Brandýs nad Labem
část města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav v okrese Praha-východ From Wikipedia, the free encyclopedia
Brandýs nad Labem (lidově Brandejs, německy Brandeis an der Elbe, hebrejsky/jidiš בראנדייס Brandajís) je bývalé samostatné město v okrese Praha-východ, od 1. července 1960 jedna z částí souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Město se nachází na vyvýšené terase nad řekou Labe, v níž vymodeloval hlubokou rokli se strmými srázy Vinořský potok, vlévající se zde do řeky.
| Brandýs nad Labem | |
|---|---|
 Brandýs nad Labem | |
| Lokalita | |
| Charakter | město |
| Obec | Brandýs nad Labem-Stará Boleslav |
| Okres | Praha-východ |
| Kraj | Středočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°11′9″ s. š., 14°39′34″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 12 992 (2021)[1] |
| Katastrální území | Brandýs nad Labem (8,34 km²) |
| Nadmořská výška | 169 m n. m. |
| PSČ | 250 01 |
| Počet domů | 1 908 (2011)[2] |
  Brandýs nad Labem | |
| Další údaje | |
| Web | brandysko |
| Kód části obce | 403008 |
| Kód k. ú. | 609048 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nejstarší dějiny
Zdejší přechod řeky byl významný již od raného středověku, procházela tudy významná zemská cesta z Prahy směrem na sever. Starší než samotný Brandýs byla jižně ležící ves Hrádek, kde se také nacházely dva kostely. Ta patřila kolegiátní kapitule v Sadské (později u sv. Apolináře v Praze), která měla také podací právo k farnímu kostelu sv. Petra. Po husitských válkách se dostává do majetku brandýských pánů a roku 1559 byl sloučen s Brandýsem.
Samotné městečko Brandýs bylo vysazeno někdy na přelomu 13. a 14. století pány z Michalovic, kteří drželi jak část nedaleké Staré Boleslavi, tak Boleslav Mladou. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1304, kdy se zmiňuje trhová ves Brandýs s mostem a kostelem. U ní zřídili v místech dnešního zámku majitelé panství tvrz, pokud tato již nestála. V 2. polovině 14. století zde bylo zřízeno děkanství. Během husitských válek město dobyli a dočasně ovládali celou oblast pražané.
V letech 1468–1483 držel panství Jan Tovačovský z Cimburka, který sem přemístil správní centrum panství a k tomuto účelu také přestavěl tvrz na reprezentativnější sídlo. Skrze jeho manželku Johanku z Krajku, provdanou podruhé za Jana ze Šelmberka, která dala městu některé výsady, od krále Vladislava Jagelonského obdržela pro město roku 1503 znak a pokračovala v přestavbě tvrze v pozdně gotickém slohu, přešlo panství na původně rakouský rod Krajířů z Krajku. Ve zvelebování sídla pak pokračoval její syn, stejně jako ona horlivý přívrženec jednoty bratrské Konrád Krajíř z Krajku, jemuž však bylo panství za účast na povstání proti císaři Ferdinandovi I. roku 1547 zkonfiskováno. Panství i město se od této doby stává majetkem královským a příležitostným venkovským rezidenčním sídlem panovníků.
Rudolfinská doba
Období značného rozkvětu a slávy zažíval Brandýs za císaře Rudolfa II., který zde často pobýval.[3] Ten také 5. října 1581 povýšil Brandýs na královské komorní město. Císař si dal přestavět zdejší zámek a upravit terasovitou zahradu v italském stylu, jak navrhl jeho komorní architekt Giovanni Maria Filippi. Již roku 1508 obdrželo město budovu na náměstí pro sklad soli, v níž byla záhy zřízena radnice a přistavěna věž. Budova prošla mnoha úpravami (1742, 1839), na počátku 20. století přestavěna do secesní podoby a roku 2009 obdržela novou přístavbu. Novodobá freska na průčelí zpodobuje akt povýšení města Rudolfem II. Původní jednoocasý lev ve znaku města (asi pánů z Michalovic) byl již roku 1670 nahrazen českým dvouocasým lvem.
