Bánovina

Možná hledáte: Banovina – označení historického regionu.

Správní dělení Království Jugoslávie (původně známého jako Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) existovalo postupně ve třech různých formách. V letech 1918 až 1922 si Království Jugoslávie zachovalo předválečná pododdělení států, které mu předcházely. V roce 1922 byl stát rozdělen na 33 oblastí (či provincií) a v roce 1929 byl zaveden nový systém devíti bánovin.

Provincie Království chorvatsko-slavonského z doby Rakouska-Uherska zůstaly do roku 1922

Předjugoslávské rozdělení (1918–1922)

Provincie Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (1918–1922).

V letech 1918 až 1922 bylo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců i nadále rozděleno podle předválečných (první světová válka) správních celků Rakouska-Uherska a bývalých nezávislých království Srbska a Černé Hory.

Provincie (pokrajine) byly :

1. Slovinsko
2. Chorvatsko a Slavonie
3. Dalmácie
4. Bosna a Hercegovina
5. Banat, Bačka a Baranja
6. Srbsko
   1. Severní Srbsko
   2. Jížní Srbsko
7. Černá Hora

Oblasti (1922–1929)

Oblasti Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Vidovdanská ústava z roku 1921 ustanovila Království Srbů, Chorvatů a Slovinců jako unitární stát a v roce 1922 bylo zavedeno 33 nových správních oblastí (žup), řízených z centra. Tyto oblasti neměly žádný vztah k dřívějším dělením a v zájmu podpory jugoslavismu, etatismu a multikulturalismu nedostaly žádná etnická ani národní jména. Většinou byly pojmenovány podle řek, regionů a měst, z nichž byly spravovány. Od svého vzniku byly v některých částech země nepopulární, což vedlo k vytvoření Banoviny Království Jugoslávie|banovin.

Banáty (bánoviny; 1929–1941)

Členění Jugoslávie na bánoviny

Vytvořením Chorvatské bánoviny v roce 1939 chtěl režim vyřešit chorvatskou otázku v Jugoslávii.

Bánovina byla územní jednotka v královské Jugoslávii v letech 1929 až 1941. Jednalo se o nejvyšší správní jednotky státu – království se dělilo celkem do devíti bánovin. Ty nesly většinou ahistorické názvy podle významných řek a neodpovídaly národnostnímu rozložení obyvatelstva, což byl také jejich záměr. Představitelem každé bánoviny byl bán.

Rozdělení státu na bánoviny následovalo krátce po zrušení Vidovdanské ústavy a zákazu politických stran, tedy převratu, ke kterému došlo 6. ledna 1929. Nová politika dvora striktně prosazovala národní jednotu a odmítala jakékoliv dělení na základě náboženství či národností. Přesto tyto rozdíly nebylo možné potlačit. Srbové měli převahu v celkem pěti bánovinách, Chorvati ve dvou, Slovinci pak obývali nejsevernější Drávskou bánovinu. Národnostní menšiny, tedy Albánci, Němci, či Maďaři neměli převahu v žádné z bánovin.

Hranice bánovin byly v severozápadní části Jugoslávie stanoveny víceméně na historickém základě, na jihu a východě byly vytvořeny zcela nově. V roce 1931 byla schválena tzv. Oktrojovaná ústava, během které byly hranice těchto celků upraveny. Město Bělehrad získalo zcela nové a samostatné postavení v rámci státu.^[1]

Vzhledem k nespokojenosti mnohých (hlavně Chorvatů), došlo ke konci 30. let k úpravě tohoto dělení. Na základě dohody mezi tehdejší vládou a chorvatskou opozicí (Dohoda Cvetković–Maček) byly Přímořská, Sávská a okraje dalších bánovin sloučeny ve velkou Chorvatskou bánovinu.

Dělení státu na bánoviny zaniklo spolu s královstvím. Jugoslávie se rozpadla na Srbsko a Chorvatsko, zbytek státu obsadily okupační mocnosti. Po osvobození roku 1945 byl stát rozdělen na 6 svazových republik, které reflektovaly jednotlivé národnosti ve svých názvech a částečně i svými hranicemi (na severozápadě se opět jednalo spíše o hranice historické).

Seznam bánovin

Jugoslávie se dělila do devíti bánovin. Hlavní město Bělehrad mělo samostatné postavení.

1. Drávská bánovina (Lublaň) – obývána vesměs Slovinci
2. Sávská bánovina (Záhřeb) – převážně chorvatská
3. Vrbaská bánovina (Banja Luka) – převážně srbská se silnou menšinou Bosňáků
4. Přímořská bánovina (Split) – převážně chorvatská
5. Drinská bánovina (Sarajevo) – převážně srbská se silnou menšinou Bosňáků
6. Zetská bánovina (Cetinje) – převážně srbská (včetně Černohorců) se silnou albánskou menšinou
7. Dunajská bánovina (Novi Sad) – převážně srbská se silnými menšinami Maďarů a Němců
8. Moravská bánovina (Niš) – převážně srbská s menšinami Rumunů a Bulharů
9. Vardarská bánovina (Skopje) – obývána Makedonci, Srby a Albánci