Buškovice

Buškovice (německy Puschwitz) jsou vesnice (bývalé město), část města Podbořany v okrese Louny. Nacházejí se asi 2,5 kilometru západně od Podbořan. Prochází zde silnice II/221. V roce 2011 zde trvale žilo 389 obyvatel.^[3]

Buškovice
Domy na jižní straně návsi
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Podbořany
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°13′29″ s. š., 13°22′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	380 (2021)[1]
Katastrální území	Buškovice (8,8 km²)
PSČ	441 01
Počet domů	191 (2021)[2]
Buškovice
Další údaje
Kód části obce	16322
Kód k. ú.	616320
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buškovice je také název katastrálního území o rozloze 8,8 km².^[4] Vesnicí protéká Dolánecký potok.

Historie

První písemná zmínka o Buškovicích pochází z roku 1197. V té době patřily Buškovice cisterciáckému klášteru ve Waldsassenu. Od konce 13. století do počátku 15. století zde sídlil rod, který se psal s přídomkem z Buškovic. Ve středověku byly Buškovice hlavním střediskem regionu Podbořanska. Význam Buškovic a Podbořan se vyrovnal teprve v 16. století. V letech 1628 a 1668 získaly Buškovice privilegia od císařů Ferdinanda II. a Leopolda I. Před třicetiletou válkou se Buškovice staly součástí panství Krásný Dvůr. V 17. a 18. století se patřily Buškovice střídavě do panství Nepomyšl, Vroutek a později znovu Krásný Dvůr. Ve dvacátých letech 19. století byla nedaleko Buškovic zahájena těžba kaolinu. V roce 1875 byla v Buškovicích otevřena továrna na porcelán. V období první republiky tvořili většinu obyvatel Buškovic Němci. Češi tvořili jen necelá 2 % obyvatel obce. V roce 1981 přestaly být Buškovice samostatnou obcí a staly se součástí Podbořan.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 458 obyvatel (z toho 706 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 1 415 Němců a 22 cizinců. Až na dvacet evangelíků, jednoho člena jiných nezjišťovaných církví a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.^[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 459 obyvatel: 175 Čechoslováků, 1 273 Němců a jedenáct cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 27 evangelíků, tři členové církve československé a sedm lidí bez vyznání.^[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011^{[7] [3]}

	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	1 080	1 111	1 262	1 412	1 555	1 458	1 459	657	719	608	466	350	325	389
Domy	154	163	189	224	245	254	263	230	180	174	147	175	178	180

Hospodářství

Kaolinový lom mezi severně od vesnice

Severně od vesnice se nachází ložisko kaolinu. Těžbu provádí společnost Kaolin Hlubany, které zde ročně vytěží 180–220 tisíc tun suroviny.^[8] Kaolin se nákladními auty odváží do buškovické plavírny a dále se zpracovává v závodu na okraji Hluban, kam se dopravuje potrubím. Po předpokládaném vytěžení ložiska v letech 2023–2025 se těžba posune směrem na východ blíže k Podbořanům.^[9]

Pamětihodnosti

• Kostel Narození Panny Marie – původně gotický ze 14. století v roce 1717 barokně přestavěný.
• Socha svatého Floriána – stojí západně od návsi naproti domu čp. 17
• Socha svatého Jana Nepomuckého – nachází se na severozápadním okraji
• Sloup Nejsvětější Trojice – jižní strana návsi, u domu čp. 127^[10]

Osobnosti

• Paul Felgenhauer (asi 1593 – asi 1677) – teolog, mystik
• Emanuel Zaufal (1837–1910) – lékař, ušní specialista
• Johann Nepomuk Oettl (1801–1866) – duchovní, včelař (pochován na místním hřbitově)

Galerie

• 
  Kostel Narození Panny Marie
• 
  Náves pod kostelem
• 
  Dům čp. 29 na malé návsi se sochou svatého Floriána
• 
  Sloup Nejsvětější Trojice
• 
  Socha svatého Floriána
• 
  Socha svatého Jana Nepomuckého pod kostelem

Reference

1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27].
3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 253.
6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 264.
7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
8. STRNADOVÁ, Miroslava. Lidé z Vroutku na Lounsku se bojí dopadů plánované těžby kaolinu. iDnes.cz [online]. 2019-07-18 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
9. KINŠT, Petr. Těžbu kaolinu chtějí blíž k Podbořanům. Městu to vadí. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2019-03-13 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
10. Buškovice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.

Literatura

• PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Ústí nad Labem: Albis interational, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5.
• SMETANA, Jan. Podbořany. Dějiny města a okolních obcí. Podbořany: Město Podbořany, 2001. 378 s. ISBN 80-238-8721-1.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Buškovice na Wikimedia Commons
• Historie Buškovic na webu města Podbořany
• Katastrální mapa katastru Buškovice na webu ČÚZK

Portály: Česko | Geografie