Od 1. poloviny 16. století sídlila ve městě také významná židovská obec, vzrůstající až do 19. století, kdy tvořila 6 % obyvatel. V ulici Na Potoce se nachází synagoga z roku 1829. Byla postavena na místě starších synagog zničených požárem (první synagoga je ve městě doložena roku 1515, druhá synagoga byla postavena po roce 1657 a třetí po požáru roku 1787). V současné době je přístupna veřejnosti. Zdejší židovský hřbitov patří k nejstarším v Česku. Je zde pochována například manželka Jákova Baševiho, císařského a posléze i valdštejnského pokladníka, jednoho z prvních Židů v Evropě povýšených do panského stavu. Z Brandýsa pochází aškenázské příjmení Brandeis – jmenoval se tak například soudce nejvyššího soudu USA Lewis Brandeis; v Massachusetts je po něm pojmenována univerzita.
Městu se nevyhnuly ani válečné útrapy a požáry. Nejtěžší zkouškou byla třicetiletá válka, kdy byl zámek obsazen Sasy i Švédy a město bylo pustošeno.
Roku 1813 se na brandýském zámku sešli tři panovníci: rakouský císař František I., pruský král Fridrich Vilém III. a ruský car Alexandr I., aby zde naplánovali taktiku postupu proti Napoleonovi. Od poloviny 18. století vznikaly ve městě manufaktury a továrny a spolu s nimi se rozvíjely i komunikace. Roku 1828 postihl Brandýs historicky největší požár, při němž shořela valná část domů včetně židovské synagogy. Koncem 19. století byla zprovozněna železnice z Čelákovic do Neratovic (trať č. 074) a z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem (trať č. 072). Na sklonku století zde postupně vyrostla továrna na výrobu hospodářských strojů Františka Melichara, která se stala jednou z největších svého druhu v Evropě.
- Archiválie ze sbírek Státního okresního archivu Praha-venkov
Tzv. vidimus cechovních artikulí s vyobrazením sv. Václava, patrona cechu, z roku 1561.
Erb brandýských měšťanů Davida staršího Houžvičky a Matouše Šiblína ze Světice 1604.
Titulní list artikulí cechu řezníků v Brandýse nad Labem z roku 1667.
.jpg)
_-_kopie.jpg)
_-_kopie.jpg)
20. století a současnost
V Brandýse nad Labem vykonával vojenskou službu také poslední rakouský císař a český král Karel I.,[4] jenž si místo oblíbil a po svém nástupu na trůn brandýský zámek koupil. Od roku 2002 se na zámku každoročně koná veřejná akce s názvem „Audience u císaře Karla I.“, při níž je možno se setkat s mnoha osobnostmi z oblasti historie, kultury, politiky, vojenství apod. V roce 2013 byl hostem Audience také Karel Habsbursko-Lotrinský, vnuk císaře Karla I. se svými dcerami.
4. dubna 1919 soukromě navštívil Brandýs nad Labem prezident Tomáš Garrigue Masaryk (při prohlídce zámku jako alternativy k Lánům), 22. června 1920 (při návratu z vojenských manévrů v Milovicích), 1. srpna 1920 (poklepal na základní kámen Mařatkova pomníku Památníku národního odboje), 4. května 1923 při setkání se starosty regionu a poprvé oficiálně 20. srpna 1926 k projednání záležitostí města a okresu.[5] Čestným občanem města Brandýs nad Labem byl prezident Masaryk prohlášen 4. března 1935.[6]
Po druhé světové válce byla k městu připojena obec Vrábí.
| Rok | 1713 | 1843 | 1921 | 1931 | 1947 | 1950 | 1991 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatel | 761 | 2 416 | 5 031 | 6 066 | 6 904 | 6 121 | 10 862 |
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Brandýse nad Labem.
- zámek se zahradou, na starších základech dobudoval Giovanni Maria Filippi v letech 1602–1606
- socha sv. Václava s praporcem, nad Labem a mlýnem na severní rampě zámku
- mlýn v podzámčí – se svými jedenácti mlýnskými koly patřil k největším v Čechách
- Kamenný most z let 1600-1604 se sochou sv. Jana Nepomuckého
- Zámecký pivovar navrhl a postavil Kilián Ignác Dientzenhofer.
- lesopark Ostrůvek na labském ostrově, který přiléhá k Brandýsu nad Labem
- kostel sv. Vavřince – gotická památka s dochovanou freskovou výzdobou ze 14. století, později barokně přestavěný
- gotický kostel sv. Petra
- renesanční katolický kostel Obrácení sv. Pavla – původně sbor Jednoty bratrské, postavil Matteo Borgorelli v letech 1541–1542
- některé obytné domy na Masarykově náměstí
- katovna s psaníčkovými sgrafity
- renesanční tzv. Arnoldinovský dům na Masarykově náměstí (dnes Oblastní muzeum Praha-východ o.p.)
