Banánové děti je název označující druhou generaci Vietnamců žijící v České republice.[1] Toto označení odkazuje na jejich identitu, která je ovlivněná jak asijským vzhledem (zvenku žlutí), tak i jejich osobností, která je značně ovlivněna evropským prostředím (zevnitř bílí).[2]
Banánové děti jsou pod tlakem obou kultur, vietnamské i české, a často zastávají ambivalentní vztah k majoritnímu prostředí. Každý den se potýkají s tím, kým vlastně jsou, dostávají se tak na rozhraní dvou odlišných kultur. V důsledku vnitřního konfliktu pak dochází až ke ztrátě identity.[3]
Častou volbou druhé generace je varianta propojení, kdy svou identitu vytváří v rámci určitého spojení národní (české) a etnické (vietnamské) identity. Jejich identitu tedy utváří nejen rodiče a vietnamská komunita, ale i spolužáci, popřípadě jejich české „babičky a tety“.[2]
Rodina ve Vietnamu
Ve Vietnamu je rodina základem všeho. Ve většině případů se skládá ze tří až čtyř generací žijících pod jednou střechou.[4] Model vietnamské rodiny se vyvíjel především z konfucianismu, který se projevil v patriarchálním rázu rodiny.[5] V rámci vztahů v rodině existovala a stále existuje hierarchie a bezvýhradná oddanost dětí vůči rodičům, která se ve vztahu otce a syna označuje termínem „synovská oddanost".[6]
Vietnamskou rodinu lze charakterizovat několika typickými základními vlastnostmi:
- poslušnost dětí
- pevný řád uvnitř rodiny
- široká solidarita s blízkými i vzdálenými příbuznými
- vzájemná pomoc v rámci široké rodiny[7]
Rodina v ČR
Vietnamská rodina žijící v ČR se částečně liší od té tradiční z Vietnamu. Rodina je stále prvotním stabilizátorem vietnamských komunit i v České republice.[5]
Rozdíly jsou nejvíce patrné především ve výchově dětí. Rodiče jsou často v práci od rána do večera, a tak nemají možnost se plně věnovat svým dětem, ty pak zapomínají, či se vůbec nenaučí vietnamské písmo a vietnamsky dobře ani nemluví.[8]
Mnoho dětí s vlastními rodiči ani nevyrůstá, starají se o ně tzv. "tety“ anebo „babičky" z Česka, které jim pomáhají s integrací (čtou jim české pohádky, slaví české svátky, atd.).[8] Ve Vietnamu funguje systém babičkovství, vietnamská rodina zde prostě simuluje důvěrně známé uspořádání rodiny. To má dopad na identitu dětí, které se většinou sžily s českou kulturou, ale doma a v komunitě se musí řídit kulturou vietnamskou.[9]
Vietnamská komunita v ČR bývá charakterizována jako:
- izolovaná
- uzavřená
- soběstačná
- pracovitá
- nenápadná
V ČR si vybudovala organizační a ekonomické zázemí, a toto zázemí dnes využívá k tomu, aby svým příslušníkům umožnila rozmanitější životní podmínky.[10]
Doba příchodu vietnamských imigrantů do ČR představuje mezník v dělení ve společenské hierarchii uvnitř vietnamské komunity. Nejvýše stojí tzv. starousedlíci, potom se rozlišují porevoluční migranti a příchozí v 90. letech 20. století, třetí vrstvu reprezentují migranti, kteří do ČR přišli po roce 2000, tzv. nová migrační vlna.[8]
Prostředí velkých tržnic je samostatným světem, s vlastními pravidly a službami. Velkoobchody a velkosklady tvoří centra obchodní, kulturní a komunitní. Pořádají se zde např. fotbalové turnaje či koncerty vietnamských umělců ze zahraničí, tábory pro děti atd., o kterých Češi nebývají informováni.[10]
Vietnamské děti a mládež tvoří v ČR 3. nejpočetnější skupinu žáků a studentů-cizinců[11] a škola funguje jako jeden z nejvýznamnějších prostředků integrace. Vietnamské děti platí celkově za bezproblémové, mají pozitivní chování a pilně studují. Motivace vietnamských dětí je podstatně vyšší než motivace českých dětí, což dokazují i jejich dobré studijní výsledky.[10]
U vietnamských dětí není výjimečné ani doučování mimo školu, které hradí rodiče.[10] Tento způsob zvládnutí jazykového handicapu je poměrně rozšířený a úspěšný. Začíná se však objevovat jiný problém, a to postupná ztráta jejich původního jazyka. Ta se týká především druhé generace vietnamských imigrantů. Tyto děti nemají potíže se zvládáním českého prostředí a českého jazyka, ale paradoxně se svým mateřským jazykem - vietnamštinou. V důsledku toho pak dochází k problémům v komunikaci uvnitř rodiny a může to vést až k situaci, že si členové jedné rodiny navzájem nerozumí.[12]
Vietnamské děti se učí mnohem více než české děti, nechodí ven a tráví hodně času na internetu. Vietnamští rodiče jen neradi pouštějí své děti na organizované a pravidelné volnočasové aktivity. Prvořadé je pro ně formální vzdělání jejich dětí, teprve při jeho zvládání nastává prostor pro vzdělání neformální.[13]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
