stroj o výkonu 800 koní. Jako dominanta se nad areálem tyčil 50 m vysoký komín kotelny. Další rekonstrukci (1914-1915) narušilo vypuknutí 1. světové války. Těžaři stihli aspoň stavbu provozní a správní budovy s lampovnou, záchrannou stanicí, ordinací lékaře a kanceláří pro úředníky a dozorce. Díky těmto opatřením se zvýšila těžba ze zhruba 70 - 80 000 tun ročně až na 150 000 tun během válečných let. V roce 1928 dosáhla hlavní jáma konečné hloubky 453 metrů. V blízkosti dolu vyrostla osada Hranečník, kterou obývalo zhruba tisíc lidí.
Obecně se dá říci, že Wilczkovy doly, se slojemi vesměs nižších mocností a ve větších hloubkách, měly nízkou rentabilitu těžby. Po smrti starého hraběte Jana Nepomuka pokračoval v jeho díle syn Hans. Nic ale nezměnil na faktu, že Kamenouhelné doly a koksovna Jana Wilczka, ke kterým kromě dolu Jan Maria patřily také doly Trojice, Ema a Michálka, se ocitly v roli okrajového těžířstva. Díky potřebám válečné mašinérie se ostravsko-karvinská uhelná pánev stala pro Třetí říši strategickým zdrojem paliva.
Definitivní konec podnikání hrabat Wilczků přineslo znárodnění těžkého průmyslu v roce 1945. O dva roky později se Důl Jan Maria v rámci státního podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly spojil se Zárubkem. V poválečném období horníci dotěžili uhelné zásoby, včetně pilířů. V roce 1963 dolování na Hranečníku skončilo. Po šachtě zůstala památkově chráněná budova strojovny (mylně označována za jámovou budovu) a správní budova. V rekonstruovaných prostorách se nachází hotel Jan Maria.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
