From Wikipedia, the free encyclopedia
Uprchlík (také běženec) je člověk, který nedobrovolně opustil svoji rodnou zem nebo stát, kde žil. Uprchlíky lze rozlišovat na politické uprchlíky (utekli kvůli represivnímu režimu ve své zemi), válečné uprchlíky (utekli kvůli válečné situaci ve svojí zemi) nebo ekonomické uprchlíky (utekli za lepším živobytím).
Podle čl. 1 A. odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků[1] je utečenec chápán jako člověk, kterému bylo přiznáno postavení utečence z důvodu opodstatněné obavy z pronásledování pro rasovou, národnostní nebo náboženskou příslušnost, pro příslušnost k určité sociální skupině nebo proto, že zastává určité politické názory, pro které se nechce nebo nemůže vrátit do státu, ve kterém má své státní občanství, nebo do státu svého posledního trvalého pobytu.
Základní pilíř současné mezinárodní ochrany uprchlíků tvoří Úmluva o právním postavení uprchlíků (dále Úmluva)[1] z roku 1951 a Protokol týkající se právního postavení uprchlíků (dále Protokol)[2] z roku 1967. Úmluva se nesnaží řešit porušování lidských práv a další příčiny uprchlictví, nýbrž se snaží zmírnit jeho následky a nabízí obětem mezinárodní právní ochranu a další nutnou podporu. Úmluva vysvětluje základní otázky spojené s uprchlictvím. Vysvětluje kdo je uprchlík, jaký druh právní ochrany, jakou další podporu a jaká sociální práva by měly uprchlíkům zaručit smluvní státy Úmluvy. Zásadní ustanovení Úmluvy uvádí, že uprchlíci nesmějí být navráceni do země, kde jim hrozí pronásledování. Úmluva také definuje povinnosti uprchlíků vůči jejich hostitelské vládě a stanoví, že určité kategorie lidí, nemohou získat status uprchlíka. Úmluva a Protokol nacházejí svá základní východiska a oporu v Chartě spojených národů[3] a ve Všeobecné deklaraci lidských práv.[4] Obě tyto deklarace potvrzují zásadu, že všichni lidé mají užívat základního práva a svobody bez diskriminace.
V roce 1950 Organizace spojených národů založila Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (anglicky United Nations High Commissioner for Refugees, zkracováno UNHCR). Úřad celosvětově vede, koordinuje a řeší ochranu uprchlíků. V roce 2014 úřad zaměstnával 8.600 lidí ve více než 125 zemích.[5]
V roce 2000 nabyla účinnosti nová právní úprava, která zavádí pojem azylant, tedy cizinec, kterému byl udělen azyl, resp. byl mu přiznán status uprchlíka a získal ochranu hostitelského státu.[6]
Radka Jelínková dělí uprchlíky do následujících skupin:[6]
Zákon o azylu upravuje:
Hlavní institucí v ČR, která se věnuje uprchlíkům a jejich integraci do společnosti je Ministerstvo vnitra České republiky. Ministerstvo vnitra vytváří národní politiku v péči o uprchlíky a spravuje uprchlické tábory. Za tímto účelem zřídilo ministerstvo Odbor azylové a migrační politiky a Správu uprchlických zařízení.[7]
Neziskové organizace pomáhají uprchlíkům a azylantům zorientovat se v právech a povinnostech uprchlíka v ČR a napomáhají tak k rychlejší integraci uprchlíků do společnosti. Ministerstvo vnitra vydává adresář organizací zabývajících se integrací cizinců.[8]
Novodobé pojetí azylové politiky v České republice a v jejím právním předchůdci (Československu) bylo do nedávné doby ovlivněno pojetím azylu a emigrace z dob nedávno minulých, sahajících do jiného politického systému. Pavel Uhl uvádí, že v zemích bývalého tzv. východního bloku je problematika azylu v dobrém i ve zlém zatížena historickou zkušeností politické emigrace. Politická emigrace je součástí české historické tradice i díky celým novověkým dějinám od bitvy na Bílé hoře do současnosti. Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 se azylová politika rozvíjela v duchu obecné prospěšnosti, ale s postupnou tzv. "profesionalizací" jsou novely azylového zákona charakterizovány zpřísňováním norem. Společným jmenovatelem je omezování procesních práv.[9]
Velké množství uprchlíků bývá sdružováno v uprchlických táborech. Problémem uprchlíků je také to, že se některé státy uzavírají žadatelům o (politický) azyl. Některé státy záměrně ignorují Úmluvu. Přijímání uprchlíků se často stává také klíčovým politickým tématem.
Světová banka v roce 2019 odhaduje, že do roku 2050 bude v důsledku změn klimatu v nejhorším scénáři 216 milionů interních klimatických uprchlíků (v rámci státu).[16] V optimistickém scénáři 44 milionů.[17]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.