Bogoljub Jevtić

Bogoljub Jevtić, cyrilicí Богољуб Јевтић (24. prosince 1886^[1] – 1960^[1]), byl srbský diplomat, politik a jugoslávský premiér.

Bogoljub Jevtić Богољуб Јевтић
předseda vlády Království Jugoslávie
Ve funkci: 20. prosinec 1934 – 24. červen 1935
Předchůdce	Nikola Uzunović
Nástupce	Milan Stojadinović
Stranická příslušnost
Členství	Jugoslávská lidová strana (do 1935) Jugoslávské radikální společenství
Narození	24. prosinec 1886 Kragujevac, Srbsko
Úmrtí	1960 Paříž, Francie
Alma mater	Právnická fakulta Bělehradské univerzity
Profese	diplomat a politik
Commons	Bogoljub Jevtić
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a související politická činnost

Jevtić se narodil v Kragujevaci. Vystudoval práva v Bělehradě a vyšší obchodní školu v Berlíně.^[1] V letech 1912–1917 působil v armádě a od roku 1917 působil v diplomatických službách.^[1] V letech 1929–1932 byl ministrem dvora a mimo to byl v letech 1929 až 1930 zastupujícím náměstkem ministra zahraničních věcí.^[1] Od 2. července 1932 do 20. prosince 1934 byl ministrem zahraničních věcí.^[1] V rukou Jevtiće naposledy vydechl jugoslávský král Alexandr, který se stal obětí marseillského atentátu.^[2] Jevtić, vnímaný jako zastánce pevné linie, se 20. prosince 1934 stal premiérem a nechal se slyšet, že bude chránit a dodržovat ústavu.^[2] Celkové zlepšení poměrů naznačovala i amnestie regenta Petra, která se vztahovala na politické vězně, a proto také na chorvatského předáka Vladka Mačeka.^[3] Jevtić do vlády přivedl finančníka Milana Stojadinoviće.^[2] V únoru vláda rozpustila parlament a vyhlásila volby, od čehož si slibovala upevnění svých pozic.^[2] Zvláštní způsob přepočtu získaných hlasů na mandáty a také účelová manipulace výsledků – vyhlášených nadvakrát a pokaždé jinak – způsobila, že Jevtićova vládní kandidátka získala 303 mandátů, zatímco opozice pouze 67.^[3] Opozice reagovala svoláním vlastního zasedání do Záhřebu v den, kdy se v Bělehradu sešla skupština. Jevtićovi šlo v té době také k tíži, že připustil veřejné útoky proti Chorvatům kvůli smrti krále Alexandra.^[2] Ve prospěch zklidnění situace vybízeli ministři Petar Živković a Stojadinović. 20. června 1935 podalo pět ministrů – včetně Živkoviće a Stojadinoviće – demisi, čímž přivodili pád vlády.^[2] Jevtić skončil ve funkci premiéra a ministra zahraničí 24. června 1935.^[1][4] Za druhé světové války působil v exilové vládě jako ministr dopravy (1941–1942), ministr bez portfeje (do 1943) a ministr lesnictví a těžby (červenec – srpen 1943).^[1] Po válce zůstal v cizině. Zemřel v Paříži.^[4]