moravsko-německý historik a politik, poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu, starosta Brna From Wikipedia, the free encyclopedia
Christian Friedrich d’Elvert (12. dubna 1803 Křenová[1] – 28. ledna 1896 Brno[2]) byl moravsko-německý liberální politik a historik, poslanec zemského sněmu a krátce i říšské rady, v 60. a 70. letech 19. století také opakovaně starosta města Brna.
| Christian d'Elvert | |
|---|---|
 Christian d'Elvert | |
| Poslanec Frankfurtského parlamentu | |
| Ve funkci: 1848 – 1849 | |
| Brněnský starosta | |
| Ve funkci: květen 1861 – 1864 | |
| Předchůdce | Rudolf Ott |
| Nástupce | Alfred Skene |
| Ve funkci: 1870 – 1876 | |
| Předchůdce | Rudolf Ott |
| Nástupce | Karl van der Strass |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1848 – 1849 | |
| Ve funkci: 1871 – 1878 | |
| Ve funkci: 1880 – 1896 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1871 – 1882 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Klub liberálů – staroněmci) (Sjednoc. německá levice) |
| Narození | 12. dubna 1803 Křenová, Morava Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 28. ledna 1896 (ve věku 92 let) Brno  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Děti | Heinrich d'Elvert |
| Příbuzní | Friedrich d'Elvert (bratr) |
| Alma mater | Filosof. lyceum Brno, Olomouc Karlo-Ferdin. univ. Vídeňská univerzita |
| Profese | politik, spisovatel, historik, vydavatel, právník a správní úředník |
| Commons | Christian d'Elvert |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel ze staré rodiny z Alsaska povýšené již v 16. století do šlechtického stavu, po francouzské revoluci přesídlil rod na Moravu. Christian se narodil jako nejstarší ze čtyř synů bývalého důstojníka francouzského královské armády Heinricha d'Elverta (1768–1830) a jeho manželky Anne de Taintenier (1773–1865).
Christian d'Elvert po absolvování brněnského gymnázia pokračoval ve studiu na filosofickém lyceu, nejprve v Brně a později v Olomouci. Mezi jeho učitele patřili například Dominik Kinský, Řehoř Wolný, Josef Leonard Knoll či Franz Ficker. Univerzitní studia práv zahájil na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a dokončil roku 1826 na Vídeňské univerzitě. Kromě toho studoval také právo a historii ve Štýrském Hradci.[3]
Po ukončení studia vstoupil roku 1827 do státních služeb jako úředník moravskoslezského gubernia v Brně. Několik let strávil u krajského úřadu v Jihlavě, kde se také oženil. Od roku 1838 působil znovu u gubernia v Brně, kde byl postupně povýšen na krajského komisaře III. a II. třídy. Politicky aktivní byl již během revolučního roku 1848, kdy v letech 1848–1849 byl členem Moravského zemského sněmu a zároveň byl poslancem celoněmeckého, takzvaného Frankfurtského parlamentu.[3]
Na zemský sněm nastoupil po zemských volbách roku 1848 za kurii městskou, obvod Brno. Uváděl se tehdy jako komisař krajského soudu.[4]
Od roku 1850 zasedal v brněnském zastupitelstvu, v letech 1861–1864 a 1870–1876 zastával funkci starosty Brna.[3] V této funkci se zasloužil mj. o rozvoj zelených ploch ve městě (parky na Špilberku a Kolišti, úprava Kraví hory a tzv. Císařského, dnes Wilsonova lesa).[5]
V letech 1871–1878 a 1880–1896 byl opět poslancem Moravského zemského sněmu, který ho v roce 1871 zvolil i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolený přímo, ale tvořený delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii měst, obvod zemské hlavní město Brno. I v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal mandát poslance za tentýž obvod. Mandát obhájil i ve volbách roku 1879. Rezignace na mandát byla oznámena 5. prosince 1882.[6][3][7]
Po celý aktivní život byl politicky orientován jako německý liberál (tzv. Ústavní strana). Na Říšské radě byl v říjnu 1879 uveden jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[8] Krátce před svou rezignací ještě zasedal v klubu Sjednocené německé levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných politických proudů.[9] Až do smrti zůstal poslancem moravského zemského sněmu a členem brněnské městské rady, zhruba od roku 1890 se kvůli pokročilému věku zasedání těchto institucí prakticky nezúčastňoval.
Ve středu jeho vědeckého zájmu byly už od studentských let dějiny Moravy. Psal také o svých současnících z oblasti hudby, brněnských rodácích Ferdinandu Debois či Leopoldu Balzarovi. Zpočátku se věnoval zejména historii Brna, od roku 1851 let svou odbornou činnost pevně spojil s Moravskoslezskou hospodářskou společností (Mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde), pod jejíž hlavičkou ustavil samostatnou historicko-statistickou sekci a stanul na dlouhou dobu v jejím čele.[3] Tento spolek se stal hlavní základnou moravské německé vlastivědy na celá další desetiletí. D'Elvert se stal hlavním přispěvatelem Notizenblattu, periodika nové sekce, které bylo přílohou hlavního časopisu společnosti – Mittheilungen.
Byl také autorem téměř celé třicetisvazkové řady monografických spisů vydávaných touto společností. Jeho zájem pokrýval celé dějiny Moravy a rakouského Slezska v raném novověku, zvláštní důraz položil na období 17. století. Přestože jeho práce nedosahovaly ani v době vzniku měřítek tehdejší vědy, jsou díky své šíři a kvantitě dodnes mnohdy jediným uceleným zpracováním dané problematiky. V rámci svých prací zpřístupnil edičně i značné množství textů z období, které bylo česky psanou historiografií dlouhá desetiletí opomíjeno.
Zemřel v roce 1896, pohřben byl na Ústředním hřbitově v Brně.
Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Řádu Františka Josefa (1859) a Řádu železné koruny III. třídy (1863). V roce 1864 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř.[10][11] S ohledem na místa svého působení získal čestné občanství v Brně a Jihlavě.[12]
Jeho jméno nesla v letech 1874–1918 d'Elvertova ulice v Brně (dnešní Staňkova).[13] Při příležitosti 100. výročí jeho narození byla umístěna pamětní deska na domě v ulici Bašty č. p. 6, kde dlouhodobě trvale žil (deska dnes již neexistuje).[14] Na hradební zdi pod Špilberkem byl v roce 1883 odhalen pomník s d'Elvertovou bustou. Po zániku monarchie byl odstraněn, obnoven byl v roce 2003.[15]
V roce 1833 se v Jihlavě oženil s Magdalenou, rozenou Gerschovou (1815–1895),[5] dcerou dlouholetého jihlavského krajského hejtmana Leopolda Gersche (1785–1862).[16] Manželství zůstalo bezdětné.
Christianův mladší bratr Johann (1805–1878) sloužil v armádě, dosáhl hodnosti plukovníka a byl velitelem dělostřelectva v pevnosti Ulm. Další bratr Friedrich (1812–1901) byl právníkem, prezidentem zemského soudu v Brně a také poslancem moravského zemského sněmu. V roce 1875 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jejich sestra Anna (1809–1884) byla manželkou generála Franze Kauffmanna (1777–1838), po ovdovění se jejím druhým manželem stal c. k. polní zbrojmistr a náměstek ministra války Friedrich von Teuchert (1797–1872). Z dalších generací rodiny vynikl Friedrichův syn Heinrich (1853–1926), který také působil v justici a byl dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu a říšské rady. Několik dalších členů rodu dosáhlo generálských hodností v rakousko-uherské armádě.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
