Cihlová renesance

Cihlová renesance (německy Backsteinrenaissance, anglicky Brick Renaissance) je stylem časově navazujícím na cihlovou gotiku. Ve srovnání s cihlovou gotikou je pojem cihlová renesance méně používaný termín.

V období renesance (a také baroka) byly viditelné cihelné zdi již méně atraktivní, a tak se cihly zpravila zakrývaly omítkou. Období renesance přineslo i tzv. renesanční cihlu, která byla spojena s italskou renesancí. Tyto cihly se vyráběly za použití menšího vodního podílu v hlíně a byly lisovány při použití velkého tlaku. Obecně měly renesanční cihly šířku asi 17 centimetrů a délku mezi 20 a 25 centimetry. V roce 1619 bylo J. Etheringtonem vynalezeno strojní formování cihly, přesto se ale cihly nejčastěji vyráběly ručně.^[1]

Stavby cihlové gotiky byly, zejména v hanzovních městech oblasti Baltského moře, postupně přizpůsobovány potřebám a formám renesance. V dnešním Německu lze cihlovou renesanci najít v regoinu vymezeném:

ze severu na jih mezi Flensburgem a regionem Stará marka v Sasku-Anhaltsku
ze západu na východ mezi Husumem a Stralsundem

Přechod mezi cihlovou gotikou a cihlovou renesancí je plynulý. Cihlová renesance si do značné míry zachovala výrazový jazyk cihlové gotiky: typickými prvky cihlové renesance jsou původně gotické prvky jako schodovité štíty budov, transepty, fasády směřující do výšky.

Remove ads

Příklady cihlové renesance: