Bellerofontés

Tento článek je o postavě řecké mytologie. O opeře Josefa Myslivečka pojednává článek Bellerofontés (Mysliveček).

Bellerofontés (řecky Βελλεροφόντης) je postava z řecké mytologie. Podle jedné z verzí byl nevlastním synem korintského krále Glauka (tedy vnukem Sisyfovým) a Eurymédé.

Bellerofontés
Choť	Filonoé Alcimedusa
Děti	Hydissus Isander Laodameia[1][2][3] Hippolochus Déidameia Glaukos z Lycie
Rodiče	Glaukos[3][4] a Poseidón[3] a Eurynome[4]
Příbuzní	Alcimenes a Piren (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bellerofontés s Pegasem

Z neopatrnosti usmrtil svého bratra, a proto uprchl ke králi Proitovi do Argosu. Tam se do něj ale zamilovala králova manželka Antea neboli Stheneboia. Bellerofontés její lásku neopětoval. Antea ho z pomsty udala králi, že se pokoušel připravit ji o čest. Král se sám nechtěl na svém hostu mstít, a tak ho poslal s dopisem ke královninu otci, králi Íobatovi do Lýkie. Dopis skrýval žádost, aby Íobatés nechal Bellerofonta popravit. Ani ten nechtěl hostu ublížit, ale vystavil ho takovým nebezpečím, kterým by měl podle Iobatových předpokladů podlehnout.

Bohové pomohli Bellerofontovi dokázat jeho nevinu, a seslali mu okřídleného koně Pegasa, na němž šťastně přemohl asijský kmen Solymerů, Amazonky i Chiméru. To Íobata dojalo do té míry, že dal Bellerofontovi za ženu svou dceru Filonoé, a jmenoval jej svým nástupcem.

Filonoé mu porodila tři děti, Isandra, Hippolocha a Láodameiu. Áres usmrtil Isandra v bitvě proti Solymerům, Artemis ho připravila o dceru, ale Hippolochos zdědil otcovu říši.

Bellerofontův konec už nebyl tak šťastný. Bohové ho nenáviděli za to, že se stal miláčkem lidí, a srazili ho z Olympu a zmrzačili, když k nim chtěl vzlétnout na Pegasovi.

Jiná verze však uvádí, že Bellerofontés zpychl tak, že se chtěl vyrovnat bohům, osedlal Pégasa a vzlétli na Olymp. To Zeus nehodlal strpět, seslal na koně neovladatelnou zuřivost, Bellerofontés se neudržel a sletěl na zem. Při pádu na hlavu ztratil rozum, dlouho bloudil jako pomatený světem, až si ho našel bůh smrti Thanatos.

Odraz v umění

V povědomí lidí zůstal spíše Pégasos, ale v antice byl velice oblíben mýtus o Bellerofontovi.

• nejstarší podání je známé z Homéra, později ho přebásnil Pindaros
• Eurípidés zpracoval jeho osudy v tragédiích Bellerofón a Stheneboia (před r. 425, rep. r 423 př. n. l.)
• na četných reliéfech a vázových malbách jsou výjevy z tohoto mýtu, nejznámější je snad novoantický reliéf Bellerofón napájí Pegasa (z 1. stol. př. n. l.)
• ve své první opeře tento námět zpracoval i Josef Mysliveček (Bellerofonte, 1761)
• opera Bellérophon od Jeana-Baptiste Lullyho z roku 1679.

Reference

1. Лаодамия. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XVII.
2. Laodamia. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
3. Bellerophontes. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
4. Glaucus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

Literatura

• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
• Publius Ovidius Naso, Proměny
• Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí

Související články

• Bellérophon, opera Jeana-Baptiste Lullyho

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bellerofontés na Wikimedia Commons