- barokní děkanství a zvonici u katolického kostela z roku 1773
- židovský hřbitov založený roku 1568, jeden z nejstarších v Česku
- židovská synagoga
- obnovený pomník prezidenta Masaryka, jejž vytvořil Břetislav Benda, před budovou gymnázia (socha z roku 1968 byla v roce 1989 nalezena pod uhlím a starými pneumatikami ve sklepích zámku v Nelahozevsi a znovuodhalena před budovou někdejšího okresního soudu – dnes Pedagogické fakulty UK 18. září 1993)
- barokní kaple vlevo při státní silnici přes mosty do Staré Boleslavi
Zvony z Klecan byly zapůjčeny do Brandýsa nad Labem k příležitosti vysvěcení tamního kostela sv. Václava. Zvony se však v noci vracely zpět do své obce. Při letu si zpívaly: „Hou–hou! Klecanské zvony jdou! Jdou – jdou!“ Když letěly přes Labe, jel po mostě bezbožný kočí, jemuž se bič zapletl do srdce jednoho ze zvonů. Kočí zlostně zaklel, zvony smutně zapěly: „Jdou! Jdou! Nedojdou!“ a zapadly do tůně. Jednoho dne tam pradlena máchala prádlo a jeden zvon se jí do něj zachytil. Pradlena leknutím vykřikla a zvon se potopil navždy. Dodnes je prý v korytě starého Labe v tůni pod jezem možno vidět na dně zvony nebo při úplňku slyšet jejich smutné vyzvánění: „Jdou! Jdou! Nedojdou!“
- Narodili se zde např.
- Karel Haak (1853–1937), skladatel
- Václav Husa (1906–1965), archivář, historik, pedagog
- Mikuláš Karlach (1831–1911), vyšehradský probošt
- Rudolf Kirs (1915–1963), violoncellista
- Adolf Kramenič (1889–1953), varhaník a skladatel
- Jiří Kulhánek (* 1967), spisovatel
- Barbora Laláková (* 1981), přebornice ve skoku do výšky
- Karel Macháček (1916–2005), vojenský lékař
- Dalibor Mlejnský (* 1969), pražský komunální politik
- Karel Plischke (1862–1899), etnograf
- Justin Václav Prášek (1853–1924), historik a orientalista
- David Rikl (* 1971), tenista
- Ludvík Seyvalter (1857–1937), kněz, filantrop a politik
- Ivan Skála (1922–1997), básník a komunistický funkcionář
- Alžběta Skálová (* 1982), grafička a ilustrátorka
- Karel Šebor (1843–1903), houslista a skladatel
- Jan Tesánek (1728–1788), kněz, matematik a astronom
- Vendula Vartová-Eliášová (* 1974), básnířka, překladatelka a publicistka
- Ondřej Synek sportovní veslař
- Oto Biederman, sériový vrah
- Žili zde mimo jiné
- Karel I., poslední rakouský císař, sloužil zde v armádě
- Ludvík Salvátor Toskánský, rakouský arcivévoda, cestovatel a etnograf, majitel brandýského zámku; strávil zde poslední léta života
- Leo Vaniš, výtvarný umělec a spisovatel, působil zde v letech 1999–2006, debutoval v zdejším muzeu expozicí ilustrací, strávil zde studijní léta. Vanišova tvorba je ovlivněna Polabím.
- Jeho otec – pražský univerzitní výtvarník Leo Vaniš zde vyučoval řadu let na tehdejším Pedagogickém institutu malbu.
- Zuzana Čížková – sochařka a malířka, v Brandýse nad Labem vyrůstala a v letech 2005–2011 měla ve Staré Boleslavi svůj ateliér.
- Stanislav Rudolf, spisovatel, autor především dívčích románů, scenárista, redaktor, filmový dramaturg. V Brandýse nad Labem žije od 60. let XX. století, kdy zde také přednášel na Pedagogické fakultě UK.
- Eduard Petiška, spisovatel, autor Starých řeckých bájí a pověstí
- Martin Petiška, spisovatel science fiction
- Antonín Bečvář, astronom a klimatolog
- František Karel Drahoňovský, obrozenecký humorista
- Vojtěch Rakous, český spisovatel
- Vojta Beneš, spisovatel, učitel, politik, účastník všech 3 odbojů, bratr Edvarda Beneše
- Souvislost s
- Louis Brandeis (1851–1941), americký právník, soudce a předseda Nejvyššího soudu USA, po němž je pojmenována Brandeis University.[7]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
