Bohové blíženci

Bohové blíženci jsou typ božstev, dvou bratrů, objevujících se v mnoha indoevropských mytologiích. Objevují se především v pramenech z védské, řecké a baltské tradice kde vykazují řadu stejných rysů.^[1]

Římské sošky Dioskúrů jako jezdců na koních

Božství blíženci jsou popisováni jako jezdci na koni, zpravidla bílém, ochránci před nebezpečím a zachránci z nesnází. Jsou také nositeli světla a jsou spojováni s úsvitem a bohyní úsvitu či dcerou slunce. Často jsou syny či potomky nejvyššího nebeského boha jako je Djaus, Zeus či Dēivas.^[2]

Mezi božské blížence patří následující dvojice:

• Ašvieniai – litevská božstva
• Ašvinové, Nasátjové - védská božstva
• Dieva dēli – lotyšská božstva
• Dioskúrové, Kastór a Polydeukés – řecká božstva
• Gemini, Castor a Pollux – římské jméno Dioskúrů

Mezi další blíženecká božstva mohou patřit:^[3]

• Alkové – germánská božstva
• Amfíón a Zéthos – řečtí hrdinové
• Eurytos a Kteatos – řečtí hrdinové
• Hengist a Horsa – legendární postavy z anglosaské tradice
• Idás a Lynkeus – řečtí hrdinové
• Lel a Polel – hypotetická slovanská božstva
• Nara-Narájána – hinduistická božstva
• Sim a Rgl – hypotetická slovanská božstva