From Wikipedia, the free encyclopedia
Czorsztynská elevace, czorsztynská jednotka nebo hřbet (ve slovenské literatuře používaný přepis čorštynská elevácia, čorštynský chrbát) je předpokládaný intraoceanický hřbet,[1] úzká a dlouhá, stuze podobná, pravděpodobně kontinentální oblast, existující od bajoku ve střední juře do svrchní křídy, v oblasti mezi předpokládaným Váhickým oceánem (kysucká pánev) a Valaiským oceánem (magurská pánev). Hřbet zanikl při uzavírání Váhického oceánu, kdy se podsunul pod čelo tatrika. V současnosti nejsou známy žádné výskyty jeho krystalinika na povrchu, zachovaná jsou jen odlepená souvrství usazených hornin, tvořící čočky vystupující v Pieninském bradlovém pásmu, které jsou označovány jako oravikum.
Oblast czorsztynské elevace geometricky odpovídá alpské briançonnaiské zóne, která dělí penninickou oceánickou oblast na severní a jižní větev.[2]
Pojmenování elevace je odvozeno od polské obce Czorsztyn v Pieninách.
Během triasu tvořilo oravikum jižní část šelfu Evropské platformy, která, podle některých předpokladů, laterálně na západě pokračovala do centrálněkarpatských jednotek. Ve spodní juře (lias) došlo v celé tethydě k roztahování kůry a vzniku poklesávajících extenzních bazénů.[3] Až do začátku bajoku se v celé Czorsztynské jednotce usazovaly zejména černé břidlice a slíny.[4] V průběhu tohoto období se však ztenčená kůra v prohlubující se kysucké pánvi rozpadla a došlo pravděpodobně k vzniku Váhického oceánu.[5] K vzniku Czorsztynského hřbetu došlo v důsledku pasivního roztahování kůry spojeného s tiltingem a rotací kůrových bloků kolem horizontálních os. Vynořování czorsztynské elevace mělo za následek změnu sedimentace z hlubokovodní hemipelagické na mělkovodní, s neptunickými dajkami a hojným skluzovým materiálem. Na některých místech dokonce se známkami krasovatění, které může být známkou výzdvižení nad mořskou hladinu.[6] Rozpínání Váhického oceánu a vyzdvižení czorsztynského hřbetu mělo v průběhu beriasu až valanginu za následek vznik severní magurské a jižní kysucké pánve (walentowská fáze), které elevaci obklopovaly.[5] Poslední důkazy o vynoření elevace pocházejí z hoterivu až aptu.[7] Postriftové chladnutí způsobilo poklesnutí czorsztynské elevace pod hladinu moře pravděpodobně až ve svrchní křídě. Po pohlcení Váhického oceánu pod čelo karpatského orogénu (selecká fáze) došlo ve svrchní křídě až paleocénu k srážce čela tatrika s oravikem (jarmutská nebo laramská fáze). Při této srážce došlo k odlepení sedimentárních souvrství a jejich přesunu v podobě příkrovů. Czorsztynská eleváce následně zanikla. V současnosti nejsou na povrchu ani z vrtů známy žádné výskyty autochtonních hornin, ani krystalinika.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.