československý člen československého Národního shromáždění, senátor československého Národního shromáždění, ministr pro sjednocení zákonů a organisace správy Československa, ministr školství, politik slovenské národnosti a nov From Wikipedia, the free encyclopedia
Anton Štefánek, též Antonín Štefánek, někdy rovněž uváděn jako Anton Štěpánek (15. dubna 1877 Veľké Leváre[1][2][3] – 29. dubna 1964 Žiar nad Hronom[3]), byl slovenský a československý politik, ministr, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky). Prosazoval myšlenku jednotného československého národa (čechoslovakismus). Stal se profesorem aplikované a obecné sociologie na Univerzitě Komenského v Bratislavě a s jeho jménem jsou spjaty počátky rozvoje slovenské sociologie jako samostatné vědecké disciplíny. Hlavní dílo: Základy sociografie Slovenska, 1944.[4]
| Prof. PhDr. Anton Štefánek | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1925 – 1935 | |
| Senátor Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1935 – 1939 | |
| Čs. ministr školství | |
| Ve funkci: 1929 – 1929 | |
| Předchůdce | Milan Hodža |
| Nástupce | Ivan Dérer |
| Čs. ministr unifikací | |
| Ve funkci: 1929 – 1929 | |
| Předchůdce | Ľudovít Labaj |
| Nástupce | Jan Šrámek |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SNaRS agrární strana HSĽS-SSNJ |
| Narození | 15. dubna 1877 Veľké Leváre  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. dubna 1964 (ve věku 87 let) Žiar nad Hronom  Československo |
| Alma mater | Univerzita Komenského |
| Profese | spisovatel, sociolog, novinář, politik, ministr a vysokoškolský učitel |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 2. třídy in memoriam (1992) |
| Commons | Anton Štefánek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vystudoval gymnázium ve Vídni a v letech 1898–1902 studoval na filozofické fakultě Vídeňské univerzity filozofii a historii. Na dokončení studia však již neměl peníze.[5] Působil pak jako publicista v slovenských periodikách, přičemž spolupracoval s Milanem Hodžou.[6] Už počátkem 20. století patřil do okruhu slovenské inteligence okolo listu Hlas (takzvaní hlasisté), kteří navázali úzké vztahy s českými protějšky. Stál pak u počátků budování slovenského agrárního hnutí.[7][8] Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[9]
Během první světové války pracoval v českých zemích jako redaktor Národních listů. Zapojil se do podpory českého zahraničního odboje. Prosazoval, aby česká politická scéna zahrnula Slováky a Slovensko do svých státoprávních požadavků. To se podařilo v polovině roku 1917, kdy aliance českých politických stran v předlitavském parlamentu Český svaz zahrnula spojení českých zemí a Slovenska do svého programu. Byl aktivní během vzniku československého státu.[10][11]
Počátkem listopadu 1918 patřil do skupiny slovenských národovců pod vedením Vavro Šrobára, kteří překročili zemské hranice mezi Moravou a Uherskem a v slovenském městě Skalica ustavili slovenskou vládu jako první krok k faktickému spojení českých zemí a Slovenska.[12]
V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[13] Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu.[9] Později byl členem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu.
Znovu se v parlamentu objevil až po parlamentních volbách v roce 1925. Mandát obhájil ve parlamentních volbách v roce 1929.[13] Historik Jan Rychlík ho řadí mezi nejvýznamnější postavy agrární strany na Slovensku a označuje ho za ideologa slovenského agrarismu.[14]
Později přestoupil do horní komory parlamentu. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do klubu Hlinkova slovenská ľudová strana - Strana slovenskej národnej jednoty, do které se spojily všechny slovenské nesocialistické strany.[15]
Zastával i vládní funkce. Na počátku existence republiky ho Vavro Šrobár pověřil organizováním školského systému na Slovensku. Až do roku 1923 tak Štefánek byl vládním referentem na ministerstvu školství a ve vysokých úřednických funkcích zde setrval i v pozdějších letech.[10] V roce 1929 byl ministrem školství a národní osvěty v první vládě Františka Udržala. Na post ministra školství nastoupil poté, co se musel tohoto portfolia dočasně vzdát Milan Hodža kvůli podezření z korupčních aktivit.[16] Krátce byl i ministrem pro sjednocení zákonů a organisaci správy Československa (ministr unifikací) v téže vládě. Podle údajů k roku 1929 byl profesí ministrem, bytem v Bratislavě.[17]
V první polovině 20. let dokončil své vysokoškolské studium, a to na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V roce 1924 obhájil rigorózní práci Osvietenenecká filozofia novoveká a stal se doktorem filozofie (PhDr.).[18] Od roku 1937 působil na bratislavské univerzitě jako neplacený profesor aplikované sociologie. Na počátku války byl sice krátce vězněn, avšak v roce 1942 byl jmenován řádným profesorem sociologie.[5] Po skončení války se do politického života již nezapojil. V akademickém roce 1945/1946 se stal rektorem Univerzity Komenského,[10] v následujícím akademickém roce byl prorektorem. V roce 1949 byl penzionován.[19]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
