Bílé útesy doverské

Bílé útesy doverské (anglicky White Cliffs of Dover) jsou proslulé útesy na britském pobřeží v hrabství Kent. Jsou asi 110 m vysoké. Rozkládají se v okolí Doveru mezi městy Folkestone na západě a Deal na východě. Nacházejí se na nejužším místě Lamanšského průlivu a od francouzského města Calais je dělí jen 34 km. Právě sem proto směřovali a směřují všichni, kdo se chtějí dostat z evropské pevniny na britské ostrovy, takže přestože se podobné útesy nacházejí i na jiných místech, nejznámější jsou ty poblíž Doveru.

Mapa bílých doverských útesů

Bílé útesy v Doveru

Bílé útesy v Doveru v pohledu přes Lamanšský průliv z Cap Gris Nez ve Francii

Historie

Díky strategické poloze a zářivě bílé barvě byly útesy vyhlášené již v antice a patrně podle nich vznikl i původní název Anglie - Albion (z latinského alba - bílý).^[1]

Geologie

Bílou barvu skal způsobuje jejich geologické složení - tvoří je čistá křída, místy obsahující valouny pazourku. Útesy jsou součástí kuestového hřbetu North Downs budovaného právě z bílé psací křídy a glaukonitických pískovců, který společně s protilehlým South Downs vytváří podloží jihovýchodního pobřeží Anglie.^[2] Zdejší horniny vznikaly na konci druhohor, ve svrchní křídě (zhruba před 70 miliony lety), kdy se na dně mělkého moře hromadily kalcitové schránky odumřelých mikroorganismů, zejména řas kokolitek.^[3] Obrovské množství těchto schránek, nahromaděné během tisíců let, vytvořilo desítky metrů mocné sedimenty. V současné době jsou strmé skalní stěny neustále narušované erozí^[1], takže pomalu ustupují směrem do vnitrozemí a každoročně se zmenšují zhruba o centimetr. V březnu 2012 se rozsáhlá část jednoho z útesů zřítila do moře.^[3] K dalšímu zřícení došlo i o rok později v zátoce St. Margaret mezi Doverem a Dealem, skála sjela jen pár metrů od domu, který kdysi patřil tvůrci Jamese Bonda Ianu Flemingovi.^[4]

Specifické křídové prostředí, které popisovali učenci již v 16. století, obývá množství vápnomilných a slanomilných rostlin. Převážná část útesů je v majetku společnosti National Trust, která pozemky vykoupila, aby mohla pobřeží spravovat v souladu s přírodou a zpřístupnit jej veřejnosti.^[1]