Barbizonská škola

Barbizonská škola (asi 1830–1870) byla skupina francouzských malířů zaměřených na krajinomalbu, kteří se kolem roku 1830 usadili v okolí vesnice Barbizon poblíž Fontainebleau, aby zde přímo v přírodě nacházeli motivy pro své obrazy.^[1] Podle Barbizonu také skupina dostala své jméno. Umělci barbizonské školy, kterou založil malíř Théodore Rousseau, byli ovlivněni starými holandskými mistry a anglickými krajináři, zejména Johnem Constablem.

Théodore Rousseau: Barbizonská krajina (kolem 1850), Puškinovo muzeum výtv. umění, Moskva

Jean-François Millet: Sběračky klásků (1857), Musée d'Orsay, Paříž

Cílem malířů barbizonské školy byl odvrat od strnulého klišé v ateliéru komponované krajiny a návrat k reálné přírodě. Zde se zrodil nový směr ve vývoji krajinomalby zvaný plenér neboli malba v přírodě, pod širým nebem, (francouzsky en plein air). Realistickým vztahem ke krajině a plenérismem ovlivnili umělci této školy impresionisty.^[1]

Zástupci

• Camille Corot (1796-1875)
• Camille Flers (1802–1868)
• Narcisse-Virgile Diaz de la Peña (1807–1876)
• Jules Jacques Veyrassat (1808–1893)
• Constant Troyon (1810–1865)
• Jules Dupré (1811–1889)
• Théodore Rousseau (1812–1867)
• Charles Emile Jacque (1813–1894)
• Jean-François Millet (1814-1875)
• Charles-François Daubigny (1817–1878)
• Félix Ziem (1821–1911)
• Paul Désiré Trouillebert (1829–1900)
• Homer Dodge Martin (1836–1897)
• Jules Breton (1827–1906)

Z českých malířů navázal na barbizonskou školu Antonín Chittussi, zčásti ovlivnila i Václava Brožíka.^[1]