Bezletová zóna

Tento článek pojednává o opatření ve vojenském letectví. Možná hledáte: Zakázaný prostor – trvalé bezpečnostní opatření v civilním letectví.

Bezletová zóna (anglicky no-fly zone, zkratkou NFZ) nebo zóna vzdušného vyloučení (anglicky air exclusion zone, zkratkou AEZ)^[1] je území nebo oblast, kde nějaká vojenská moc zakazuje lety některých letadel. Jsou obvykle zřizovány dočasně nad územím probíhajícího konfliktu.

Mapa bezletové zóny vyhlášené nad Libyí v roce 2011 na základě Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973

Typy bezletových zón

Bezletové zóny jsou ve vojenském letectví moderním fenoménem, vzniklým v 90. letech 20. století. Ačkoli již v období mezi světovými válkami provádělo Britské královské letectvo letecké kontrolní operace nad některými svými koloniemi, bezletové zóny v dnešním smyslu nabyly své moderní podoby až na konci války v Zálivu v roce 1991.^[2]

Od tradičních leteckých silových misí se liší svým nátlakovým charakterem – ovládnutí výhradně vzdušného prostoru nad územím slouží k dosahování cílů na zemi.

Účel

Bezletové zóny jsou obvykle zřizovány během konfliktu nad územím nepřátelského státu a svou povahou jsou obdobou vzdušného demilitarizovaného pásma. Opatření se obvykle týká vojenských letadel, která nesmějí v dané oblasti operovat. Vynucující stát používá vojenskou akci a v závislosti na podmínkách může vyhlášení bezletové zóny zahrnovat preventivní útoky směřující k zabránění jejímu potenciálnímu narušení, reaktivní sílu zaměřenou na narušující letadla nebo jen monitorování bez použití síly.

V době míru mohou být nařízeny vzdušné ochranné zóny a protiletadlová obrana jako prevence leteckého teroristického útoku, například kvůli ochraně citlivých míst nebo významných událostí, jako jsou olympijské hry apod.